Master19

Za filtrem modrým tak, že by se dal krájet se pod nánosem síry skrývá psychologické drama konkrétního souboje ideálů se zkostnatělým prospěchářským režimem. Dalo by se snadno připodobnit k vážné verzi Kouře bez písniček. O to lépe se lze soustředit na bezmoc v kontrastu s bezstarostností kádrových špiček. Herecky navíc velmi dobře zvládnuté, zejména ze strany Pavla Višňovského a Ladislava Lakomého. Kolem nich se ale motá nečekaně mnoho zajímavých figurek, které později došli nějaké známosti: Zlata Adamovská, Filip Renč, Michaela Dolinová, Lucie Bílá, Václav Knop či tehdy už celkem profláklí Jiří Langmajer a Václav Vydra.

Mám za to, že jsem to viděl někdy v devadesátých letech jako adolescent v televizi a hrozně mě to vyděsilo. I dnes se mi to zdálo dosti hororové, ale už jsem ze sledování měl i jiné pocity.

Nejděsivější je, že někteří "blázni" mluví místy rozumněji, než leckterý normál... Syrová a přitom poetická realita zahrady je velmi pragmaticky předkládána divákovi a bez zbytečného patosu rámována hudbou. Neobvyklý počin, který rozhodně stojí za zhlédnutí, jeho vyznění nedevalvuje.

Ale jo, mě to bavilo. Nejvíc se mi líbil ten paradox, že hnusáci příšerňáci se vlastně lidí bojí vic, než my jich. :-) Ústřední trojice je k sežrání (teď nemyslím doslovně) a přes víceméně nulový příběh se divák nenudí.

Nejzajímavější asi je, že v roli Janka se tu objevuje Ruda z Ostravy. A to asi mluví za vše...

Jedno vím jistě, naší dceru na balet nedáme... ;-) Perfektně vygradovaný příběh o matce a dceři, Aronofsky tohle umí perfektně, je z toho nakonec opět requiem za sen.

Prapředek všech dialog-based sitkomů. Nejdůležitější je mít omezenou komunitu postav, aby se z toho diváctvo nezbláznilo a není nic geniálnějšího, než umístit sitkom do Koreji kde prostě není možné, aby se tam připletl někdo jiný... Do toho asi agitka, ale to už teď (rozuměj v době po korejské válce) vlastně nikoho nezajímá a přesto to krásně funguje.

Vcelku povedená komedie, která uteče jako voda. Já vím, že je to komedie a nemá cenu o ní už při závěrečných titulcích přemýšlet ale stejně... Co bude dál?

Poetika je docela dobře zachycená, ale naprosto tragická je ústřední dvojice. Ivana Vávrová má aspoň hezký úsměv a mnohé dožene tím, že nenosí podprsenku, ale Zdeněk Podhůrský je mírně řečeno příšerný. Něco takového se skutečně jen tak nevidí, absolutně nechápu jakým způsobem se mu podařilo dostat do filmu... Olda je přítel můj, ale tenhle film ne.

Na rozdíl od kmotra Mrázka má Káčko aspoň cosi jako smysl pro humor, takže mě jeho příběh (po)bavil. Chvíle, kdy začne divák závidět ten luxus atp., právě včas střídají okamžiky, kdy je naopak rád za svůj prosezelý gauč a rozpitou basu lahváčů... Příběhu tedy nelze upřít dynamika a scénáristická bezradnost je zhusta způsobená tím, že to tak bylo a těžko z toho nějak zajímavě vybruslit. Hynek Čermák vynikající a pobavil také distinguovaný taneční expert Jan Révai v roli přisprostlého feťáckého kurevníka.