Toka

Jsem trochu na rozpacích. Dějově to není vlastně vůbec ničím speciální a až tak se to nelíší od bondovek. Což vůbec neodsuzuju, kvalitních filmů s hi-end technikoou, drsoňem v hlavní roli a šíleně sympatickou herečkou, je zatraceně málo. Oproti předešlým dílům nevyniká, ale co je důležitý, série Mission Impossible neupadá na kvalitě, jako např. Expandables. Tento snímek táhnou hlavně herci, role jim přímo sedly a hezky se na to kouká.

Očekávání byla nízko kvůli názorům, že na původní díl to nemá. Po shlédnutí jsem se neubránil srovnání, a když si vzpomenu na Příšerky s.r.o., říkám si, že film sám o sobě až tak vrcholový stejně není. Osobně si myslím, že prequel byl o fousek lepší. Celé to působilo vyrovnaně a dospěle, za což může i závěrečná scéna. U mě se navíc trefili do černého, zbožňuju americké universitní prostředí.

Tohle má od původních Rychle a zběsile hodně daleko. Trend pomalu směřoval ke kopii Expandables. Nutno dodat, že svého učitele překonal, tenhle díl je pro mne taková náplast za třetí Postradatelný. Dwayne Johnson je přísnej a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho bylo k vidění mnohem víc. Tribute pro Paula byl hezký a nenásilný.

|| 1. série – 85% Děj může na někoho působit otravně a křečovitě, ale mě přijde fajn se vžít do studentů střední školy v Americe a jejich dramatech. Moje byla oproti tomu dost nudná. Navíc je to perfektní prostředí pro rozmanitost, ke které se tvůrcům skoro pokaždé povedlo vložit dokonale odpovídající píseň. Zmíňěná rozmanitost je ale do očí bijící, viz gay, černoška, asiati, mrzák a těhulka. To je kapitola sama pro sebe. Samozřejmě celé Glee stojí na hudbě, která ale tvoří s dějovou linkou harmonii a daří se jím vyvolávat emoce všeho druhu. Co se týče samotných coverů, hudebně nemám co vyknout, je to skvost pro uši – snad kromě otřesnýho výstřelku s "Highway to hell". || 2. série – 85% Druhá řada kvalitou děje odpovídá té první. Pořád je to prostoduché, ale nenáročné a dobře se u toho relaxuje. Na druhou stranu musím vytknout scénář z hlediska vztahů. Ke konci řady už jsem měl velký problém sledovat neustále se měnící milostný n-úhelník. Co se týče hudební výplně, druhá řada má své dobré i špatné momenty. Krok k originálním písním proběl na výbornou. Nečekal bych, že to lyricky bude tak silný zážitek, písnička "Loser Like Me" si mě vážně získala. Mezi špatný moment bych zařadil výběr hudby z muzikálů. Těch výrazně přibylo a tím vynikla jejich silná repetitivnost. Mě opravdu všechny ty muzikálové písně zněly stejně.

Tak to bylo přísný. Naprosto šílenej film, který dost neinvazivně prosazuje určitou myšlenku. Nemohl jsem se zbavit pocitu srovnání s MadMaxem, i když jeho šílenost je o stupěň výše. Představitelé mě svým hraním totálně vtáhli a baštil jsem každej dialog. "Do you have facebook?" "Fuck off.." Tohle by se mělo dostat do širšího podvědomí, je to podle mě trochu podhodnocený.

Tak tohle bylo fakt trapný. A to mám rád primitivní humor. Třikrát, čtyřikrát jsem se od srdce zasmál, zbytek mi přišel šíleně křečovitý. Stejně tak i to přehrávání herců v jedné ze zvlášť vypjatých finálových scén. To bylo fakt ubíjející a poslední třetinu filmu už jsem netrpělivě vyhlížel konec. Ale mělo to bezva soundtrack, tak alespoň něco.

Takhle to vidím já. Pixar na zkoušku vzal jednoho ze svých scénáristů, ať sepíše kraťase. Vznikla z toho desetiminutová zpívající hrůza se sopkou v hlavní roli. Tady došlo k velkému probuzení, že takhle teda ne, a tak se plácli přes kapsu, vzali kompetentního scénáristu a vyšel z toho nejlepší pixarovskej film za posledních deset let. Ok, za 8 let, Rattatouille a Cars jsou pořád pecka. Animacím není co vytíkat, to je prostě pixarstandart. Z geniality tohohle scénáře cítím, že natrefili na zlatou žílu a čichám pokračování, neboť bude mít co nabídnout. Také po dlouhé době animák, který dokáže jak dojmout, tak pobavit. Ona obecně ta komediální stránka poslední dobou jde u Pixaru stranou, což mě dost mrzí a nezbývá, než se obrátit na Warner Bros. a jeho Lego Příběh, eventuelně disneyovskýho Raubíře Ralfa. Že by svítalo na lepší časy?

|| Celkové zhodnocení – 85% Dlouho jsem váhal mezi 4* a 5*. Vadí mi kvalitativní nekonzistentnost dílů, občasné neuzavřené konce viz Donald a Waltova angažovanost v Grey Matter, a navíc mi přijde seriál lehce nadhodnocen. Nepochybně je to ale show, která stojí za to vidět. || 1. série – 65% Takový makový těžkopádný rozjezd, kdy seriál mě vtáhl až od pátého dílu, tedy po 2/3 první série. Postavy jsou schválně nevyumělkovaný, což je sice fajn, ale třeba taková Skylar, ta mě hodně sere. Obecně to prostě táhne chlapská část. || 2. série – 75% To samé se opakuje v bledě modrým. První polovina série je trochu nudná, má hodně nevyvážené díly. Zajímavý to začne být až od druhé půlky, což je přeci jen posun k lepšímu. Skylar mě ale bohužel neskutečně irituje a zařadil bych jí mezi 10 nejhorších seriálových postav – od hraní až po charakter postavy. Naštěstí se do popředí dostávají vedlejší postavy, které se nemají vůbec za co stydět a jsou neskutečně sympatičtí – Saul, June a Donald. || 3. série – 100% Tomu říkám obrat. Scénáristicky vygradováno k dokonalosti. Postavy i episody jsou víceméně vyrovnané a až na menší úlet s mouchou nemam co vytknout. || 4. série – 90% Opět trochu výkyvovější řada, kde zaujme pár dílů a zbytek je nemastnej, neslanej, prostě nuda. Ono v zásadě podařený díly jsou ty, kde figuruje Saul. To je pro mě jedna z nejlepších seriálových postav. || 5. série – 90% Poslední řada se ubírala hodně zvláštním směrem. První polovina byla úplně něčím novým, dodávala tomu takový zvláštní říz. Přirovnal bych to k seriálům, které mají v každém díle svůj specifický problém. Třeba takový díl s vlakem byl pro mě jeden z nejlepších. Druhá polovina už najíždí do starých kolejí. Kapitola sama pro sebe je v každým případě finále. Něco se mi ale nezdá na zdejších chvalozpěvech. Na jednu stranu to nebylo dějově špatný a cítím určité zadostiučinění, protože mi ke konci vadila snad každá postava, ale na druhou stranu ve mě vůbec nevybudilo nějaký hlubší pocity v porovnání s některýma předešlýma episodama, během kterých jsem si z nervů udělal hemeroidy. Při zpětným pohledu mi to přijde hrozně kýčovitý a nudný a šíleně mu chybí nějaký epilog, což je podle mého názoru jeho největší slabina. Prostě a jednoduše, senzace se nekoná.

O třídu lepší než první díl. A to i přes to, že jsem to viděl s dabingem kvůli chybnému popisu v kině. Znatelně méně citových výlevů, zaplať pánbůh na úkor větší dávky humoru. Přesně tohle mě tak sralo na jedničce. Z Amandy Seyfried jsem měl navíc lepší pocit, než Mila Kunis, jejíž xicht je na mě moc disneyovskej.

Asi kopu za druhý tým, neboť s některýma argumentama prostě nemůžu souhlasit. Jestli mě herecky někdo rozsekal víc, než Arnold, který ze svýho šarmu neztratil ani ťuk, tak je to Emilia Clarke. CGI sice nezakryje kvalitu filmu, ale rozhodně dělá film příjemnějším, než efekty z dob, kdy vznikl tetris a končila studená válka. U těch já trpím. Umělá inteligence je a bude vděčný téma poslední dobou, takže žádné překvapení, jak s tím tvůrci naložili. Jen se trochu bojím o pokračování.