Lima

Opravdu jsem to viděl, nebo se mi to jenom zdálo? ´The Cloverfield Paradox´ je vesmírný ´The Room´, který se svojí hloupostí letí až někam za hranice nevkusu, kde si podává ruku s ´Robot Monster´, tureckými Hvězdnými válkami a míří až do nekonečna. Julius Onah, společně se scenáristy, je nový Tommy Wiseau. Věřím, že tohle bude za pár let hvězdný přírůstek do ´Festivalu otrlého diváka´, za asistence podpůrných alkoholových prostředků by to mohl být interesantní skupinový zážitek, asi jako když diváci ´The Room´ při půlnočních projekcí bombardují plátno plastovými lžičkami. Hell, yeah!

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených.

Plakátové info: JE NELIDSKÝ! JE NEPŘEMOŽITELNÝ! JE NEZASTAVITELNÝ! KŘIK JAKO REAKCE ŠOKU, Z PLÁTNA NAPUŠTĚNÉHO 300.000 VOLTY HRůZY!!! ___ Neřekl bych, že Lone Chaney Jr. tady ostatní herecky převyšuje, jak tady chlapci píšou. Spíš je to smutný pohled, na kdysi hororovou hvězdu. Za celý film, vyjma začátku, nepronese jedinou větu (jak mu velel scénář „volty mu zničily hlasivky“), sem tam sejme nějakého poldu, gangstera, či vlastníma rukama zvedne auto, jinak je pořád mírně shrbený, ruce v kapse a do toho detailní prostřihy na jeho tvář, kdy vypadá, jak by měl zrovna zácpu a tlačil ven něco nepěkného. Jak říkám, smutný to pohled. Oceňuji, že většina filmu se odehrává v zajímavých exteriérech L.A. namísto nudných kulis, finále je patřičně explozivní (doslova), ale jinak moc zábavy tenhle přímočarý revenge filmeček nenabízí. Snad jen pobaví skutečnost, že Chaney přežije jako správný nezničitelný muž zásah pancerfaustem a grilování plamenomety, což mu sice uškvaří obličej, ale košile, ta zůstane neporušena. Snad aby hvězda neukázala tukové faldíky, či co :o)

Plakátové info: ZABÍJÍ, ALE NEMůŽE BÝT ZABITO!! VYCHÁZÍ Z HLUBIN ZEMĚ, ABY ROZPUSTILO VŠE, CO MU STOJÍ V CESTĚ!! KULKY Z PUŠEK, ANI PLAMENOMETY HO NEZASTAVÍ!! ___ Legendární studio Hammer po úspěchu ´Quatermass´ série ještě chvíli obcovalo s několika málo monster-horrory, tenhle je jeden z nich. Existuje několik TV verzí, protože kino-verze byla na svou dobu dost „násilná“, jak usoudili tehdejší cenzoři. Takže ve většině TV kopií nejsou vidět ty scény, jak se roztavují lidské tváře. Dneska už by to nikoho nešokovalo, ale ve své době na to lidé nebyli zvyklí a mělo to podobně šokující účinek, jako třeba stejně starý ´Monster of Piedras Blancas´, kde se v detailním záběru zjeví uříznutá lidská hlava. Bohužel je menším problémem jinak tohoto vcelku sympatického horůrku, že není příliš vizuálně přitažlivý. Vše se točí kolem zabláceného vojenského cvičiště, do toho přijde pár záběrů z nemocnice a vědeckého centra a první smrtící sliz se naplno objeví až deset minut před koncem filmu. Hollywood by to opepřil nějakými efektními triky, bombastickými předními, či zadními projekcemi, tady nic takového není (když pominu těch pár několikasekundových záběrů na valící se sliz ulicemi) a ten středobod filmu, to zablácené kamenité cvičiště není pěkné na pohled a není magnetem na hezké záběry kamerou. Je to škoda, protože herci jsou jinak sympatičtí, v závěru to celé pěkně graduje, ale celkový dojem je takový ….jak to říct ….ušmudlaný. Nízký rozpočet je tady prostě znát více, než je zdrávo.

Plakátové info: LÁKÁNA DO DOMU NESTVůR, ODKUD NENÍ ÚNIKU!!! ZARUČENĚ SE BUDETE BÁT!!! ___ V 30. a 40. letech frčel v kinech hororový subžánr, jejichž středobodem byl šílený vědec, podnikající své ještě šílenější experimenty (Bela Lugosi by mohl vyprávět). V 50.letech to přestalo být pro diváky zajímavé a tak s filmy jako ´Bride of the Monster´(1955), ´The Fly´(1958) atd. tenhle subžánr zvolna z kin vymizel. Společně i s tímto dílkem, který díru do světa příliš neudělal, i když obsazení přes nízký rozpočet měl pozoruhodný - jména jako Carradine, Tor Johnson a Allison Hayes (padesátistopá žena!), to už byli protřelí mazáci béčkových filmů. Asi se přidám ke zdejším komentujícím a částečně budu v opozici. Na tom filmu není vysloveně nic špatného, oprvadu blbého, že byste mlátili hlavou o zeď. Není tak pitomý, abych se mu mohl smát, ani tak zábavný, abych se bavil, je prostě jenom nezáživný. Celý se odehrává v jednom domě, ven se kamera dostane krátce jenom dvakrát a to „zdravé jádro“ hororu, tj. zvrhlé experimenty a chlupatá monstra, tu jsou v podstatě na vedlejší koleji a zabírají mizivou část stopáže. Jinak se tu hodně povídá, řeší mezilidské vztahy a asi sedm minut (!!!) operuje, aniž by kamera cokoliv ukázala. Jediné, proč si ten film budu pamatovat, je to, že jsem poprvé uslyšel Tora Johnsona mluvit (!!). Pronese pár vět, jinak se klasicky mračí a mručí, tak jak ho známe třeba z filmů Eda Wooda.

V zámoří již klasika půlnočních promítání, u nás prakticky neznámý film. Co se týče téma „infiltrace mimozemské rasy do lidské society“, tak patří mezi ty lepší kousky. Z úvodní půlhodiny by dokonce Hitchcock měl radost. Napětí se stupňuje jak v papiňáku, prvotní zjevení monstra (to krásné alienovské chapadlo!) ve své době asi zvýšilo nejednomu diváku tep, herci hrají znamenitě, na to, že to je v podstatě béčková produkce. Jenže potom se film postupně překlápí do nechtěně zábavně blbinky, kde se hodně umírá (včetně zvířátek), ke konce hodně střílí a mimozemšťani se roztékají do rosolové hmoty. Když se vyloží karty na stůl a alien v manželově těle vyjeví hlavní hrdince svou identitu a vysvětluje své pohnutky, napětí se vytratí a už to není tak zajímavé. Tady se prostě ukazuje, že Gene Fowler byl spíš dělník filmového pásu a ne vizionář, jako Jack Arnold, nebo Don Siegel, takže třeba žánrově a tematicky spřízněné ´Invasion of the Body Snatchers´ je přeci jenom jiná liga. Ale i tak dávám palec nahoru a trošku nadhodnotím, celkový dojem je slušný i v porovnání s většinou filmové produkce té doby.

Nápad dobrý, ale naloženo s ním bylo trestuhodně. Celá zápletka a pointa byla stejně trapná, jako botox Glenn Closeový. Jediný, kdo to drží nad vodou, je nasazení Noomi, ale bohužel snažila se v mizerným filmu. Poslední čtvrthodina je jak ze špatný parodie, koho tyhle filmový konce jak přes kopírák ještě baví?

Tak na tomhle dělal Sláma pět roků svého života? V porovnání s jeho předchozími filmy je sdělení Báby z ledu až příliš banální. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, ale v porovnání s jinou českou produkcí i tohle Slámovo dílko září jako oáza na poušti, plná osvěžující vody. Což je vlastně dost nelichotivá zpráva o stavu dnešní české kinematografie. Sláma je dneska, v době kdy i ten Hřebejk pomalu upadá, jedna z mála jistot a jeho práce s herci je pořád, pořád obdivuhodná. A pořád mě ty jeho scenáře se sociálním ostnem o lidech, jejichž život je mírně řečeno v prdeli, nebo je v prdeli u jejich nejbližších, moc baví a ještě se neokoukaly.

Emmerichovatější, než Emmerich samotný......a stejně tak pitomé. Vlastně ne, vůbec ne, tohle bylo zdaleka mnohem pitomější. Jenže zatímco Emmerich svoje pohádky bere s nadhledem, tady se samou vážností sere mramor. Devlin toho od kámoše moc dobrého neodkoukal. A že to má tři prdele triků? Ty už dneska nikoho neohromí. Dneska jsou CGI triky standartem, nikoliv výsadou dobrého filmu. Devlin zaspal dobu tak o 20 let a tahle nablblá splácanina zaslouženě v kinech propadla.

Vtipně a s nadhledem napsáno, fantasticky sestříháno a já prostě žeru ten Limanův dravý vizuální styl. A taky Toma Cruise, který v šestapadesáti vypadá jako někdo, kdo by z fleku mohl balit čerstvý maturantky :o) On je taková lidská Věc Makropulos.