Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 989)

plakát

Po čem muži touží (2018) 

Že se jedná o x krát recyklovaný námět mi bylo v tomto případě jedno. V tuzemském podání to působilo přeci jenom svěžeji, ale to nejdůležitější je, že jsem se víc než hodinu soustavně smál. Langmajer to načal a Polívková na něj excelentně navázala a svojí roli si užívala tak, že to snad ani víc nejde. Jediné, co trochu haprovalo, byl konec s napraveným hříšníkem, ale to se dalo čekat. Velká spokojenost. 80%

plakát

Climax (2018) 

Půlka filmu se sestávala z tancování a především z dialogů, jejichž stěžejním tématem byl sex. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy viděl něco tak otravného a měl jsem sto chutí to vypnout. Pak se film překulil do psychotického násilí s celkem solidním zvukovým podkladem, kdy hrála prim tuc-tuc muzika a dětský křik. To se mi líbilo. Jenže pak se zase zbláznila kamera, na povrch vylezl protivný vizuál a všechno dobré bylo pryč. Ani Boutellka mě nepotěšila. Souhlasím s tím, že se jedná o Noého nejlepší film, ale pořád je to dost mizerná záležitost. 30%

plakát

Racek (2018) 

O Rackovi jsem věděl jen to, že ho napsal Čechov a do filmu jsem šel vlastně jen kvůli hereckému obsazení. A v tomto ohledu mě nezklamal nikdo a Annette Bening koncertovala i tady. Sám děj je ale fádní. Vlastně jen sledujeme skupinku lidí s rozdílnými charaktery, přičemž každý miluje někoho jiného. Motivů se tam samozřejmě najde víc, ale tuto linku považuji za ústřední. A jako taková funguje jen napůl a zdaleka nenaplňuje potenciál, který má. Navíc divadlo je tu cítit na sto honů a obča jsem měl pocit, jakoby Mayer mimo prkna nevěděl kudy kam. Jednou se to dá, ale o žádný zázrak se nejedná. 55%

plakát

Malá bubenice (2018) (seriál) 

Vizuální žrádlo s mistrovsky vystavěnou zápletkou kladoucí obrovský důraz na postavy. Pnutí mezi Skarsgårdem a Florence Pugh bylo takřka hmatatelné. Le Carré, ať už v seriálové či filmové podobě, je jistotou. Ať už ho točí kdokoliv. 100%

plakát

Studená válka (2018) 

Na to, abych pochopil motivace postav, byl příběh příliš málo rozvedený. Rozumím tomu, že lidé, kteří po sobě touží nakonec zjistí, že společné soužití nefunguje, ale tady jsem nenašel odpověď na to proč. Stejně tak mi hlava nebrala to opakované -SPOILER- prchání a vracení se do komunistického Polska. Nicméně vzdor tomu to mělo něco do sebe. Poetický ráz se mi líbil, herci byli fajn a snad nikde mě nebavily lidovky tak, jako tady. Nicméně tady si měl Pawlikowski nechat své artové choutky pro sebe. Škoda námětu. 60%

plakát

First They Killed My Father (2017) 

Teror Rudých Khmérů očima sedmiletého děvčátka. V důsledku toho se Angelina docela krotila a do určité míry potlačila brutalitu, s jakou si Pol Potovi pohůnci počínali. Přesto se tu našly scény, které zabrnkaly na nervy už proto, že se převážně jednalo o děti a člověk si kolikrát říkal, že naši bolševici v 50. letech byli vlastně beránci. Co se představitelky hlavní dětské role týče, tak bych u ní uvítal trochu víc emocí a také by neškodilo snížit stopáž. Nicméně jinak nemám větší výhrady. V podání Jolie se zatím jedná o nejlepší režisérský počin. 75%

plakát

Dívka v pavoučí síti (2018) 

Lisbeth Salander tady na mě občas působila jako ženský protějšek Jasona Bournea s až magickými IT schopnostmi a to se ne vždy úplně hodilo. Přeci jenom bych uvítal, kdyby její počínání doznalo nějakého zaškobrtnutí a nebylo tak strojově přesné. A prospělo by i více emocí, kor v kontextu s rodinnou linkou. Ale jinak se jedná o solidní přímočarý akčňák s parádním sniperským finále, který se atmosférou víc blíží k původní severské verzi. Co se týče tolik diskutované Claire Foy, tak se nemyslím, že by byla horší než Noomi Rapace či Rooney Mara. Její podání je prostě jiné a i přes zmíněnou kritiku mi nakonec vyhovovalo. A to se dá říct i o zbytku castingu, ačkoliv obsazení nevýrazného Gudnasona do role Blomkvista se ukázalo jako ne moc dobrý nápad. Možná jsem čekal trochu víc, ale i tak to stálo za to. Z Alvareze se stává jistota. 70%

plakát

Smrtelné stroje (2018) 

Samotný nápad s jezdícími městy mi přišel na první pohled pitomý, ale to se změnilo hned na začátku a dá se říct, že z úvodní honičky jsem byl nadšený. A pokud jde o efekty, neměl jsem si na co stěžovat ani po zbytek filmu. Povedený vizuál zahrál v mém případě na nostalgickou strunu, protože z něho vyzařoval duch verneovek a ty jsem měl rád. A plusem bylo nakonec i herecké obsazení, ačkoliv na místě Sheehana bych si dokázal představit tucet jiných herců. Jediné, čeho je škoda, je samotná příběhová linka, která je stupidní až běda, ale díky zmíněným pozitivům se dá překousnout. Dobré to bylo. 75%

plakát

Polar (2019) 

Mě to připadalo nekonzistentní. Samozřejmě tím nemám na mysli děj, ale stylizaci. V jednu chvíli je to typická akční jízda s thrillerovou atmosférou a v té druhé přepálená fraška se záporákem, který jakoby vypadl z prvních bondovek. V zásadě bych proti takhle kontrastnímu pojetí nic neměl, ale tady se to nepovedlo sladit. Na druhou stranu Mads je démon, který to krosí hlava nehlava, láme ruce, nohy i to, co nejde zlomit a za sebou nechává potoky krve, takže v tomhle ohledu nemám námitek. Vedle toho je film docela sexy a potěšil i celkem nečekaný, byť nijak inovatvní, závěr. Takže nakonec pozitiva převládají a doufám, že v případné dvojce se to podaří vyladit ještě lépe. 70%

plakát

Hell Fest: Park hrůzy (2018) 

Prostředí parku bylo fajn a skýtalo víc než jen solidní prostor pro blbnutí všeho druhu, ale film se držel při zemi. Je pravda, že rozkřáplá škeble měla něco do sebe a při scéně s okem jsem se otřásl, ale to bylo tak všechno, co by stálo za pozornost. Jinak je to jen o trdlování po parku, ve kterém se občas zjeví vrahoun v drsňácké póze. A to mě neba. 30%