Pignon

Já samozřejmě Danyho Boona zbožňuji. A opět, tam, kde se ve filmu objevil, obzvláště na začátku, tak to bylo skvělé, s odkazy na jeho předchzí roli v Superhypochondrovi. Ale čím déle film běžel, tím více měknul obsah i nadhled nad nedávnou minulostí (asi s odkazem k názvu filmu o lidskosti) a ztrácel na smyslu. Ale s přimhouřeným okem to byl dobře natočený film, který má humanistické poselství.

Slibný začátek, hezké tělo Anne a tuny Pfizeru. Dějová nepodstatnost a citové dojení bez slz, alespoň u mě…no, byli hodně hot, ty scény s Anne, tak trojky.

Ta jedna chudinká hvězda je za ten úvodní výkop, ty úchylnosti, které se začaly dít po 20 minutách by stály hodně drahého psychoterapeuta, aby vás z toho dostal.

Jenom Žid může obžalovat Boha a zalroveň i soud vyhrát. Film s mnoha odkazy na U konce s dechem na Bergmanovu klasiku, s Woodyho oblíbenou kompozicí dvou ženských hlav, mondénní kulisy města San Sebastian. A s hravou a skoro veselou smrtkou v podání Ch. Waltze, to je filmová rozinka pro nás intelegoánské cinemauty.

Jana Počtová se i i ve svém dalším dokumentu pokouší zpracovat své dilema středního věku a daří se jí to onou kouzelnou, velmi osobní angažovaností v těsném okolí svých objektů zpovídání. Je to někdy dost traumatizující, jak se protagonisté odhalují před kamerou (obrazně!). Janě přeji dobré prolomení ostychu ze života a nám nějaký nový dokument od ní.

Úplně vážně vzato, to byl špatně sestříhaný cestopis, zmatek vve snaze o genderové vyvážení, vneslo zmatek do pokus o jskékoliv sdělení. Nicméně, pole je vyčištěné, bojím se, že napříště bude ještě hůř.

Poctivě, docela optimisticky pojatý dokument.

Nestrukturované utrpení figurek s rezignací na jakýkoliv děj. To na byť průměrný film nestačí.

Hravá krejzárna, s moderním Baronem Prášilem. A netradiční romanzza z obchoďáku.

Americká Šeherezáda. Dějový konstrukt je stokrát odříkaná pohádka, co se má stát, to se stane a naopak. Řemeslný pecen chleba. Reese byla opravdu velice slaďoučká.