Malarkey

Z mládí jsem odkojenej francouzskými komediemi a Bud Spencerem a Terencem Hillem. Když jsem si všiml, že Terence Hill se vrátil k westernovým komediím, přál jsem si je co nejdříve vidět. Následně jsem zjistil, že Nejlepší vyhrává je prvním filmem z celé řady příběhů, ve kterých se Terence Hill bude objevovat jako Doc West. Při sledování byla radost na Terence Hilla koukat po těch letech. Zestárl, ale to i my s ním. Přesto jsem si jeho nejnovější film užíval nejlépe jak jsem jenom dovedl. Sledoval ty kovbojské klobouky, rvačky a přestřelky tak jako tenkrát a vzpomínal. Je tedy pravda, že těm starým dobrým westernům jako Mé jméno je nikdo, to nemá ani po konečky prstů a už vůbec ne po konečky konečků těch prstů, ale pořád je na co koukat. Je to milé, je to fajn, závěr to má jak se patří. A co je nejdůležitější, v hudbě opět vládne jeden z bratrů De Angelisových. A to mi k radosti bohatě stačí.

Luke Wilson je herec, kterého osobně mám hrozně rád. Jakmile jeho vidím na plátně, okamžitě je radost na ten film koukat. Má takovej ten přírodní odér, kterého se člověk nedokáže zbavit, ani ho získat, prostě ho musí mít v sobě. A ať on hraje jakéhokoliv člověka, pokaždé na něm vidím, že si tu roli užívá. Stejně jako v tomto filmu, kde se tváří jako zapřísáhlej ateista, ale ne všecko se zdá tak, jak vypadá. Spíše drama než komedie, s velice zajímavým nápadem, která mně na konci filmu přinutila uvěřit. A to je na ní moc sympatické.

Začátek a konec je slušnej. Prostředek, tedy zhruba 90 minut, je brutální výplň ničeho, z čehož nejde cítit ani válka, ani napětí, jenom romantická vsuvka bez špetky nápadu a originality. Zdá se mi to, nebo v Kanadě fakt točí docela zajímavé nápady naprosto příšernou formou?

193 minut a já u toho filmu seděl jak betonovej sloup u plotu. Správná posádka je opravdu správná, a kromě velice zajímavých informací o vesmíru a sedmi astronautech jsem si užil kupu narážek na Ameriku, Rusko a vesmír jako takovej tak, jako snad nikdy. Přemýšlím, že si to pustím ještě jednou a změním na pět hvězd. Zvláštní, že tenhle film není tak známej, podle mě fakt nemá chybu.

Takový ten typ krásného filmu. Všecko je v něm totiž hrozně hezké a na první pohled kvalitní. Hudbou počínaje, příběhem konče. Životní příběh plný osudu, nádherný prostor pro cirkus, orchestrální hudba, která zní hrozně hezky, ale druhý den si na ní nevzpomenete. Stejně tak i samotný film, který se jeví neuvěřitelně výpravně a mile a druhý den ho budu brát jako něco, co bylo hezký, ale nemělo to v sobě to něco, čím by mě ten film dokázal dostat. Trošku jako Austrálie.

Čekal jsem dlouho, než Van Damme zase něco ukáže a nakonec jsem se i dočkal. Těšil se a doufal, že to bude stát za to. Každopádně Rumunsko a Ukrajina, dvě země, ve kterých se točilo mluvily za vše. I tak jsem filmu věřil. Výsledkem se ale ve skutečnosti stal průměrný thriller, který má do akce hodně daleko, ale znatelná snaha, že Jean-Claude chce točit konečně alespoň průměrné Ačko a ne trapné Béčko, je tu dost znát. Režisér Ernie Barbarash by nebyl špatnou volbou, škoda jenom, že to všecko posral těmi žlutými filtry. Pak to všecko vypadá na jednu stranu hrozně světově, ale na druhou neuvěřitelně stereotypně a po chvíli už z toho i bolí hlava a děsně to otravuje. Ale dobře, nakonec jsem to byl schopný přejít, ale co už jsem schopný přejít nebyl, tak to byla skutečnost, že Jean-Claude do filmu narval svojí dceru a syna. Dcera by se ještě jakžtakž dala, ale ten jeho syn, to je neštěstí. Nejenom, že neumí hrát, ale ještě je takový ucho, že v takových filmech vůbec nemá co dělat. A co jsem koukal, tak by ho nejradši narval do všech svejch filmů a to mě vůbec netěší. No, co se dá dělat. Dalším důležitým faktem je příběh, který není špatný. Sice to není nic originálního, ale alespoň to není blbost. I takováhle věc, Van Dammovi hodně pomohla. No a na závěr akce. Ve skutečnosti tam skoro žádná není. A to je ten důvod, proč dávám jenom tři hvězdy. Já chci Van Damma, chci akci. Má tam Adkinse, který se jí nebojí a taky to tak vypadá. Vždyť se tam hejbal víc jak Van Damme. Ve výsledku je ze strany Jean Clauda snaha vidět, ale pořád je to ještě hodně málo.

Ze začátku to vypadalo hláškoidně, ale postupem času jsem přestal vnímat, co se ve filmu děje, protože tohle že nejenom byla sračka, ale člověk se ani nenasmál. Já jen fakt nechápu, co se ten John Rhys-Davies do takovejch sraček hrne, co z toho má?

Představoval jsem si pod pojmem zkažená úča cokoliv, ale to, co jsem dostal, bych ani za boha nečekal. Cameron Diaz hraje snad nejnesnesitelnější postavu, co jsem kdy viděl a zároveň je naprosto brutálně žhavá a každá scéna s ní sama o sobě stála za to. Tenhle film je naprosto jinej typ komedií, než na který je člověk zvyklej a já se u ní perfektně bavil.

Aneb jak chtěl jeden holandský herec změnit koloběh života v indickém miliardovém delíriu.

Liam Neeson je bourák, teď už to vím. Ve svých šedesáti letech hraje role akčních borců, které nemají v současnosti žádnou konkurenci. A to musím říct, že bych to do něj nikdy neřekl. Každopádně kamkoliv on se zachomejtne, pokaždé je o charismatický útok na moje oční spojky zaděláno. Neznámý je nejenom v tomhle ohledu perfektní film. Další devizou je i samotný příběh, který se motá kolem špionů a perfektně plyne. Dokonce bych si troufnul tvrdit, že tenhle špionskej příběh je snad jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl, ne-li nejlepší. Takové množství zvratů, jaké nám tvůrci nastřádali v tomto filmu by totiž nedokázala ani Sparta Praha v utkání s Barcelonou. A co že jsou ve filmu očekávatelné scény. Mně upřímně u filmu tyhle věci vůbec nezajímají. Když bych chtěl na film koukat a přemýšlet, tak si podle toho pustím takový film. Tenhle mi ale nedal úkol přemýšlet a zabavit a popřípadě šokovat. A to bez problémů zvládl.