Morholt

Technická stránka solidní, herecky překvapivě zajímavé a námět, byť nijak převratný, mě nijak neurážel. Jen se to i přes relativně rozumnou stopáž táhlo, chybělo mi trochu víc dialogů a také bych uvítal víc vražd i krve. Navíc Knautz zůstává dlužen minimálně jednu odpověď, což mě trochu štve, protože času na ní měl spoustu. Samotný závěr nijak nepotěší, ale je fakt, že to mohlo být horší. Případnou dvojku bych si asi rozmýšlel. 50%

Jednička se mi líbila, ale nadšením jsem z ní neskákal a totéž se dá říct s přivřenýma očima o dvojce. Největším strašákem celého filmu je asi sáhodlouhá stopáž, ale i přes počáteční obavy jsem se nakonec nenudil, což považuji za plus. Další potěšitelnou věcí je Muschettiho snaha zapojit do dění co nejvíc monster. Je sice pravda, že některá z nich byla nedotažená a místy působila i směšně, ale dalo se to přežít. Navíc finále mělo něco do sebe, ačkoliv samotné zúčtování mi příliš nesedlo. A líbili se mi i herecká sestava plná osvědčených tváří, které nezklamaly ani tady. Naopak jsem víc čekal od atmosféry, která postrádala tísnivost a napětí a uvítal bych i nějakou lekačku, i kdyby jen lacinou. Celkově slušná práce, ale nic víc. 70%

Na začátku kdesi v Peru potká chlapík čertíka a když po letech zaklepe bačkorama, začne jeho starší dcerka zažívat spoustu legrace, v níž hraje hlavní roli její smrt na několik způsobů. Proti konceptu nic proti, ale jinak je prakticky všechno špatně. Příšerná je obrazová stránka, která je buď přesvícená nebo nenasvícená, potažmo zprzněná protivnými filtry. Za starou belu stojí i masky a trochu ucházející je jen ta naplácaná na hlavního záporáka. Ale ani to není žádná sláva. Gore, vzhledem k tomu, že se jedná o kategorii C/D, jakž takž ušlo, ale ten provázek z OBI, na kterém viselo oko, se prostě přehlédnout nedal. No a nakonec tu máme hlavní hrdinku, která nedokáže hrát, je ošklivá jak noc a navíc neumí běhat. Takhle teda ne. 10%

Říká se, že ďábel je ukrytý v detailu, ale tady by jste ho hledali jen těžko. Vedle ošuntělých lokací, kterých je Praha bohužel i bohudík plná, si Zachariáš dal práci s takovými titěrnostmi, jako je lampa pouličního osvětlení nebo květináč. Polistopadové generaci to možná tolik neřekne, ale pamětníci to jistě ocení. Dobovou atmosféru pak podtrhuje fízlující kamera, která je pro námět jako dělaná. O samotném ději se příliš rozepisovat nebudu, protože bez spoilerů by to šlo těžko, nicméně jedná se o výtečně promyšlenou špiónštinu, která se může směle rovnat kdejaké zahraniční produkci a jako přidanou hodnotu vidím reflexi dnešní doby. Výhradu mám vlastně jen jedinou a to Táňu Pauhofovou. Tedy ne že by zahrála špatně. Stejně jako všichni ostatní byla výborná, ale její postava toho nesla na hrbu příliš, což občas působilo krkolomně. O to je větší škoda, že režie víc nevyužila Martina Hoffmana, který se přímo nabízel. Ale ani to mi celkově výborný dojem nezkazilo a jsem zvědav, s čím se Zachariáš vytasí příště. 85%

Střílet či nestřílet muslimáky při pouhém podezření, toť otázka. Jakkoliv chápu přístup velícího seržanta, tak rozumím i dilematu mladého člena jednotky, kterému to nepřijde úplně košér. S tématem jsem tudíž neměl problém a slušně zahráli i Skarsgård s Wolffem. Nicméně Krauss není extra psycholog a občas se nechávala unášet planým blábolením, což už tak pozvolné tempo ještě zpomalovalo a místy to tak byla nesnesitelná nuda. Jako debut to ujde, ale režisér si měl pro svojí prvotinu vybrat asi něco jednoduššího. 50%

Podobně jako u jiných ne až tak známých zfilmovaných válečných střetů doporučuji si něco nastudovat i tady. Usnadní to orientaci, ačkoliv je fakt, že tady se to tvůrcům podařilo podat poměrně přehledně. Celkově se film soustředí především na samotný boj mezi ANZAC a Vietkongem, takže trochu rezignuje na postavy, ale i to krátké seznámení stačí k tomu, aby si k nim divák pocítil sympatie, což je i zásluha herců. Samotný Fimmel si ponechal něco z Ragnara, což je v tomto případě na místě, takže palec nahoru i za to. Samotná bitva zabírá většinu stopáže, což má za následek skutečnost, že místy působí staticky. Na druhou stranu z pohledu Australanů a Zélanďanů se jednalo spíš o poziční boj a snaha o autenticitu se cení. Navíc se mi strašně líbil prostor, jaký dostalo dělostřelectvo i komunikace mezi ním a bojujícími jednotkami. Od Australanů se jedná o slušnou práci, která dává vzpomenout na "vietnamské" klasiky. 80%

Natočit něco podobného naši filmaři, nejspíš bych použil nějaký ten superlativ, ale od Poláků očekávám větší kvalitu. Největší problém vidím v postavě samotného agenta. Ačkoliv prakticky nesleze ze záběru, nedozvěděl jsem se o něm nic. To mi do určité míry bránilo s ním jeho eskapády prožívat. Čekal bych také trochu víc agentských hrátek. Z mého pohledu si všichni přítomní pracující v utajení počínali dost naivně. A nakonec ani válečná atmosféra nebyla úplně košér. Samozřejmě chápu, že i v okupovaném Polsku svítilo slunce a léto hrálo všemi barvami, ale pro potřeby filmu by nějaký ten filtr neškodil. Co se akce týče, tak ta byla spíš televizní a samotný počátek varšavského povstání byl spíš úsměvný, ale nad tím se dalo mávnout rukou. Nicméně i přesto, že vlastně jenom kritizuji, se na to dalo dívat v pohodě a ta snaha přiblížit divákovi zákulisí samotného povstání nebyla vůbec špatná, ale prostě jsem chtěl trochu víc. 60%

Zábavná hlína pracující s jednoduchým konceptem hry na schovku, který je, když to vezmu kolem a kolem, v rámci žánru celkem nevyužitý. Tvůrci nijak moc nepřemýšleli a vsadili především na svižné tempo a všudypřítomné krvavé hody a vyšlo jim to. Samara Weaving roste v osvědčenou hororovou herečku, což ukázala i tady a zahanbit se nenechali ani ostatní na čele s Andie MacDowell, které její role zatraceně sedla. Sice jsem čekal, že to bude víc na způsob vybíjené a je trochu škoda, že mordy nebyly nápaditější, ale i tak jsem se bavil výborně. Jen tak dál. 75%

Víc než o cokoliv jiného se jedná o mozaiku, ale zatímco jindy se v závěru osudy všech přítomných protnou a podají ucelený obraz, tady tomu tak úplně není. Tarantino spíš skládá jednotlivé epizody, které vlastně mají spojitost jen v osobách hlavních hrdinů a nijak zvlášť na sebe nenavazují a pokud se dá mluvit o nějakém celku, tak je to náčrt Hollywoodu na konci šedesátých let. A to je právě ta největší pecka, protože je vidět, že Tarantino tuhle dobu miluje, s chutí se v ní rochní a svým neotřelým způsobem vzdává poctu nejedné filmové legendě. Nad tím vším se pak vznáší mrak v podobě Mansona a jeho rodiny, jejichž chvíle musela zákonitě přijít. A bylo to něco. Je sice fakt, že v kontrastu s předešlými dvěma hodinami to bylo jako pěst na oko, ale když to tak vezmu kolem a kolem, tak i to se dá považovat za geniální. Herecky samozřejmě bezchybné a Damien Lewis je tady víc Steve McQueen než sám Steve McQueen. Tahle tarantinovka patří do režisérovy TOP3. 100%

Název je trochu zavádějící, takže pokud čekáte krvelačné dětičky, budete zklamaní. Místo toho tu máme bandu milých až roztomilých capartů, které se před rozdováděnými zombíky snaží zachránit sluníčková učitelka a nezodpovědný loser. A aby děti neměly trauma, musí věřit tomu, že se jedná jen o hru. Za mě úplná pohoda. Zasmál jsem se, masky zombíků měly něco do sebe, na úrovni byly i vnitřnosti a sem tam se našla i solidní hláška. No a taky se tu hodně nadává, což mi překvapivě sedlo. Herecky bylo vše ok a australský strýček Jedlička v podání Joshe Gada mě dostal několikrát do kolen. Mouchy by se tu sice našly, ale proč je hledat, když to není potřeba. Spokojenost. 75%