Malarkey

Za mě teda rozhodně příjemné překvapení. Toni Collette si tu arogantní mrchu užívá, Harvey Keitel je správně štramáckej a Rossy de Palma? Ten film je prostě její. Jak dostane prostor, tak baví od začátku až do konce. A jelikož má film i krásu v podobě nesmírně půvabné Joséphine de La Baume, tak s radostí přidám i jednu hvězdičku a zaokrouhlím na solidní čtyřhvězdí.

Tolik hereckých tváří na tak průměrný film. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že průměrnost filmu hrozně přidal Loren Dean, který mi coby Billy Bathgate zatraceně neseděl.

Přijde mi to...takové...jaksi nedodělané. Na jednu stranu se jedná o fajnovou, odpočinkovou komedii. Navíc s pěknými záběry na české zámecké exteriéry a interiéry. Na straně druhé je ten humor ale takovej, trošku, prvoplánovej a kupodivu dost jednoduchej, myšleno trošku v duchu takových těch konzumních českých rádoby haha seriálů. Pořád si to ale drží originalitu v podobě samotného námětu pana Bočka a tak to se to s tím humorem docela zvládnout dá. Překvapuje mě ale, jak tu táta, alias Hynek Čermák, měl tak málo prostoru, aby dal na odiv stres z nedostatku financí. Například. V jeho případě to mohlo být daleko vtipnější, v knize minimálně je. Jediní opravdu využití do morku kosti jsou Eliška Balzerová, coby zámecká kuchařka a Martin Pechlát, coby kastelán.Kdyby byly všechny postavy tak skvělé, jako tyto dvě, byla by tato komedie geniální. Takhle je příjemná, ale legenda z toho bohužel nebude. Na rozdíl od knihy.

Už od začátku, kdy se tenhle film objevil na Netflixu, jsem tušil, že to bude průser jak vrata do dvoupatrovýho chlíva. Už od začátku mi bylo jasné, že tady se to o svět DJingu otře a ještě k tomu otře hodně blbě. A samozřejmě je to totální sračka. Jak tak projíždím Netflixem, musím říct, že Brazílie je zemí, která pro něj točí filmy a la Disney Channel a docela plněj účel. Tu holku bych zavřel v nějaké místnosti s DJem, kterej by jí tam dvě hodiny hrál gabber, aby pochopila, zač je toho loket. Pak by možná s příštím filmem dala pokoj, když by musela na kameru ukazovat, jak jako na oko mixuje nějaké midi soubory z devadesátých let a pozorovat parket, kde na ty rádoby melodie, brazilského klenotu Freddieho Prince, rádoby lidi, tancují.

Neurážlivá britská romantická komedie, která se snaží být originální v tom, že si se scénářem dělá co chce. Občas třeba i pokroutí čas, aby změnila chod dějin. Tyhle scénáristické překruty sice zrovna úplně nemusím, ale zase na druhou stranu je pravda, že jsem se docela zasmál u klasického britského břitkého humoru. Třeba ten Skot v kiltu, ten byl tak krásně nekorektní, že by si mohl podat ruku klidně s Ricky Gervaisem.

Lehce po premiéře na Netflixu Záletníci na ČSFD schytali černá čísla. Čul jsem průser, ale nějak jsem si říkal, že dokud to vlastně nezkusím, tak nemůžu hodnotit. A ono ejhle, není to vůbec tak zlé. Jedná se o sérii povídek, ve kterých se protáčí různí italští herci a herečky a nosným tématem je nevěra. Sem tam je tu standardní italský řev, sem tam nelogické obhajování věci, která se obhájit nedá, ale vesměs mě ty povídky upřímně bavily. Nejlepší momenty byly, když byl na plátně Riccardo Scamarcio a vlastně jakákoliv z italských hereček. Riccardo svým herectvím dokáže uhranout stejně tak, jako herečky svojí dominantní krásou. To, že jsou tématem nevěry divák musí brát s nadhledem. Ke konci u poslední pár minutové povídky Vás to musí přesvědčit.

Musím to říct nahlas. Tohle je ten Terminátor, který si pamatuji z dětství. Tohle je to pokračování, které jsem si od druhého dílu přál. Konečně něco, co trošku dává smysl, a kde se objeví Arnold, Linda a všechno to v kombinaci se skvělou akcí dává smysl. Tim Miller byl dobrá volba a jsem rád, že si to James Cameron ošéfoval nejenom z pozice peněz, ale i z pozice filmu jako takového. Sice jsem nečekal vůbec nic a spíš jsem tušil vztek, ale na konci jsem měl až slzu na krajíčku. Film je stejně dobrý, jako obměněná titulní melodie. Využívá sice nám všem známé motivy Terminátora, ale lehce je upravuje tak, že v ní jasně cítíte tu nostalgii let minulých, ale k tomu je v ní pár tónů navíc, které jste dosud neznali. Plus navíc Arnold se tu objeví méně, než byste chtěli, ale pořád dost na to, abyste na něj nezapomněli.

Nějak mi ty drsný hip hopový beaty k tomu klukovi neseděly. Anthony Anderson je totiž cokoliv, jen ne drsňák. Příběh se mi ale docela líbil. Líbilo se mi, jak tvůrci popisovali ten drsno svět, do kterého Anthony úplně nepatří. Působilo to hodně reálně a i když měl film klasické motivy životního dramatu, závěr za tu hodinu a půl docela stál.

To je snad poprvé, kde je scéna zaměřena na tři mamky, které balí mladí floutci, za mamky se postaví starej charismatickej chlap a mamky ho odpálej s tím, že tu aktuální situaci vůbec nepochopil. A na tom je vlastně založen celý film. Tři mamky odjedou k moři řešit problémy jedné z nich. Nakonec se ale v té letní chatě rozjedou orgasmické seance s dvacetiletými kluky a hrátky mohou zažít. Sice to na první pohled zní dost sexisticky, ale musím říct, že to fakt byla docela sranda. Plus se mi hrozně líbily záběry z pláže od moře…na to bych se mohl koukat pořád.

Už je to nějaké doba, kdy jsem se setkal se scénářem, který by kladl důraz na náhodné osudové setkání, které může životy dvou lidí totálně změnit. Nevím proč, ale tenhle námět mě obecně hrozně láká a ve filmech neskutečně baví. No a stejným námětem se může pochlubit i tento španělský thriller Oko za oko. Škoda ale, že průběh není úplně na pěti hvězdu, jinak bych neváhal. Pořád se ale jedná o nesmírně zajímavý thriller, který svým herectvím jednoznačně ovládl Luis Tosar.