Malarkey

Film, který je podle mě založen čistě na hereckém výkonu Charlotte Rampling. V podstatě jsem sledoval jenom jí a to hlavně proto, že když bych jí nesledoval, tak bych u filmu zaručeně usnul. Pomalý styl vyprávění mi totiž vůbec nedělal dobře a přitom jediná Charlotte dokázala svým pohledem říct naprosto všechno. Na rozdíl od samotného filmu, který neřekl vůbec nic.

Hodně složitý film na sledování a věřím, že se na něj v nejbližší době podívám ještě jednou. Má v sobě totiž obrovské množství informací z finančního světa, ve kterých jsem se kolikrát dost slušně ztratil. A nepomohlo ani to, že ve filmu sem tam byla nějaká vsuvka, která mi některé pojmy moc hezky vysvětlila. Třeba Margot Robbie ve vaně byla hodně příjemná vsuvka. Nicméně i tak 130 minut uběhlo jako když lusknete prstem a to se mi na filmu hrozně líbilo. Vyprávěl hodně těžkou látku neuvěřitelně zajímavou formou. Režisér Adam McKay se tady vysloveně vyřádil. A stejně tak může poděkovat i hercům jako jsou Ryan Gosling, Christian Bale nebo Steve Carell, kteří celý ten příběh pozvedli do enormních výšin. U Steve Carella se musím ještě přiznat, že čím déle ho znám, tím lepší role sype z rukávu. Sázka na nejistotu mě tak hodně překvapila. Originální formou představila průser, kterým si prošlo celé USA. Nutno dodat, že průser pro obyčejné lidi a nepatrná epizoda pro pár vyvolených, kteří si myslí, že našemu světu vládnou. A kolikrát si to bohužel ani nemusí myslet. V rámci současného světového kapitalismu je toto film, který divákovi na chvíli otevře oči. Ale jen na chvíli…delší působení v podobných myšlenkách by mohlo vyvolat nekonečnou depresi.

Občas se to stane, že herci představí naprosto luxusní herecké výkony ve filmu tak obyčejném jako je párek v rohlíku od stánkaře, který mění rohlíky dvakrát do týdne. A je to škoda, protože Willem Dafoe, Tom Berenger a Matt Dillon se tady těmi americkými vidláky vysloveně staly a byla radost na ně koukat. Bohužel ani ti nezachránili nudu, průměrnost a obyčejnost všeho ostatního.

Seveřané natočili kopii jakékoliv gangsterky od Guye Ritchieho a k tomu přibalili třiceti procentní nudu.

Na Rodinný film jsem se hodně těšil. Jen škoda, že honba za jeho shlédnutím byla stejně tak svízelná, jako cesta na Mordor. Každopádně po shlédnutí musím říct, že to za to opravdu stálo. Očekával jsem neobvyklé drama a to jsem také dostal. Pokud máte rádi pomalý způsob vyprávění s minimem nutných dialogů a výbornou kamerou, tak vítejte. Pokud ne, tak nic nečekejte, ať pak nejste zklamáni. Za mě nicméně super včetně herců, kteří mi tady dělali vysloveně radost.

V porovnání s českým found-footage filmem Ghoul je tenhle o pár desítek bodů slabší. Sympatické sice je, že kamera není rozklepaná jak ratlík před zverimexem čekající na svojí kostičku štěstí, ale příběhově mě to nedokázalo vůbec ničím zaujmout, natož pak vyděsit. Uznávám, že tenhle film je lepší jak celá série Pharanormal Activity, ale stejně mu chybí lepší atmosféra. Každopádně se musím přiznat, že závěr mě vysloveně setnul. Kvůli němu stojí za to přetrpět hodinu nic neříkající nudy. Zajímalo by mě, jak to ty tvůrce napadlo a z čeho vůbec vycházeli. Na tom filmu není nic pořádně strašidelnýho a najednou vteřina záběru, kterej dokáže ještě po víkendu vyděsit ze snu.

Mám pocit, že ten film tady má tak úžasné hodnocení především proto, že ho tenkrát nadabovala česká dabérská špička a ten film díky tomu dabingu dostal naprosto jiný rozměr. Nejenom, že ze všech postav vyzařuje obrovská laskavost a dobrosrdečnost, ale ten příběh k tomu ještě naprosto perfektně sedí. Přesně vyjadřuje pocity obyčejných lidí v USA kolem roku 1968 a myslím si, že jednou by tenhle film mohl být vzorovým příkladem toho, jak lidé v té době přemýšleli. V dnešní době by divák plno názorů z tohoto filmu nepochopil (například debata o studiu na školách), což by ho mohlo odradit, ale postava hluchoněmého Johna Singera dokáže pořádně pohladit na duši

Po prvním shlédnutí traileru jsem Deadpoolovi moc nevěřil. Nicméně zdejší hodnocení mě vysloveně vytáhlo do kina, abych se nakonec sám přesvědčil. Výsledek je takovej, že Deadpool přesně splnil, pro co byl určenej. První chvíle sice byly dost rozpačitý. Po půl hodině jsem nic moc nevěděl, co si o filmu myslet, ale jakmile Deadpool rozjel trojboj v hláškované, neměl konkurenci a sypal to ze sebe jak bábovičky písek. V tu chvíli jsem si užíval naprosto boží narážky na všechny možný a nemožný postavy superhrdinského univerza a přemýšlel nad tím, jestli takovej film někdo za dvacet, třicet let ocení. Ve výsledku je to stejně ale jedno, protože tržby se tvoří teď a tady a ty v tuhle chvíli mluví za vše.

Nejlepší filmy jsou ty, od kterých nečekáte vůbec nic a pak Vás dostanou dobrým příběhem. Jeden takový je právě ve filmu Aufenthalt, který se odehrává na konci druhé světové války a vypráví o tom, co všechno si padlí němečtí vojáci užili. Film je sice z osmdesátých let, ale naprosto perfektně vykresluje psychologii jednotlivých postav, kde každá je zajímavá. Zajímavé je také určitě to, že si nelze k takovým postavám vytvořit vztah, ale přesto mě hlavní postava něčím zaujala. Možná tím teoretickým bezprávím a zoufalstvím. Ve výsledku jsem tenhle film slupnul jak malinu a za to musím poděkovat uživatelce Emma53, která mi na film dala tip.

Dramatická válečná tématika amerických vojáků současnosti se vším všudy. Jen s tím rozdílem, že vojáka tu zaměňuje vojačka. Na filmu není nic zvláštního, ani vysloveně dobrýho. Spíš je to jedna velká nuda a celková jedna minuta akčních záběrů určitě nic nezachrání.