ORIN

Ani trochu mě to nebavilo, pronudil jsem se od začátku do konce. (3D) atrakce střídá (3D) atrakci s téměř žádnými náznaky kauzalních vztahů. Burtonova Alenka v říši divů je ukázkový příklad toho, jak by se podle mě neměla 3D technologie "efektně" využívat a "znásilňovat" (stylem něco letí do kamery, jééé tak uhneme, aby to do nás jakože nenarazilo) narozdíl od nejenom v tomhle ohledu geniálního Avatara. Prostě jen navoněné a přikrášlené nic.

Velmi povedený němý předchůdce Podivného dědictví.

Námětově trochu odlišný, stylisticky ale stále ten "stejný" Scorsese. Již úvodními titulky a první scénou ukazuje svou režijní brilantnost, kdy krátkou zmínkou dětství hlavní hrdinky Alice upomíná na klasická 40. léta a jejich uzavřenou formu (formát 4:3), aby pak skokem do 70. let a kamerovou jízdou na domy v Socorru za zvuku All the Way from Memphis od MOTT THE HOOPLE připomněl totální obrat do formy otevřené. Jako v předešlých Scorseseho filmech i zde hraje dominantní roli právě hudební soundtrack, což je ještě umocněno tím, že pro hlavní hrdinku je muzika téměř jediným možným živobytím. Scorsese využívá hudebního podkladu jako důležitého charakteristického prvku oné doby. A tak můžete po několika letech od zhlédnutí zapomenout na dokonalost jednotlivých technických parametrů, stylistickou opojnost či obsahovou mnohovrstevnatost, v hlavě vám ale budou stále znít songy jako The Plea od CHANTELES (Kdo to klepe na moje dveře), Jumpin' Jack Flash od ROLLING STONES (Špinavé ulice) nebo již zmíněný All the Way from Memphis od MOTT THE HOOPLE.

Nic pro velké fandy vyprávění, protože tady skoro žádné není, ale na tom film ani vlastně není postaven. Matně načrtnuté postavy, jejichž často kritizovaná motivace opravdu není lehce rozpoznatelná, volně prostupují dějem - několik styčných nás doprovází během celého filmu, mnoho jiných příběh bez většího vysvětlování opouští. Ta hlavní Aloise Nebela zažívá chmurný a tísnivý podzim roku ‘89 kdesi v Jeseníkách konfrontována s vlastními, velmi mlhavými vzpomínkami na rok ‘45, jímž přikládá větší důležitost, než by možná měla. Nebel (a nejen on) vlastně ustrnul v bezčasí socialismu narušeného jen dějinnými událostmi roku ‘89 a postupným (a narozdíl od roku ‘45 poklidným) odsunem sovětských vojsk. Vnitřní klid přitom nacházel v rituálním stereotypu čtení jízdních řádů. Oba zmíněné, pro dějiny československého národa výjimečně důležité roky v podstatě rámují výhradně atmosferickou, vizuálně vycizelovanou podívanou, která je na české poměry pozoruhodná, leč na ty evropské vcelku průměrná. Slabé 4*.

Když půjdeme do důsledku, tak jde pořád o intimní romanci dvou teenagerů, jimž osud příliš nepřál. Oproti jedničce řeší zásadnější životní rozhodnutí, která mohou ovlivnit nejen jejich budoucí život. V tom byla jednička a je i dvojka nejsilnější. Pak tu máme dvě vedlejší linie, kde v každé z nich jde o nenaplněné přátelství - obě spojuje postava Petera Parkera (Harry Osborn/Zelený Goblin), resp. Spider-Mana (Max Dillon/Electro), přičemž všechny tři linie (a vlastně i Parkerova čtvrtá o jeho rodičích, resp. o otci) se sbíhají v OsCorpu. Celé mi to přijde přehledně odvyprávěné a směrem do třetího dílu solidně vykopnuté, proto se se zdejším docela nízkým hodnocením příliš neztotožňuji.

BITTER - "First, our way of driving the narration is sensitive. As the theme is the discovery of the body, of desire, of sensuality, it was important for us to try to communicate the sensations of the main character (Ana) to the audience, to try to make the audience understand the story as if the viewer was in the character’s skin. We would like that the spectator follows the subject of the film by this sensitive driving of the story. Second, our way of driving the narration is playful. We like to play with the cinematographic tools to give the images a rich polysemic value, to have different levels of reading. So, for us, the audience has to take his place in the movie by this open way of seeing the film." [==] "In AMER, we’re using the giallo’s language to speak about the discovery of body, desire and sexuality of a girl. It’s not a detective story, it’s the intimate portrait of a girl with her fears and desires... and what could be more appropriate to talk about “fear and desire” than with giallo’s iconography?" - END

Frank Lucas (70s) - biggest heroin kingpin... Frank Lucas (since 90s) - retired drug dealer. Strhující podívaná, kterou je nesmírně zajímavé sledovat z pohledu vývoje postav, zejména té hlavní, která jako by se poučila z přešlapů svých filmových předchůdců (nabízí se srovnání se Scarface nebo Heat) a její pád není tak úplně smrtelný. P.S. Film mi opět potvrdil, že sedmdesátá léta měla naprosto jedinečný styl a atmosféru, naproti tomu léta devadesátá neměla styl žádný.

Mám skoro chuť napsat FILM ROKU! Stále ve mně sílí pocit, že si George Clooney umí snad nejlépe z celého Hollywoodu vybírat projekty, jak herecké, tak i režisérské. Další brilantní zářez do Clooneyho filmografie.

V originále s arabskými titulky dech opravdu vyrazila.

Surrealismus jak poleno. Představte si jeden šokující záběr za druhým. Rozříznuté oko, pošlí osli na mužem tažených klavírech, mravenci vylézající z ruky. Scény nemají záměrně žádnou souvislost. Je to sen, nebo realita? Říkám přece, představte si... :-)