Rybizek

Director´s Cut pana Coppoly je dílo velmi sugestivní až sentimentální, ale na válečný snímek také dosti dlouhé. Za mě to stačilo na silnější 3 hvězdy. 59% za Martina Sheena, na jehož herecký výkon se mi dívalo velmi pěkně a za nezapomenutelné "hlášky" Roberta Duvalla. Bohužel jsem se neubránila srovnání se Stoneovou Četou, která mi připadala více reálná a příběhově i svou délkou mi sedla mnohem víc.

Magoři se najdou všude, ale něco takového jako australská buš jim hraje asi hodně "do karet". Nebýt to podle skutečné události, tak s hodnocením půjdu ještě níže než na 45%, protože mi to nepřišlo moc důvěryhodné, pomalé tempo mi tam také nesedělo a těch nelogičností, až hrůza! Tudíž se budu hodně rozmýšlet zda si někdy pustím 2.díl.

Jako fanoušek seriálu "Bates Motel" byl pro mě film povinností. Anthony Perkins jako "Norman" je naprosto famózní. Freddie Highmore ze seriálu je taktéž dobrý "pošuk", ale "Toníkovi" nesahá ani po kotníky. Ona taky režie "mistra" tomu dávala přesně to, co ten film potřeboval. Dosti mě překvapilo, jak na mě film působil - fakt PSYCHO (a to nejen scéna v koupelně)! 91%.

Takhle vygradovat emoce mohou snad jen Korejci. Už mi to předvedli několikrát (např. Dogani, I Saw the Devil, A Moment to Remember...), ale tohle bylo teda opravdu hodně DEPRIMUJÍCÍ. V první polovině filmu u mě převládala tachykardie, u té druhé jsem už "jen" převážně slzela. Opravdu enormní zážitek, už jen kvůli skvělému výkonu malé "Hope", 90%.

Velmi akční podívaná, která mě prakticky nestihla ani chvilku nudit. Jen mi to vše přišlo takové rychlé, velice předvídatelné a v leckterých scénách ne zcela domyšlené. Mé první setkání s "X-manem" dopadlo téměř na výbornou, ale bohužel mi chybělo nějaké to překvapení, taková ta třešnička na dortu, takže 82%.

Převýchova normálního dítěte v psychicky narušeného jedince se myslím povedla na výbornou. Volba Eamona Farrena byla opravdu třešničkou na dortu, protože to zahrál velmi slušně a řekla bych, že i jeho vzezření působí dosti psychedelicky, zkrátka tam sedí jako "prdel na hrnec". Konečné rozuzlení bylo zajisté překvapivé, ale přišlo mi jemně odfláknuté, tudíž za 72%.

Těšila jsem se na pořádný horor "z divokého západu" a místo toho se tam prakticky 3/4 filmu nedělo vůbec nic. Opravdovou nudu ke konci vlastně nezachránilo ani vyvrcholení, které bylo k mému nemilému překvapení dosti prosté. Aby ho totiž zvládl člověk, který téměř celý snímek umíral v bolestech na poraněnou nohu? No nevím, asi nic pro mě. Dialogy také stály za "starou belu". Každopádně za relativně pěkně provedenou skalpaci a následné roztržení vejpůl, které ve mně vyvolalo alespoň nějakou emoci dávám 49%.

Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%.

Cronenberg má velice zvláštní smysl pro ztvárnění obludných monster. A nejen jich. Zvráceností tu bylo opravdu v hojné míře. Velmi povedený psychologicky laděný horor, dost mě (na tehdejší dobu) překvapila jeho brutalita, ale to tak nějak vždy, kde vrazi jsou malé "děti", ačkoli obludné. Závěrečná scéna s lůnem matky byla opravdu nechutná, 70%.

Pro mě docela překvapení, jelikož jsem od starého filmu tohoto typu moc neočekávala. Všechny tři povídky měly nádech jakéhosi mně příjemného tajemna a byly dosti drastické, věřím, že v dřívějších dobách to mohlo publikum značně děsit. Vizuální stránka filmu mi přišla okouzlující a taktéž i výkony herců, obzvlášť Peter Lorre v povídce The Black Cat byl opravdu skvělý a velmi vtipný, 71%.