Rebeca

Kvalita snímku se odvíjí nejen od ladnosti a půvabu tanečnice, ale také od kamery, která nejenže snímá její pohyby, ale přímo s pohybovými kreacemi souzní až splývá ve stejné míře jako hudba. Graciézní... :)

Pan Kieślowski odstartoval  profesionální filmovou kariéru točením dokumentů a v 70. a 80. letech často rozhodoval v soutěžích amatérských filmů, což byl nepochybně jeden z důvodů, který ho v roce 1979 přivedl k natočení Amatéra. Ten je jeho pátým hraným filmem v řadě.(!obsah) Mladí manželé Filip a Irena, očekávají narození prvního dítěte. Filip jakožto hrdý otec, by rád zaznamenal každý jeho krůček a tak si za dvě výplaty koupí 8mm kameru, kterou je fascinován. To vzbudí pozornost u vedení podniku, kde Filip pracuje a tak je požádán, aby natočil oslavu výročí vzniku podniku, kde se sejde ansámbl papalášů i hostů-umělců. Nároky soudruhů se ale zvyšují a jeho poklidná a stabilní existence se začíná rozpadat - točení chtě-nechtě propadne, dostane k dispozici klubovnu, dokonce razítko, je pozván na festival a taky se zaplete s jinou ženou a už sledujeme postupné vytrácení se schopnosti vnímat, co se kolem něho děje, jak ztrácí manželku i dcerku - už je "v tom" ,"už se veze" ("Potřebuji víc, než klid...a to může být důležitější než domov."). Dostane od podniku 16mm novou kameru, ale něco za něco - očekává se poslušnost a vstřícnost k připomínkám cenzora.Jeho posedlost ho žel zavede až k tomu, že musí čelit skutečnosti prázdného bytu a když je jeho bezprostřední nadřízený vyhozen kvůli obsahu jednoho z jeho filmů, Filip konečně vidí, jak vážným se jeho „neškodný“ koníček stal.V poslední scéně filmu, která je víc než symbolická, namíří Filip kameru na sebe, čímž se v jistém smyslu vrátí na začátek a tím je vlastně opět "svůj" a doma. Amatér ještě není tak docela vyhraněn v Kieślowského stylu, (původně jsem uvažovala o 4*) jak ho vnímám a jak je patrný v pozdějších projektech režiséra, ale stojí za to ho vidět nejen jako příklad jeho rané tvorby, ale i jako významný film sám o sobě (proto 5*). Výborný Jerzy Stuhr, který s panem režisérem v podstatě spolupracoval dvacet let.

Jiskření v tramvaji, oslazeno kostkou cukru... Krátký němý film K. Kieślowského, který vznikl během jeho studií na FŠ v Lodži.

Tak to vidíš, pyšná princezničko: i stromy umí tančit... nádherně vymyšleno i zrealizováno... :)

V úvodu si dovoluji napsat, že krom genocidy původních obyvatel, považuji kauzu Vietnam za největší přešlap americké historie a  demokracie (...). Ale k seriálu: jedná se o celistvé vyprávění o všech fázích války, bez složitosti, s vysokou mírou srozumitelnosti, posloupnosti a autentičnosti. Americká posedlost myšlenkou, že jedna země jihovýchodní Asie za druhou by mohla padnout komunismu a podlehnout tzv.dominovému efektu, pokud "policajt" nezasáhne,  je zde víc než čitelná a viditelná. Seriál vrchovatou mírou, jak je to u Burnse profesionálním zvykem, nabízí archivní záběry, spontánní vyprávění veteránů z obou stran fronty, dobovou hudbu s tím vším v puzzle obraze, informace z dobového tisku i soukromé korespondence. A taky se dovíme něco o síle slova, o propagandě, o přejmenovávání, jelikož z jazyka byla vyloučena slova, vyvolávající negativní spojení a namísto nich byla zavedena slova neutrální. (Mrtvé zóny s vegetací zničenou dioxiny, se nazývaly sanitární kordony, napalm se stal měkkou náloží, koncentrační tábory strategickými sídlišti atp.; prezident americké jazykovědné společnosti D. Bolinger tehdy řekl: "Amerika je první společností, která dosáhla skutečného tabu na všechno nepříjemné.") Mezi atributy tohoto hodnotného dokumentu patří pokora, pečlivost, svědomitost a vysoká úroveň věrohodnosti.

Symetrie obrazu a zvuku; možnost znovu se nadechnout; starodávny smysl lásky, vynořující se nad hladinu (dnešní) doby povrchní...

O vůni, jenž  nevyprchá...

Natočeno určitě s nejlepším úmyslem, ale vadí mi (americký?) způsob, vyvíjecí přílišný tlak dojmout toho, jenž se dívá, vkládat věty neadekvátní věku...

Princip soustředných kružnic, které se dotýkají v jednom bodu, takže: za a) dokumentární film, za b) hraný film, za c) spojuje je bod fikce. Shrnutí - film, o filmu, který mohl být natočen, ale natočen nebyl, protože neexistoval. Pochopila jsem to správně...(?!) Moje první setkání s iránskou kinematografií (pravděpodobně rozhodující činitel mého hodnocení) a ani nevím jak dopadlo... Snímek naprosto stírá hranice, kde za 1., končí dokument a začíná se hrát, za 2., kde se to vše děje v opačném pořadí... za 3., kde se nachází  styčný bod fikce...ale co když právě v tom je ten fígl, že film funguje jako sebeklam, jakým trpí hlavní postava..? "Detail" je nestandardní (ale nadstandardní!) snímek mimo koryta filmařské řeky pro úzký okruh (zase ta kružnice...) zasvěcených znalců kinematografie této části světa, kteří jsou s ní spřízněni; silnou stránkou je především jinakost; herci nehrají - jsou a žijí své životy před kamerou. Upřimně dojemné zakončení.

Stojím na břehu a dívám se, poslouchám. Je ticho... Ticho JE...!