Gimp

Pro člověka, který ví o čem psal Foucault v Dohlížet a trestat, úplně zbytečný. Chyběl mi tam jakejkoliv náznak polemiky - a totiž jak tahle kontrola má i pozitivní vliv na společnost (Ivan David na psychofilmu zajímavě poukázal na to, jakým způsobem se resocializujou ty notorický znásilnovači. Prostě se jim řekne, že se o nich ví a že na ně přijdou a zavřou je, když někoho znásilní, nejedná se o žádnej mindtwist v duši toho zločince, kterej si uvědomí že dělal špatný věci jak jsem se naivně domníval).

Zajímavosti: Královna Alžběta píchala s opravdovým Williamem Shakespearem. A byl to její syn. Péro je mocnější než meč (to jsem si nemohl odpustit).

Hezky (přiblble) je vyjádřen ten tak často nesdílený pocit osamění.

Rodina je základ státu. Příběh vycizelovanej přesně jako z pera moderního detektivkáře. Čtenář (zde divák) se všechno dozví a kdyby náhodou něco přehlédl, protože není z nejchytřejších, pro jistotu se mu to zopakuje. Na konci ještě jedna odemílačka pro ty obzvláště hloupé. Ale ne, ne pro hloupé, ono je to všechno prostě tak velkej konstrukt že to normální člověk samozřejmě není schopen pobrat a tak je to vysvětlování nutný. Prostor pro vlastní interpretaci se pochopitelně vytrácí a tak není o čem se po filmu bavit - ("Myslíte si, že si ten herec fakt oholil hlavu doopravdy?" nepovažuju za solidní téma k diskuzi). // vlastně už jsem to napsal v první větě, ale to jediný co je nad doslovný čtení filmu je, jak se lidem zvyšujou schopnosti ve chvíli, kdy mají pocit že je někdo miluje a taky jakejch svinstev jsou schopný když tuhle lásku před sebou držej jako štít.

V dlouhém období je Keynes mrtvý.

Zamrzí takové ty filmové náhody, jako že všechno se sejde do jedné chvíle a tak je divák napínán jak na skřipci. Psychoanalytické komentáře: Matty (začal jsi studovat filmovědu, kamaráde?)

I will show you Meg Ryan`s bush.

Bessona vykastrovat, jako ztracenou kočičku. Odměna!

Život nemá děj

Vemte Kaurismakiho a obraťte naruby. Refn to je hněv, strach a hnus v Kodani bez zjevný příčiny (jakoby s lehkým nádechem chlapskýho srabáctví a pocitu ztráty kontroly nad úplně všim co se kolem děje a obsesivní potřebou si dokazovat, že tu kontrolu má(me) (my chlapi)). Scéna u hřbitova s Grundtvigs Kirkes v pozadí...