Adramelech

Nějak takhle si představuji psychotikovo vnímání reality. Jako mysteriózní horor to docela funguje. Pěkný a řemeslně dobře udělaný film.

První díl seriálu. Text obsahuje spoilery. Začalo to takhle: Dva chlápkové mají sraz. Jeden přijede na koni, druhý přiletí kosmickou lodí. Střih. Jiný chlápek sedí v exotickém asijském prostředí s nějakou pěknou šikmoočkou. Ona se ho ptá, jestli si ji vezme. On souhlasí, jdou spolu do postele, ale ještě ani nezačnou, když chlápkovi zvoní mobil a on je odvolaný na pracoviště. Asiatka dává najevo svoji nelibost: „Nebudu tě honit po galaxii, jen abych se vdala.“ Další děj se odehrává v raketoplánu. Je třeba vyřešit průšvih: jedna loď přistála na jedné planetě a pak se odmlčela. V posádce záchranné lodi jsou hojně zastoupeny ženy, mezi nimiž vyniká kozatá černoška, která obsluhuje šaltpáku. Kapitán lodi hovoří o tom, že zná svoji budoucnost, a přitom popíjí kořalku. Děj se odehrává v době, kdy už je bohužel zakázáno kouřit i v raketách. Loď přiletí k planetě, odkud na ni začnou střílet mimozemšťané, ale raketa má ochranné štíty. Zdá se, že tamější obyvatelé o kontakt s lidstvem nestojí a nepřejí si, aby jim lidé lezli na jejich planetu. Kosmonauti se vylodí. Skafandry nepotřebují, jenom si trochu namaskují ksichty, aby mezi tamější populaci lépe zapadli. Zrovna tam probíhá nějaká revoluce. Zachránci osvobodí zajatou posádku první kosmické lodi. Řeší se morální dilema, jestli se pozemšťané mají míchat do místních politických záležitostí. Ale jistěže mají, je třeba ty zaostalé zmrdy trochu srovnat, a to tím spíše, že už disponují poměrně nebezpečnými technologiemi. Co jiného by člověk čekal, když ten film natočili Američané? Jsme asi ve dvou třetinách pilotního dílu, ale už mě nebaví o tom psát. Další díly seriálu si rád odpustím.

Půvab tohoto filmu je založený hlavně na grafice Rolanda Topora, kterou - podle závěrečných titulků - "rozpohybovali" čeští animátoři. Vida, co všechno se u nás umělo a smělo v období normalizace. Skvělý produkt francouzsko-československé  spolupráce.

To bylo tak ubohé, že to až bylo zábavné. Uvažoval jsem, jestli bych dokázal vymyslet ještě větší pitomost, a napadlo mě toto. Začátek filmu: Po ulici v Praze jde hodně starý senior. Najednou asi tak sto metrů před ním vybuchne chodník a ze země začne vytékat žhavé magma. Probudila se tam totiž sopka, o jejíž existenci se nevědělo. Muž se zastaví, pak jde blíž, hledí na to a dumá, jestli se jedná o žulové nebo čedičové magma. V době, kdy chodil do školy, se totiž učil, že existují tyto dva druhy magmatu. Že podle novějších poznatků existuje pouze jeden druh magmatu a vznik té či oné vyvřelé horniny závisí na tlaku, teplotě, pH a také na tom, kudy magma pod zemí teklo, není starci známo. Tento nedostatek geologické osvěty se mu stane osudným. Běží úvodní titulky. Protože v Čechách žijeme v malých poměrech, je i sopka malá a nevydatná a produkuje jen skrovný magmatický potůček. Nicméně zde chybí zkušenosti, jak sopkám čelit. Urychleně se sejde vláda a začne řešit, co by se s tím mělo dělat. Převládne názor, že když to samo začalo, tak to také samo skončí; vždyť i s covidem tomu tak bylo. Pro jistotu aspoň nařídí občanům nosit roušky na ochranu před sopečnými exhalacemi; však ve skladech ještě nějaké zůstaly. Na webu se diskutuje, jestli za sopečný výbuch může Putin, Babiš nebo američtí imperialisté. No a tak dále. Pro dosažení zamýšleného uměleckého účinku by bylo zapotřebí, aby se režie ujal co nejméně schopný režisér. Naštěstí u nás máme neschopných režisérů tolik, že bychom je mohli přehazovat vidlemi. Určitě by se z nich dalo vybrat...

LGBTQ+ agitka akcentující homosexualitu. Nechutné. Člověk aby se dnes už pomalu styděl za to, že je heterosexuál.

„Migranti by měli být vítáni,“ říká papež. Dále se dozvídáme, že Evropané jsou rasisté a že migranty vykořisťují. Já bych papeži položil tuto otázku: „V minulosti křesťanští vládci, vojevůdci a vojáci bránili a ubránili křesťanské země před invazí muslimů. (Zářným příkladem je třeba albánský národní hrdina Gjergj Kastrioti řečený Skanderbeg, který se proslavil jako bojovník proti Osmanské říši. Říkalo se, že nebýt Skanderbega, nosil by turban i papež.) V současnosti je velká část Evropy plná muslimských okupantů a některé státy už ztratily kontrolu nad částmi svých území (tzv. no go zóny). Existují problémy s islámským terorismem, kriminalitou, útiskem původního obyvatelstva, znásilňováním evropských žen atd. Nebylo by na čase, aby papež vyhlásil křížovou válku za účelem osvobození Evropy od muslimů, aby nebyla zničena po staletí budovaná evropská kultura, jejíž součástí je i křesťanství?“ Zajímavé by bylo i zeptat se, proč církev zametá pod koberec případy homosexuální pedofilie některých kněží. – Film jsem nedokoukal do konce, takže jej bodově nehodnotím.

Romantizující film o cikánech. Viděl jsem jej v kině někdy v sedmdesátých letech, ale totálně mi vypadl z paměti. Co mi však v paměti utkvělo, je nápis, který někdo připsal na filmový plakát: „Ať jdou kam chtějí, ale ať táhnou z Prahy.“ V oné době se také ještě smělo mluvit o tom, že cikáni kradou. Vidíme to ostatně hned v jedné z počátečních scén tohoto filmového díla. Majitelé ukradených koní však dokázali svá zvířata ubránit. Ale zkuste dnes postřelit cikána, který vám něco ukradne. Zažaluje vás za rasismus! Snad ani nemusím připomínat, že termín Romové se tehdy ještě nepoužíval; vůbec jsme toto slovo neznali. Byli to prostě občané cikánské národnosti. Aspoň v pravidelném televizním pořadu „Veřejná bezpečnost žádá, radí, informuje“ byli takto nazýváni. Ve své době to byl kvalitní sovětský film a i dnes se dá vidět, byť občas sklouzává až na hranici kýče. Znám lepší filmy o cikánech, např. Dům k pověšení (1988).

Převést staré erotické romány do filmové podoby není snadné. Kdyby se Venuše v kožichu natočila věrně podle literární předlohy, tak by to diváky asi moc neoslovilo. Zkuste si představit, milí filmoví experti, jak by se s tímto románem popasoval takový břídil jako je David Lynch. Zvláště zarytým masochistům doporučuji, aby se pokusili představit si, jak by toto téma uchopila třeba režisérka Eva Toulová, která proslula filmem Casting na lásku (2020). Roman Polanski umístil děj příběhu hned do několikerých uvozovek. Děj se neodehrává v 19. století, nýbrž v moderní době. Sacher-Masochův text byl převeden do podoby divadelní hry a my sledujeme konkurz (po anglicku casting) na představitelku hlavní role dominantní Vandy. Výsledkem je až mrazivě dokonalý herecký koncert dvou postav. Dávám sice jen čtyři hvězdičky, protože jsem – nejsa masochistou – nedokázal s příběhem plně pocitově rezonovat, ale řekl bych, že tento film je jedním z klenotů světové kinematografie.

Koukám, že jsem prvním hodnotitelem tohoto filmu. Však také jeho anotace člověka právě neláká k tomu, aby si zrovna tohle pustil. A vskutku, je to zcela nezáživný film o ničem.

V Kanadě je stejně jako v USA sport na vysokých i středních školách velmi důležitou a prestižní věcí. Bohužel je však někdy i věcí poměrně nebezpečnou. To se takhle holka odněkud přistěhuje, vstoupí tam do školního družstva hráček košíkové a vzápětí se stane nezvěstnou. Uvažoval jsem, jestli ten příběh vůbec mám sledovat, ale ztracená Sára byla pěkná holka, takže mě přece jenom zajímalo, jestli ji najdou. Děj se rozvinul očekávaným směrem, protože už od začátku bylo celkem jasné, kdo má v jejím zmizení prsty. Náznaků, které na to ukazovaly, tam bylo tolik, že nebylo možné si jich nevšimnout. Logika myšlení postav je silně neevropská, ale severoamerický kontinent nás už dosti dlouho obšťastňuje svými kinematografickými skvosty, takže již máme aspoň rámcovou představu, jak to tam chodí a zač je toho loket. V závěru filmu uvidíme, co to znamená utéct hrobníkovi z lopaty.