(mOnkey)

Že si neumíte představit charizmatického sympaťáka Paula Newmana za katrem? Můj mozek taky nebyl sto tuto představu absorbovat, avšak potom přišel Frajer Luke. Paul v podstatě předvádí "one man show". Po tom, co nastoupí svůj trest, si svou paličatostí vydobývá uznání ostatních spoluvězňů. Od mohutného trestance se nechá zmlátit do bezvědomí jen proto, že se nechce vzdát. Scény jako asfaltování silnice nebo pojídání vajec na čas se řadí k tomu nejlepšímu, co si filmový fanda se špetkou pochopení pro humor může přát. Nebo vy byste snad dokázali sníst 50 vajec za 60 minut? Pochybuji. Frajer Luke je totiž jen jeden. 90%

Kvůli Elishe jsem k tomuto pořadu v mládí vždy rád usedal.

Pokud to bylo myšleno vážně - nechápu. Jestli se tvůrci snažili vytvořit parodii na původní Dům voskových figurín - neúspěšně. Na tomhle "kousku" mě nejvíc vylekaly titulky, v nichž se jako jeden z producentů skví Robert Zemeckis. Robe, tvá záliba v Béčkových hororech může být jakkoli zvrácená, avšak doba se mění. A pokud si pan režisér myslí, že to, co fungovalo v padesátých letech, musí nutně fungovat i dnes, tak se šeredně plete.

Dva potulní hudebníci se ucházejí o přízeň malé holčičky. Kterého z nich nakonec obdaruje mincí? Správně výchovný krátkometrážní animák, u kterého se dozajista pobaví dítka i s rodiči.

Skvělá animace, humorná pointa. Jeden z nejlepších, zda-li ne vůbec nejlepší Pixarovský kraťas!

Přiznávám, že jsem se zprvu nechal celkem snadno oblbnout, jak karetními fígly, tak aurou Dvacet jedničky. Když pomineme vcelku nevšední námět, zůstane nám pouhopouhá krustička, tvářící se jako kdovíjak sofistikovaný a objevný scénář, a to není dobře. Zajímavé téma by si zasloužilo daleko lepší zpracování, režisérský přístup tak netypický a neobvyklý, jako ústřední motiv těchto študáčků (zase a opět vybíraných snad jen podle vzhledu). Moc rád bych něco podobného viděl naroubováno na svůdnější dějovou linku, efektivnější charaktery (na efekt se tu nehraje), popřípadě na jinou, avšak tématickou strukturu; a Kevina Spaceyho bych nechal.

Paul Newman ani Robert Redford nejsou zrovna prototypem slušných hochů, ba právě naopak, jsou to desperáti, kteří se ženou za penězi a majetkem opravdu vehementně a od jejich úmyslu krást a přepadávat je nikdo a nic nemůže odradit. Oproti třeba Sedmi statečným jsou jejich charaktery vybroušenější (poněvadž mají více prostoru), mají daleko větší hloubku a co si budeme povídat, jsou i zábavnější. Přestože jim jde většinu času o krk, neodpustí si chrlit hlášky s takovou kadencí, že by se i Arnieho kulomet zadýchal. Hudební složka už není tak magická a výrazná jako u jiných westernů (což bude možná taky tím, že tohle je daleko spíš dobrodružný film ve westernových kulisách), ovšem Butch a Sundance těží z bezchybné, nevtíravé režie a několika svěžích filmových metod (statické záběry, "dobové fotografie" podbarvené "saloonovými" melodiemi a podobně). 85%

Svým specifickým zaměřením si Zeď sice odpírá řadu eventuálních diváků (např. okrajových posluchačů), pro fanoušky naopak zosobňuje vysněný svatý grál, či hudební nirvánu (každému jak libo jest). Dokonalé skloubení hudební složky, přetékající v textovou obrazotvornost, a fundamentálních maleb dává kvalitní základ pro skalní příznivce fenoménu zvaného Pink Floyd.

Obsahově jednoznačně jedna z nejzvláštnějších věcí, jakou jsem měl tu čest kdy vidět. Nikoho asi nepřekvapí, že za Mazací hlavou stojí zrovna David Lynch. Film obsahuje plno podivných obrazů a nejasných scén, hrůzostrašnou hudbu a zvuky, prakticky se v něm nemluví a to umocňuje pocit stísněnosti a deprese. Netuším, co tím chtěl Lynch říct, netuším, proč to natočil, netuším už vůbec nic. Hvězdičkově se zatím (a kdo ví jestli vůbec někdy) neodvažuju hodnotit.

Další z nekonečné řady rychlokvašných průjmů americké provenience. Středem zájmu je opět přehnaná brutalita, která se marně snaží zakrýt stupidní děj, nulovou atmosféru a chatrné výkony přítomných estrádníků z cirkusu, a která člověka vyděsí snad jen tím, kolik snímků podobného ražení tvůrci vykradli. Marná snaha, nic lepšího než odpad z toho nevykouzlíme.