Morholt

Zábavná hlína pracující s jednoduchým konceptem hry na schovku, který je, když to vezmu kolem a kolem, v rámci žánru celkem nevyužitý. Tvůrci nijak moc nepřemýšleli a vsadili především na svižné tempo a všudypřítomné krvavé hody a vyšlo jim to. Samara Weaving roste v osvědčenou hororovou herečku, což ukázala i tady a zahanbit se nenechali ani ostatní na čele s Andie MacDowell, které její role zatraceně sedla. Sice jsem čekal, že to bude víc na způsob vybíjené a je trochu škoda, že mordy nebyly nápaditější, ale i tak jsem se bavil výborně. Jen tak dál. 75%

Víc než o cokoliv jiného se jedná o mozaiku, ale zatímco jindy se v závěru osudy všech přítomných protnou a podají ucelený obraz, tady tomu tak úplně není. Tarantino spíš skládá jednotlivé epizody, které vlastně mají spojitost jen v osobách hlavních hrdinů a nijak zvlášť na sebe nenavazují a pokud se dá mluvit o nějakém celku, tak je to náčrt Hollywoodu na konci šedesátých let. A to je právě ta největší pecka, protože je vidět, že Tarantino tuhle dobu miluje, s chutí se v ní rochní a svým neotřelým způsobem vzdává poctu nejedné filmové legendě. Nad tím vším se pak vznáší mrak v podobě Mansona a jeho rodiny, jejichž chvíle musela zákonitě přijít. A bylo to něco. Je sice fakt, že v kontrastu s předešlými dvěma hodinami to bylo jako pěst na oko, ale když to tak vezmu kolem a kolem, tak i to se dá považovat za geniální. Herecky samozřejmě bezchybné a Damien Lewis je tady víc Steve McQueen než sám Steve McQueen. Tahle tarantinovka patří do režisérovy TOP3. 100%

Název je trochu zavádějící, takže pokud čekáte krvelačné dětičky, budete zklamaní. Místo toho tu máme bandu milých až roztomilých capartů, které se před rozdováděnými zombíky snaží zachránit sluníčková učitelka a nezodpovědný loser. A aby děti neměly trauma, musí věřit tomu, že se jedná jen o hru. Za mě úplná pohoda. Zasmál jsem se, masky zombíků měly něco do sebe, na úrovni byly i vnitřnosti a sem tam se našla i solidní hláška. No a taky se tu hodně nadává, což mi překvapivě sedlo. Herecky bylo vše ok a australský strýček Jedlička v podání Joshe Gada mě dostal několikrát do kolen. Mouchy by se tu sice našly, ale proč je hledat, když to není potřeba. Spokojenost. 75%

Z mého pohledu je škoda, že Øvredal nepoužil klasický povídkový koncept se zastřešující kapitolou, protože jednotlivé příběhy by si zasloužili větší prostor a klidně jich mohlo být víc. Ale i tak se jedná o slušnou jednohubku, která sice ortodoxní žánrové fandy zase tolik nenadchne, ale pokud máte chuť na horor z ranku dětský, je tohle přesně pro vás. Líbily se mi deltorovské potvory, perfektní bylo šedesátkové retro a navrch se tu sešla řada neokoukaných tváří, které mile překvapily. Místy se povedla i atmosféra, která se lehce dotýkala gotiky, ale co se napětí týče, mohla režie trochu přidat. Nic, co by se zapsalo do dějin zlatým písmem, ale je fajn, že si Øvredal svou laťku drží i tady celkem vysoko. 75%

Na můj vkus příliš pomalé. Chápu, že od podobně laděného příběhu člověk nemůže čekat nějaký zběsilý spád, nicméně alespoň od poslední třetiny jsem si sliboval, že atmosféra zhoustne a režie začne alespoň klusat. Ale bohužel. Příliš se mi nelíbil ani moment vzniku milostného trojúhelníku resp. chvíle, kdy vyjde něco jako nevěra najevo. Tenhle moment, pro celou story dost důležitý, mi přišel až moc neuměle uplácaný. Co se mi naopak líbilo byla kamera, celkově atraktivní japonské prostředí a nakonec i atmosféra osmdesátek, která sice nebyla tak výrazná, ale něco do sebe měla. Největší devízou je ale Alicia Vikander, která patří k herečkám, na které se dívám rád v jakémkoliv filmu a tenhle není výjimkou. Především ona to v mých očích tahá na lehký nadprůměr. 60%

Slovenská variace na Bermudský trojúhelník se Bebjakovi zrovna dvakrát nepovedla. Začalo to už postavami, které jsou nezajímavé a člověk má problém s nimi jejich pátrání prožívat. Nečekejte ani napětí. Nějaká snaha tu sice byla, ale místo toho, aby se stupňovalo, mizelo kamsi do ztracena. Neprospíval tomu ani fakt, že veškeré nepřirozené věci se děly jaksi mimo záběr a jejich existenci dokládaly jen vykulené oči jednotlivých aktérů. K tomu všemu Bebjak po divákovi chce, aby u toho přemýšlel, ale donutit se k tomu byl pro mě nadlidský úkol. Jediné, co se mi vyloženě líbilo, byl sychravý vizuál, ale to bylo na hodinu a třičtvrtě zatraceně málo. Zatím nejhorší režisérův film. 25%

Nízkorozpočtová skoro až televizní detektivka, která sice nemá až tak špatný námět, ale škodí jí mysteriózní prvek, který tu působí nepatřičně a především je úplně zbytečný. Nicméně dívat se na to dalo a vedle Ironsidea mě potěšila i sympatická hlavní hrdinka, která sice nepředvádí bůhvíco, ale dívá se na ní dobře. Průměr. 50%

Prostředí samotného strašidelného domu bylo fajn, sedělo mi herecké obsazení a i když samotné masky byly nic moc, tak když je záporáci sundali, stálo to za to. Uvítal bych sice trochu víc gore, ale to, co tu bylo stálo za to. Jediná výraznější výtka míří k hlavní hrdince, jejíž traumata s dětství tu působila naprosto zbytečně a spíš otravovala. Ale jinak jsem s touhle víc než jen slušnou slasherovou jednohubkou velmi spokojen. 75%

Já sice beru, že v podobných záležitostech jde primárně o souboj se zvířetem, ale to, jak se hlavní hrdina ocitnul na dně bazénu mě chtě nechtě rozesmálo a stejně tak i vpád krokodýla pobaví spíš díky kouzlu nechtěného. Samotné střety s ještěrem sice už nepůsobí tolik komicky, ale zase to není nic, co by člověk vystřelilo z ponožek. Pár momentů se tu sice najde a samotný krokouš se celkem podařil, ale příliš často se mi stávalo, že jsem koukal všude možně, jen ne na obrazovku. Nic moc. 35%

Vizuální stránka věci je parádní, stupňující se tíživá atmosféra nemá chybu a představitelka Gwen je jednoduuše vynikající. Přesto to nebylo ono, protože z mého pohledu chyběla nějaká výraznější dějová linka a vadilo mi to, že hororu se film pouze dotýká, což je škoda. Není to zlé, ale potenciál tu byl podstatně větší. 55%