Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (7 000)

plakát

V džungli (2019) 

Zahrané i natočené je to výborně, ale příběh kulhá na obě nohy. Asi nejvíc to připomíná road movie, během které si dominantní a submisivní bratr ujasňují své pozice ve vzájemném vztahu, přičemž katalyzátorem je tu jako v mnoha podobných případech holka. Jenže celkově to působí strašně prázdně a hloupě. Pár vypjatějších momentů tady je a to minimum bite, působí příjemně brutálně, ale je toho zoufale málo a sami herci ten zbytek utáhnout nestačí. 35%

plakát

Manželská historie (2019) 

Z mého pohledu trošku klišé, ale na druhou stranu každý, kdo si procházel rozvodem nebo tahanicemi o dítě, si tu to své určitě najde. Johansson a Drivera příliš nemusím, ale oba tady byli excelentní a tak 80% filmu jde za nimi. Jinak příliš nechápu, jak tohle může někdo považovat za komedii. 70%

plakát

Sky Sharks (2020) 

Vinou globálního oteplování roztaje ledovec věznící nacistickou výzkumnou loď a vzduch tak brzy začne brázdit žraločí Luftwaffe pilotovaná příslušníky Waffen SS - divize Zombie. Neskutečná hlína, která přešlapuje někde na hranici asylumáckých žraločin a slušných žánrových kousků. To se asi nejvíc odráží v gore, které je v jednu chvilku lahůdkové a v té druhé nechutně digitální. Ale protiklady se přitahují a dohromady to funguje. Jinak masky esesmanů jsou solidní, herci příšerní, tempo zběsilé a nápady šílené. Zkrátka guilty pleasure ve své nejčistší podobě. 75%

plakát

Kolskaja sverchglubokaja (2020) 

Rusové si tentokrát vzali na paškál Kolský vrt, o kterém se traduje, že vede až do pekla. Výzkumný tým se ovšem nepotká se zásvětními knížaty a jejich poskoky, ale s parazitickou plísní, která si s pekelníky v ničem nezadá. Prostředí a atmosféra podzemního komplexu jsou super a filmařům se ho daří plně využívat. Projevy nákazy mají také něco do sebe, ačkoliv bych uvítal víc momentů podobných těm s první nakaženou. A za jedna mají i herci, přičemž Milena Radulovič mě upoutala už v Balkánské hranici a tady mi dala další důvod k tomu, abych si jí všímal i v budoucnu. Co se negativ týče, tak tu je z mého pohledu vlastně jen jedno. Spousta scén se odehrává ve výparech či při blikajících zářivkách, případně při obojím. Řada věcí je tak jenom tušená, což je škoda, protože finance tu na to určitě byly. Obzvlášť ve finále to zamrzí, protože to, s čím se tam hlavní hrdinové potkali, působilo na první pohled -pro někoho SPOILER- nádherně hellraiserovsky. Každopádně další výborný debut relativně mladého režiséra, který má nesporný potenciál. 80%

plakát

The Barge People (2018) 

Po příšerném Escape from Cannibal Farm jsem si řekl, že dám Steedsovi ještě jednu šanci a musím říct, že k nějakému progresu došlo. Herci sice zůstávají mizerní a víc než polovinu filmu režisér neví kudy kam, ale když se objeví mile namaskovaní mutanti trousící hlášky typu "Rádi se díváme, když trpíte!", začal jsem docela bavit. Nabralo to docela tempo, krev hezky nemožně cáká a především se tu najde spousta momentů, kterým se dá zasmát. Fanouškem podobných céčkových exploťáků se sice nikdy nestanu, ale jednou za čas to překousnu. 40%

plakát

Zvrácenost strachu (2020) 

Zpočátku se zdá, že půjde o klasický lesní survival, kdy rodinu žijící v osamělé lesní chatě terorizuje vlk, ale nakonec to vezme trochu jiný směr, ačkoliv vlčí nebezpečí zůstává. Upřímně řečeno ono se tu toho po většinu času zase tolik naděje, nicméně je tu stále cítí napětí, které se postupně zvyšuje, nasnímané to také není špatně a bavili i pro mě ne příliš známí herci. Nejvíc mě ale dostal vyloženě ukrutný konec podpořený odpovídající muzikou. Ne že by byl závěr to v principu nečekaný, ale jeho ztvárnění mě dostalo. 75%

plakát

Spare Parts (2020) 

Dívčí rocková skupina padne do spáru šílené sekty, která pro potěchu bohů pořádá gladiátorské zápasy. Asi nebudu sám, kdo v tom našel několik paralel se Spartakem, ale to tady vůbec nevadí. Holky jsou dostatečně sexy, na to, že se jedná o kanadské béčko, mají solidní úroveň i bitky a na své si přijdou i fandové mile nedokonalého gore. Potěší i našláplá muzika. S vypnutým mozkem za 60%.

plakát

Wonder Woman 1984 (2020) 

Tak já nevím. podle mě bylo docela dlouho dopředu avizované, že se nová Wonderka ponese v duchu 80. let a to nejen co se atmosféry a barevného nevkusu týče, ale i režijně, příběhovou skladbou či ne úplně dokonalými triky. No a když to film takřka do puntíku splnil, tak se stane terčem kritiky kvůli tomu, že není jako ostatní komiksovky. To je jako kritizovat vztahové drama kvůli tomu, že je vztahovým dramatem. Já jsem si to užil. Hodilo mě to o pár desítek let zpátky, kdy jsem hltal Reeveova Supermana a svět byl ještě v pořádku. Dalším plusem je zápletka, která mi na rozdíl od mnohých nepřišla úplně blbá a fungovala na mě i ta naivní hra na city. Vedle Gadotky, na kterou bych se vydržel koukat i kdyby jen dřepěla dvě hodiny na poušti, mě bavila Kristen Wigg a na Pascala je vždycky spoleh. Ty dvě a půl hodiny mi utekly jako voda. Nicméně i když jsem spokojen, přimlouval bych se za to, aby se příští Dianiny příhody vrátily do obvyklejších kolejí. 80%

plakát

Bažina (2018) (seriál) 

Upřímně řečeno tématicky to zase není nic extra. Novinářů bádajících politikům i policistům navzdory už tu bylo a bude x. Nicméně seriál se v tomto případě může opřít o dobovou atmosféru, která je jednoduše vynikající a totéž se dá říct o výborně napsaných postavách zahraných neméně výbornými herci. A jako v mnoha podobných případech tu přidanou hodnotu tvoří prostředí nám blízké. Nicméně v některých chvílích jsem měl pocit, že vhodnějším formátem by byl dvouhodinový celovečerák a jisté výhrady mám i k úplnému závěru. Každopádně buď jak buď, Poláci opět trefili do černého a po filmovém se rozhodli dobýt i seriálový svět. A jsou na dobré cestě. 80%

plakát

Heks (2020) 

Asi tak hodinu to bylo neskutečně špatné. Od vizuálu přes nesmyslný děj až po herečku v hlavní roli. Ta byla tak mizerná, že by se nejspíš nechytla ani v céčkovém pornu. V posledních dvaceti minutách se začalo konečně něco dít. Vedle standardně bouchajících dveří a samovolně se pohybujících vozíků se objevily i nějaké ty přízraky a Reine Swart se konečně rozhodla, že divákovi osvětlí, co se to vlastně děje. Teda ne že by to pak dávalo smysl, ale snaha se cení. Samotní bubáci sice nebyli nic extra, ale po úmorných šedesáti minutách bych vzal zavděk čímkoliv. Navíc holčičkové strašidla mi nahánějí hrůzu v jakékoliv podobě. Za to těch 10%