ladynka

Murderer začíná pokusem o vraždu policisty, od níž se odvíjí pátrání po několikanásobném vrahovi. Následující hodinu se slibně rozvíjí paranoidní a dobře fungují thriller obsahující subjektivní vzpomínky, voiceover, podezřívání, kradmé pohledy okolí a znepokojivou hudbu. Spokojeně si můžu zaznamenávat stopy a vymýšlet hypotézy na otázky kdo? a proč? Pak přijde ošklivé probuzení v podobě zvratu, který má vysvětlovat předchozí události. To se svým způsobem sice splní, ale problém je, že pochází z úplně jiného (žánrového) vesmíru...

Sophie's Revenge má sice provařený námět ale také originální nápady, jen ji dle mého názoru chybí víc romantiky nebo chemie mezi postavami na to, abych uvěřila, že to s hrdiny skončí tak, jak jak to opravdu skončí.

K Pirátům na vlnách jsem se náhodně přimotala v rámci návstěvy kina s kamarády, kde jsme vytvořili skupinu s rozličnými přístupy od "Se mnou by na to manžel nešel, protože je to s titulkama", přes "Já jsem si přečet obsah a došlo mi, že to asi nebudou druhý Piráti z Karibiku." až k "Musím se obětovat, abyste podpořili moji operaci Antique." Nakonec jsme se všichni nadchli humorem, cynismem a asociacemi, které v nás vzbuzovaly situace na plátně (FH vědí :-). PS: Všichni hodnotí za 5*.

Slabší čtyři hvězdičky - viz moje poznámky.

Jedná se o režijní debut renomované čínské scénáristky (např. Comrades, Almost a Love Story, July Rhapsody), k němuž si sama napsala i scénář. Vztahové peripetie, které jsou podstatou jejich dřívějších scénářů, jsou i základem pro snímek Claustrophobia. Sama Ivy Ho označuje své scénáře jako milostné příběhy (love story). Ale tyto příběhy jsou mezi jinými jedinečné svým upoutáním k běžné realitě. Pohybují se zde obyčejné postavy v pro nás známých životních situacích a většina problémů eskaluje maximálně v hádku. *** Claustrophobia na první pohled zaujme zvoleným způsobem vyprávění. Je to jako listování pamětí. Děj tvoří 8 scén, jež jsou ovšem ve vyprávění seřazeny pozpátku - směrem od současnosti k minulosti. Každá jednotlivá sekvence se odehrává na jiném místě, každá z nich má svou minizápletku a vyskytují se zde osoby v jiných seskupeních. *** Název odkazuje k uzavřenému prostoru, v němž se postavy nacházejí téměř prakticky po celou dobu „příběhu“. Jen „první a poslední“ scéna umožní hrdinům opustit tisnivé prostředí. Kancelář, přeplněná restaurace, ordinace, taxík, plně obsazené auto – to jsou interiéry, v nichž jsou uzavřeni hrdinové snímku. Ovšem stejně jako je dusí klaustrofobie vnější z uzavřených prostor, stejně tak tíživé se pro ně stává potlačování vlastních citů, o nichž mezi sebou nemluví, ale které jen v náznacích vyplouvají na povrch. *** V této chvíli je jasně vidět, že styl vyprávění naštěstí není jen povrchním ozvláštněním, ale právě on prozrazuje vztahy a emoce, jež zůstavají hrdiny skryty. Dramatický efekt filmu spočívá pro diváka ve spojování vazeb mezi epizodami. Na začátku filmu (časovém konci příběhu) známe rozuzlení vztahů, ale teprve další epizody ukáží proměnlivost těchto vztahů a vývoj postav. *** Pevný základ v podobě promyšleného scénáře i jeho netradičního způsobu vyprávění dotváří manýrů prostý účelný styl a nevtíravý hudební doprovod. Herecky zde vyniká rozpolcená Karena Lam, jíž jsou zřejmě souzeny úlohy mladých žen zaplétajících se s pány středního věku. A Ekin Cheng příjemně překvapuje v klidné poloze, v níž hlavní atrakcí není jeho zevnějšek. Skoro bych ho viděla už jako plnohodnotného herce…

Jako mysteriózní thriller výborné, jako kulturní konfrontace atmosféricky působivé, jako detektivka s výhradně "křesťansky" motivovaným policistou pochybné.

Mismatched couples, to je nijaký příběh a postavy, jejichž IQ snad ani nedosahuje kladných čísel a přitom kreativní destrukcí předčí i Pata a Mata - Donnie Yen jako frajírek a disco idol, Yuen Woo-ping jako trdlo, Dick Wei jako borec, ukusující syrové maso, předvádějí vesměs věci, které jsem si v hraném filmu ani nedokázala představit. Film samotný je neuvěřitelně naivní a bez hlubšího smyslu, jako ultimativní quilty pleasure je ale úžasný. V širších souvislostech (např. Donnie Yen nyní jako důstojný Ip Man) na hranici genility...

Moje hodnocení se vztahuje zejména k závěrečné choreograficky výborně řešené bitce, jinak jde dle mého názoru o průměrný snímek, neuměle střídající humor a přepjaté citové výlevy. Zatím tu není vyváženost typu Eastern Condors (akce a heroismus) či Pedicab Driver, Millionaire's Expres (akce a ztřeštěný humor).

Díky Opium and the Kung-fu Master mám další argument proč mít ráda takové snímky. Film, kde se nebojí obětovat postavy a kde hrdinství a úctu vyvažuje slabost a pád na dno. A ano, jsou tu také skvělé kung-fu souboje (osobně hlasuji pro rvačku ve skladu rýže).

Nadsázka s vážnou tváří. Spojení, které funguje v Dr. Who se sebeshazovačným humorem, tu znamená jen opatrné našlapování kolem obvyklých klišé bez podvratných ironických proudů. Sthující melodramatické výstupy, které s hrdiny lomcují v extrémních polohách miluji x nenávidím.. Fráze o potřebě přátel a plnohodnotného života. Skvělá hudba.