Malarkey

Líbí se mi, když se jiná země, než USA nebo Velká Británie, pustí do sci-fi. Většinou jsem se totiž setkal s originálními a minimalistickými nápady, které těží z nízkého rozpočtu a snaží se z něj vymáčknout maximum. Tady jde o samotný nápad prostorové smyčky, u kterého jsem si říkal, jak asi dopadne. Plus technicky na tom byl také naprosto perfektně. Záleželo ale na závěru. A i po něm musím říct, že víceméně nezklamal. Na rozdíl třeba od filmu Kostka, který taky přišel s výborným nápadem a tvůrci ho v momentě, kdy měl něco vysvětlit, brutálně utnuli a tak vlastně vůbec nic nevysvětlili. I proto si tady toho závěru vysloveně vážím. V případě filmu jako je tento není to nejjednodušší vymyslet námět, ale vymyslet pro něj závěr. Sice nevysvětlí nic na sto procent, ale aspoň se pokusili.

Když si odmyslím nadpozemské herecké výkony, tak musím říct, že mě ničím jiným film nepřekvapil. Ani neměl čím překvapit. Tématice nerozumím a tak je pro mě těžké se k ní vůbec nějak blíž přiblížit. Na druhou stranu uznávám, že Eddie Redmayne je neuvěřitelnej herec. Stejně tak neuvěřitelnej, jako je Alicia Vikander krásná. A jelikož mám evropský film rád, ocenil jsem i herce jako jsou Matthias Schoenaerts a Sebastian Koch, kteří tu hereckou kvalitu pozvedli na absolutní vrchol.

Mám tyhle maličký americký filmy rád. Jsou na první pohled zajímavé, skoro nikdo o nich neví a dokáží příjemně zvednout náladu obyčejným lidským příběhem. V tomto případě tedy trošku nadpozemským a vše k tomu ještě pozvedává bluegrass, který v rámci dvojky Future Folk šlape jak švýcarské hodinky.

Vysloveně mi Sídliště bohů zvedlo náladu. Dokázalo mi totiž, že Frantíci stále dokáží přijít s novým a originálním filmovým zpracování příběhů Asterixe a Obelixe. Já na těch jejich pohádkách vysloveně vyrůstal. A to jak na komiksech, tak na samotných filmech v televizi. Vznik Sídliště bohů pro mě bylo mírným překvapením, od kterého jsem nevěděl, co očekávat, ale láska k původní předloze mi nedala a musel jsem se na ni podívat. A nakonec uznávám, že nezklamala. Nejenom, že animace je hezká, ale tvůrci zakomponovali naprosto parádní humor, kterým se občas otírají i o dnešní realitu, což je dobře, protože takhle to Goscinny a Uderzo vždycky zamýšleli.

Ještě do nedávna jsem SpongeBoba ani neznal. Jenže to bych nesměl dát první film, kterej mě úplně odrovnal. No a všichni víme, jak to většinou s druhými díly dopadá, takže jsem od tohoto očekával cokoliv. Nakonec jsem dostal podobnou porci šíleností jako u prvního filmu. A do toho se mi hrozně líbila druhá půlka filmu, která spojila kreslené postavičky s reálným světem. V tu chvíli jsem měl pocit, že co scéna, to neuvěřitelnej nářez, kde cukrová vata byla absolutní vrchol. Do té doby jsem si v podstatě musel vystačit s delfíny ilumináty! SpongeBobův mozek plnej cukrátek taky stál za to. Bejt při sledování na psychotikách, stane se tenhle film mým nejoblíbenějším na světě. Geniální kombinace pro děti, ale i pro dospělý.

Kdyby tenhle příběh Angláni nezjemňovali nejlíp, jak to jenom jde, mohlo by se jednat o vcelku brutální drama. Mladá holka žije v pokoji velkém asi jako kumbál Harryho Pottera, umře jí táta a tak se uzavře do sebe a do starejch hudebních šlágrů. Její matka chlastá jak duha a doufá, že chlastem klofne nějakýho zazobance. V tu ránu se přiřítí Michael Caine, kterej zjistí, co to má panička za hudební talent ve špíži a rozhodne se jí prodat do otroctví showbyznysu. Mladá holka, kterou hraje Jane Horrocks, je tak brutálně uzavřená, že se jen tak nedá, ale ke konci předvede tak překrásnej koncert, že stojí za to si na ten konec počkat. Jana má evidentně překrásný hlas a divím se, že jsem o ní nevěděl něco víc. Tady by z ní okamžitě udělali Superstar a rozjela by duety s Gottem a Bílou.

Benovi se vrátila kolegyně Sabrina a pro změnu odpad alkoholik a strážmistr Fajfr. Sabrina je evidentně po dovolené poměrně odpočatá a tak do Bena sype jeden rozum za druhým. Ben je sice pořád tlustej jako prase, ale už to není tak hrozný, jako to bejvalo, tudíž si myslím, že si Sabrina kdejakej rozum mohla strčit do prdele. Když jde všechno jak na drátkách, objeví se vražda a začne poměrně plodné vyšetřování, na kterém je nejzajímavější člověk, kterej celej život opravuje dětskej kolotoč a není schopnej ho dát dohromady. Sice s případem nemá vůbec nic společnýho, ale je evidentně blbej jak štoudef a pokud vydržíte do konce, dočkáte si i slušného vyvrcholení. Tenhle díl se řadí mezi ty poctivější.

Fascinuje mě, jak uživatel xxmartinxx zde zjistil, že diváci ČT jsou hloupí. O to víc hloupí, když se jim líbí tenhle film. A za diváky se mimochodem považuji i já a já tímto děkuji tvůrcům, že tento, i když televizní, film, natočili tak perfektně. Uživateli xxmartinxx pro změnu děkuji za zaškatulkování. Alespoň vím, jak na tom jsem. K samotnému příběhu dodám s radostí to, že herci neměli vysloveně chybu a i když se jedná v podstatě o soudní drama, zvládli ho odehrát tak nápaditě, že jsem se u něj nedokázal nudit od začátku až do konce. Mladej Heřmánek, Plesl a Roden zde předvedli, že i dobový televizní film dokáže být lepší, než kdejaký český film směřující do kin a v koprodukci Primy nebo Novy. Gratuluji a děkuji. Je vidět, že televize pro hloupé chytře dokáže podpořit nejeden dobrý nápad, což je, podle mě, docela pozitivní.

Myslím si, že po kompletním shlédnutí první série se tu už můžu vyjádřit. Podstatu toho seriálu jsem totiž tak nějak pochopil. Osobně mě totiž tahle kombinace strašně dlouho zajímala a stejně tak dlouho jsem se odhodlával na moment, kdy se do tohoto seriálu vůbec pustím. Nakonec jsem se do seriálu pustil v momentě, kdy běžela už pátá série, takže to samo o sobě nebylo úplně příjemný. Hodin strávených u tohoto seriálu je totiž v tu ránu docela dost. Zpětně ale musím říct, že tenhle seriál za to stojí. Sice se nemůže vyvarovat klasických seriálových mínusů, ale pořád musím říct, že tvůrci zpracovali originální příběh hodně nápaditě a odvážně. Kombinace pohádkového a reálného světa totiž není vůbec od věci a musím říct, že přes to množství postav bylo radost sledovat každý další díl a přemýšlet nad tím, co si tvůrci připraví příště. Samozřejmě je to díl od dílu, kde jeden je slabší, ale druhý je pro změnu naprosto luxusní. Osobně mi je nejoblíbenější Rampelník, kterej se okamžitě vystřelil mezi jedny z nejzajímavějších seriálových postav vůbec. Robert Carlyle si s touhle postavou u mě udělal oko velký jak do půlmetrový punčochy. Vůbec se nedivím, že v USA tenhle seriál sleduje tolik lidí. Jsem moc rád, že žánr fantasy v současnosti tak táhne a doufám, že tenhle seriál tvůrci kvalitně udrží nejdéle, co to půjde.

Jedno běžně neběžné setkání u rodinného oběda, jehož součástí je kvanta zajímavých herců. Hlavně Jason Bateman a Rose Byrne mi dělali vysloveně radost. A to hlavně proto, že je mám ve filmech moc rád. Nicméně i ostatní herce bylo zajímavé sledovat. Osobně si myslím, že by bylo i docela hezký se k takovému obědu přichomejtnout. Nechal bych si ve fotolabu vyvolat tunu fotek a pak bych tam žadonil o podpisy s věnovačkou. Myslím si totiž, že bych tam v tu ránu vyvolal víc rozpačitých emocí, než jsem měl po shlédnutí tohoto nezáživného filmu. A že jich bylo.