Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 993)

plakát

22. července (2018) 

Úvodní sekvence s výbuchem a střelbou byla natočená perfektně a i když je pravda, že nezaujatému divákovi mohly připadat krátké, jsem toho názoru, že pro pozůstalé to bylo až až. Kor když jim filmový svět naservíroval hned dva projekty najednou. Následující chvíle z nemocnic, kde vyděšení a zoufalí rodiče hledají své děti patřily k těm nejeemotivnějším a běhal mi z nich mráz po zádech. Pak se film rozpadl na dejme tomu čtyři linie. Té první, Breivikově, dominuje Lie, který zahrál takovým způsobem, že jsem mu chtěl vydloubnout srdce lžící. Druhá se soustředí na obhájce Lippestada, který chtě nechtě musí Breivikův případ, což má dopad i na jeho rodinu. Tahle linka mohla dostat větší prostor. Třetí je politická a z mého pohledu trochu zbytečná. Premiér Jens Stoltenberg tu vlastně ani nemusel být. A konečně čtvrtá a nejvýraznější se zabývá jedním z přeživších, který se snaží dát dohromady jak na těle, tak na duši. Tady bych možná trochu ubral, ale je fakt, že představitel Viljara zahrál na výbornou. Patetický závěr u soudu si mohl Greengrass odpustit, ale nebylo to zase tak hrozné, aby se to nedalo přejít. 80%

plakát

Apostle (2018) 

Atmosféra ostrova a celkové vykreslení komunity bylo parádní. Líbil se mi i mytologický nádech vizuálně balancující na hraně absurdity. Z herců mě oslovil především Dan Stevens, jehož nevyrovnaný hrdina do celkového rámce dokonale zapadal. A našlo se i pár hororových momentů a jeden, který se hodil spíš do Raidu, ale díky za něj. Nicméně stejně jako mnohým ani mě neseděla dlouhá stopáž, která z výborného dělala pouze dobré, což je pro celkové vyznění škoda. Ale i tak se jedná v rámci žánru o relativně neokoukaný počin a takových je jako šafránu. 80%

plakát

Await Further Instructions (2018) 

Rodinka, ve které nevládnou zrovna harmonické vztahy, je během Vánoc uvězněná ve svém domě, přičemž jedinou komunikaci se světem obstarávají příkazy na televizní obrazovce. Slušní herci, stupňující se paranoidní atmosféra a všudypřítomná otázka "Co se to děje?", kterou si divák pokládá společně s postavami. To mě bavilo. Jako mínus vidím málo Davida Bradleyho a závěr, který se mi vůbec nelíbil a z nabízejících se řešení vybrali tvůrci jedno z nejhorších. Ale i tak je celkový dojem víc než jen dobrý. 70%

plakát

Errementari (2017) 

Španělské převyprávění pohádky o kováři (mlynáři, pekaři atd.), který přechytračil čerta. Jen je to oproti verzím, které známe z dětství, mnohem temnější, ale o to víc se to blíži původním pohádkám. V první cca polovině zaujme spíš atmosféra, ale ta to sama neutáhne, takže jsem občas zíval. Ovšem když se objevil diblík, tak se to rozjelo a možná trochu zamrzí, že se Španělé víc neodvázali. Líbila se mi i vizualizace Pekla, kdy tvůrci nic nevymýšleli a použili tu nejklasičtější představu. A nakonec mi seděli i herci. Škoda první části. 60%

plakát

Malevolent (2018) 

Skupinka mládežníků si přivydělává "vyháněním" duchů, ale všechno se změní ve chvíli, kdy jedna z členek týmu začne opravdu něco vídat. Po stránce dějové tedy nic nového a upřímně řečeno vylepšení by si film zasloužil skoro ve všech aspektech. Ale i tak se občas najde pár sekvencí, které dokážou zaujmout atmosférou, bubáci by sice určitě uvítali trochu větší péči, ale přesto mají několik momentů a jestli je tu na něco spoleh, tak jsou to herci na čele s Florence Pugh, která by si ovšem zasloužila lepší příležitosti. Nic k zapamatování, ale ani nic, co by vyloženě urazilo. 50%

plakát

The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society (2018) 

Když se to tak vezme kolem a kolem, tak je to jen laciná romantika, jejíž scénář působí v mnoha ohledech nedotaženě. Ale...... . Zaprvé je tu prostředí. O osudech Normanských ostrovů za II. SV jsem neměl ani potuchy a i když se nenatáčelo přímo na Guernsey, výprava měla něco do sebe. Zadruhé se povedl casting. Vedle Lily James, která patří k nejtalentovanějším herečkám současnosti, byl vidět i Huisman a potěší i ajťačka Katherine Parkinson. Zatřetí má film to nepojmenovatelné cosi, co ho činí přitažlivým. Někdo by možná řekl, že mu Newell vtiskl duši. No a začtvrté to bylo prostě hezký. 80%

plakát

Arizona (2018) 

Danny McBride sice nepatří k mým oblíbencům, ale tady byl parádní a jeho komediálně-thrillerový projev vlastně vtisknul charakter celému filmu. Zbytek castingu byl víceméně jen do počtu. Bavila mě i reflexe finanční krize, která se odrazila na cenách realit, takže spoře obydlený satelitní komplex byl pro dění ideálním prostředím. Sice bych na dané téma uvítal vážnější pojetí, ale co už. nemám větších výhrad. 70%

plakát

Zoufalství a naděje (2017) 

Obyčejně mě ekologické agitky neberou, ale zaobalit je do Božího plánu mi zase nepřišlo jako úplně špatný nápad. Stejně tak mě zpočátku bavil hlavní hrdina, který sice splňoval všechna klišé o pochybujícím knězi, ale mě se celkem líbilo, jak se snaží schovávat před deštěm pod okap. Problém je, že ta cesta z extrému do extrému byla strašně dlouhá. Trefně to vystihla jedna z postav, když preláta nařkla z toho, že vůbec nevychází z Getsemanské zahrady. To vnitřní mučednictví bylo úmorné i přes výborný Hawkeův výkon. No a motiv se zlou korporací, která kašle na životní prostředí, to také příliš nevylepšil. Konec, který mě narozdíl od většiny potěšil, pak celkový dojem upravil jen kosmeticky. 40%

plakát

Beze stop (2018) 

Ono je fajn, že se film nesnaží soudit, ale přeci jenom nějaká kontroverze by se sem hodila. Nemuselo by se jednat o nic výrazného, protože to by v poklidném stylu vyprávění působilo nepatřičně, ale něco mi tady chybělo. Stejně tak by neškodilo, kdyby režisérka vysvětlila, co oba hlavní hrdiny dohnalo k jejich stylu života. Náznak tu sice je, ale uvítal bych něco doslovnějšího. Nicméně to vše nic nemění na tom, že se jedná o silný příběh otce a dcery, jejichž vztah čím dál silněji ovlivňuje přesun z divočiny do civilizace. Vedle hezkého prostředí je to hlavně o hereckých výkonech. Vedle Fostera, na jehož Žižku se začínám těšit čím dál víc, vyrostla do výšin Thomasin McKenzie, která má ohromnou budoucnost. 70%

plakát

Temné síly (2018) 

Mě to nejvíc připomínalo X-Meny. Také je tu cosi na způsob mutace, také se toho obyčejní lidé bojí a nakonec i tady se najde skupina nadaných, kteří chtějí vládnout. Že je to hozené do teenagerovského módu á la Hunger Games na ústřední inspiraci nic nemění. Každopádně mě se to líbilo. Filmu sice chybí rozpočet, což je občas znát na akci i efektech, ale s danými financemi si tvůrci poradili celkem dobře. To, co chybí, dohánějí tempem i dějem, který sice není bůhvíjak složitý, ale prakticky postrádá hluchá místa, takže se dají přehlédnout i lehké scénáristické fauly. Jestli je ale někde znát šťastná ruka, tak je to obsazení. Amandla Stenberg je nejen sympatická, ale roste zní i výborná herečka a se zbylou trojicí ústředních hrdinů se výtečně doplňují. Normálně bych žehral, že hlavní hrdinové dostali až příliš mnoho prostoru na úkor záporáků a dalších postav, ale tady mi to vůbec nevadilo. Klidně bych se podíval na další díl, ale obávám se, že v konkurenci podobně laděných blockbusterů nemá The Darkest Minds šanci. 75%