triatlet

V 70. letech nadprůměrná televizní zábava. Pamatuji si sourozence, kteří zpívali Drupiho se Zagorovou.

Nechápu ČT, že nasazuje v hlavním vysílacím čase mrtvý pořad. Jediným pozitivem je zjištění, že Kopta by v případě lepšího pořadu mohl možná fungovat jako jeho vzor Vladimír Dvořák. Samotný pořad nudný, složení soutěžících (studentky nebo absolventy uměleckých škol...) celkem diskutabilní, výkony nezáživné, přesto porota jede v sluníčkovém hodnocení...

Speciál zařazený k výročí ČT se dá pochopit, ale...

Titanikovský způsob zarámování příběhu mi přišel na zpracování koncentráčnické tematiky nevhodný, začátek vypravování působí kostrbatě. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli nekoukám na jiný program... I když téma je silné, tak zpracování spíš podprůměrné. Židé z transportu vystupují uhlazení, čistí. Postsynchronů si většinou nevšímám (poprvé je zmiňuji v komentáři!), ale opravdu v Colette působí rušivě. Měl jsem pocit, jako by postavy mluvily mimo čas a prostor, ve kterém se příběh odehrává. Paradoxně nejemotivnější pasáž byl závěrečný Bartoškův čtený dabing.

I když je příběh bláznivě neuvěřitelný, tak Dietl s Podskalským si vyhráli s každým slovíčkem (zahnout/ odbočit). Díky charakterům postav (prostoduchost, roztržitost, vyrovnanost ...) a především díky herecům, kteří dokázali postavám vdechnout život, je snímek opakovaně koukatelný.

Dobrý den, jsem Jirka z Jihlavy a 14.1.2014 jsem viděl Míň je víc poprvé. Formát soutěže mi připadal nezáživný. (Otázka: Fináloví soupeři Ivana Lendla? Odpověď: Měčíř, Mc Enroe a [kerouak]. Dotaz moderátora: A jste si jisti, že ten poslední je tenista? :-) ) Ale 15.1. se úroveň pořadu rapidně zvýšila :-) Kolik lidí ze sta uhádne díky komu?

Dva balíci hrající si na policajty, to nemůže fungovat...

Jediné plus po 1. díle je odkaz na autora knižní předlohy. Rozdělení do tří dílů nechápu. Tempo pomalejší než unavený šnek. A parta policistů je panoptikálně nesympatická. Zatím 30%. ---------------------- 2. díl se možná nadechne k nějakému tempu, ale 3. díl spolehlivě spadne zase k nezáživnému roz(h)řešení. Nefunkční zdlouhavé scény - např. operního zpěvu, žvýkajících policistů... Výslechy připomínaly Pata a Mata v akci.

Prolínání osudů tří postav v různém prostředí nění tak dokonalé jako v Hodinách. Příběh plyne svým vlastním pohodovým tempem k očekávanému konci. Závěrečný motiv Knižního veletrhu se mi líbil. A změna čítače minulosti v čítače budoucnosti v závěrečné scéně potěší.

Neúnosná stopáž. První poločas naprostá nuda, podtržená pseudodialogy jako "on je divnej, já ho neznám, ty ho znáš, to jsou kecy...". Scénárista nezáživně kecá o ničem. Začátek druhého poločasu rozlouskne zápletku - i když teatrální podání Jiřího Černého působí před kamerou nepřesvědčivě. V divadle by možná celý příběh dopadl líp. A nastavení? V posledních deseti minutách milion zvratů (jak se Radim dostal do Bendova bytu?), (ne)dovysvětlených flashbacky. Umělecký přesah osvědčeného tandemu jsem nerozklíčoval.