Malarkey

Na to, že Transformers jsem tenkrát po druhém díle odsoudil, je čtyřhvězda tomuto kousku poměrně příjemná vzpruha. Autoři se, co jsem tak pochopil, vrátili na začátek a naservírovali neskutečně primitivní příběh, v jehož scénáři je ale všechno, co potřebuju, abych si Beeho zamiloval a navíc si užil i nějaký ten zvrat. Během sledování jsem si uvědomil, že v dnešní době blockbusterům hrozně chybí jisté kouzlo, kterým by poskočily od průměru a něco ve mně vyvolaly. Tento film to dokázal a přiznám se, že jsem to vůbec nečekal. Samozřejmě dnes hojně populární osmdesátkový feeling udělal více, než dost. Plus musím dodat, že John Cena byl také dobrá volba. Doufám, že ho uvidím častěji...

Zajímavý námět si mě během těch 81 minut dokázal získat. Skoro jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějaký film od Linklatera. Každý tu má podstatnou roli a zatímco tu J.K. Simmons jenom blbě čumí do zrcadla, míří si na hlavu pistolí a neřekne tu skoro ani slovo, tak mu to stejně žerete, jako Sebastianovi Stanovi, který ho hraje ve zralé dospělosti a kromě té pistole dělá skoro to samé, vč. i nějaké té mluvy. Bavilo mě to, přišlo mi to nápadité a závěr mě v tomto případě příjemně překvapil.

Přiznám se, že jsem to čekal lepší. Na záběry z Donbassu jsem totiž byl hodně zvědavý. Nakonec ale u těch záběrů bohužel zůstalo. Je totiž úplně jedno, jaký je v tomto případě příběh, když ho tamní konflikt převyšuje. Navíc celá ta filmařská technika je tak strašně neosobní, že to vypadá, jak kdybyste koukali na dokument z válečné zóny. Film absolutně bez emocí, ale tím nechci říct, že není zajímavý. Vypovídající je dost.

Přesně ten typ filmů, který vždycky vysílal na rodinně dramatické televizní stanici Hallmark. Není to žádná filmařská pecka, ale má to hodně zajímavý námět, kvůli kterému jsem měl důvod film sledovat až do konce.

Gangréna je svině. Navíc mám pocit, že na tohle jsem málo úchylnej, abych hodinu pozoroval, jak se herec v roli Ludvíka XIV. svíjí v křečích a předvádí, během pojídání tapas, "umění".

Životopisné filmy osobností, které pro mě do té doby nic neznamenají, to u mě mají vždycky těžké. Salinger si mě ale v podání Nicholase Houlta docela získal. Stejně tak i Kevin Spacey v jeho klasické roli mentora. No a celkově vlastně film splnil vše, co jsem od něj požadoval. Dokonce to došlo až tak daleko, že mám nevýslovnou chuť si přečíst Co chytneš v žitě a přemýšlet nad tím, jak takový námět dokáže vymyslet člověk, kterému nikdo v jeho okolí nevěstí nic dobrého...

K filmu jsem se dostal náhodou skrz knihu. Ta je, na sovětského autora, výrazně západní a bezesporu kvalitní. No a stejně je na tom i tento film. Jasný, rok 1984 je z filmu patrný, ale knihu, a hlavně závěr knihy, vystihl poměrně přesně. Zde nejde o kvality filmařiny tolik, jako o samotnou myšlenku příběhu. A ten je v rámci sci-fi top. Takový myšlenkový přesah u sci-fi a ještě podepsaný sovětským autorem? Je vidět, že kvalita se rodí všude a nemusí jít nutně o propagátory komunistánu.

Na to, že je pro mě Ethan Hawke jeden z nejoblíbenějších alternativních umělců Hollywoodu, se mu tehle film o jednom country hudebníkovi moc nepovedl. Hudba průměr, dění ve filmu nuda...otázka, jestli tohle ocení nějaký fanoušek Blaze Foleye. A kolik takových u nás je?

Myslím si, že domácí zápas se Sevillou vyburcoval všechny z vedení Slavie k tomu, aby natočili dokument o nejlepší sezóně, co si za svůj život pamatuju. Slavie si to rozhodně zaslouží. To totiž nebyl nejlepší moment jen pro Slávisty, to byl jeden z nejzásadnějších momentů v celém českém fotbalu...a takový moment by se měl navždy zvěčnit. Navíc chápu, že Sevilla je jeden díl, ale jako slávista nemůžu jinak, než dát plnej počet i zbytku. Chvílemi se to tváří jako dokument, chvílemi úplně ne (hlavně první díly), ale to vůbec nevadí...:-)

Uznávám, že Vulkán je docela zážitek. Neobvyklý, ale přesto zážitek. Přirovnání u zdejších komentářů k post apokalyptickému filmu, je snad i na místě. Já nedokázal pochopit, že něco takového je na Ukrajině možné. Je vůbec? Stále se mi to nechce věřit. Jak kdyby na ten kus země zapomněl úplně každej, kdo by s tím mohl něco udělat stejně tak, jako kdyby tu lidi zapomněli na to, co je lidskost nebo co jsou to emoce. Ve filmu jsou věci a situace, nad kterými jsem neustále kroutil hlavou. Nicméně Lukas taky nebyl kdovíjakej borec. On se do všech těch sraček těma svejma nelogickejma rozhodnutíma cpal úplně sám a snad i chvíli to vypadalo, že dobrovolně. Ne, že bych mu to přál, ale když nic neřeknete, těžko se něco změní. Čistá, a ještě k tomu aktuální, poetika z Ukrajiny