Malarkey

Jak se tak postupně dostávám ke starým westernům, tak se nemůžu zbavit dojmu, že tvůrci tenkrát uměli vytvořit dobré dvojice, u kterých byste to ale rozhodně nečekali. Dneska by jim kdekdo mohl závidět. Drsňák Clint tu totiž narazí na prostopášnou jeptišku Shirley, která nemá daleko k tomu si přihnout ze žitný.  Děj je jednoduchý, ale pro podobnou dvojku naprosto postačující. Sarkasmus teče proudem jako ohnivá voda z hrdla lahve. No, co víc chtít? Snad jen tu dokonalou hudbu z pera Ennia Morriconeho.

Po zdejších hodnoceních jsem se tohoto dílu bál jak čert kříže. Nakonec ale v pohodě. Možná hodně jednoduchý, přímočarý, určitě míň vtipný než Ragnarok...no ale pořád v pohodě koukatelný, zábavný a odpočinkový tak, jak na propršené nedělní odpoledne v kině chcete. Problém tohoto filmu je nicméně možná v tom, že po takřka geniálním Ragnaroku všichni chtěli tak moc další díl, až se ho vlastně dočkali...a on nic moc navíc nenabídl.

Krásný romantický příběh s nádhernými exteriéry, výbornými herci a historickou atmosférou, kterou by jí kdejaký film současnosti mohl závidět. Jen ten závěr je na dnešní poměry možná až moc romantický.

Finští přátelé se po letech sejdou v jedné lesní chatě, aby zapařili, zavzpomínali a chovali se doslova všelijak, jen ne jako stoprocentní Finové. Jsou tu totiž až nezvykle moc ukecaní. Nicméně se jedná o příjemnou konverzačku, kde se děje sem tam něco dramatického, ale nic tak zásadního, abyste u toho oněměli.

Kdo by byl řekl, že alkoholik a vlastník opilé kočky John Wayne a pobožná obránkyně Katharine Hepburn udělají tak skvělou dvojici. Skvělý odpočinkový western s nádhernou krajinou a s kočkou, se kterou si mě John Wayne získal hned od prvních minut.

Tak tohle je teda fušérství nejhrubšího zrna. To je totiž tak, když dělají festival lidi, kteří vůbec nerozumí muzice a dělají ho jenom kvůli dobrému pocitu v peněžence.  Dělat festival klidu a míru s nejtvrdšími komerčními kapelami Ameriky té doby se opravdu může dít snad jenom v Americe. Na tom line-upu zbýval snad už jenom Burzum a ten fesťák by byl dokonalej. Pak už by zbývalo tento dokument prodloužit o čtvrtý díl, kde návštěvníci obětovali na pódiu kozy... a nikdo by se nemohl divit.

Původní čtyři hvězdy jsem nakonec stáhnul na tři. Satira na filmový průmysl je to hodně solidní, ale bohužel ne po celou délku filmu. Což je její asi největší kámen úrazu. V prvních minutách totiž poznáváte hlavní postavy. Excentrickou režisérku Penélope a herce Antonia a Oscara, který je každý naprosto jiný, ale oba si budou hrát v novém filmu roku bratry. Už od začátku je patrné, že tady to jen tak nedotočí, protože od prvních minut není o absurdní situace nouze. Chvíli jsem nevěřil vlastním očím, pak jsem si na ten druh humoru zvyknul a začal se královsky bavit. Jenže po asi hodině nápady opadly a závěr už jsem spíš čekal. Škoda, satira dobrá, ale chyběla jí troška energie navíc.

Do shlédnutí tohoto filmu jsem znal Maigreta jenom jako Rowana Atkinsona. Byl dobrý, ale tak jako poklidný. Jean Gabin je neskutečně živelný a dodává mu kuráž, kterou bych od něj mnohdy ani nečekal. Perfektní, poměrně temná, detektivka, které ale s nonšalancí sobě vlastní Jean Gabin přidává kus osobitého a podloudného humoru, co Vás udrží v křesle až do finálního titulku s nápisem "fin".

Tak tohle je úlet jak hovado. Doslova, JAK HOVADO. Jinak to snad ani nazvat neumím. Kdybych ale tvrdil, že jsem se místy fakt nezasmál, tak to bych taky pěkně kecal. A to úplně nechci. Nejlepší scény jsou pak z Polska. Tyhle narážky mezi státy (a navíc sousedními) se asi nikdy neomrzí.

Pravděpodobně první seriál, kde hraje víc nespecifikovatelných pohlaví, než mužů...ale nějak mi to vlastně ani nevadí. Přitom Sandman je pojem, který každý komiksák musí znát. Já o něm jenom slyšel, žádný z komiksů jsem nečetl, ale pro námět jsem si říkal, že tomu šanci dám. No a výsledek mě mile překvapil. Asi až do šestého dílu, kterej je totálně ultra pecka, pak to trošku spadne. K tomu Tom Sturridge Pána snů hraje více než solidně. Po přečtení komentářů mám navíc pocit, že se docela i drželi komiksového základu, což jim také jde k plusu. Minimálně vizuálně. Postavy si bohužel upravili ke genderu svému, ale to už je v Hollywoodu dneska asi standard, viz. třeba i to, jak posrali i Nadaci. Zatím ale dobrý a šanci dál tomu dám.