kajas

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017.

Už od prvních trailerů (herecké obsazení, hudba...) jsem si říkala, že by to mohla být pecka. Pak jsem se seznámila s Wrightovou tvorbou a přestala jsem si být tak jistá (vyloženě se mi líbil jenom "Pilgrim"). Jakmile ale začala půlnoční projekce v karlovarském kině Čas, moje obavy se rázem rozplynuly. Wright se mi poprvé absolutně trefil do vkusu a příběh čumáčka Babyho mě bavil od prvního do posledního tónu. Ta úvodní scéna! Ty kazetové mixáže, ach! Nejlepší film letošních Varů. WAS HE SLOW? Po druhém zhlédnutí musím hvězdičku sundat (a český dabing je fakt na facku), ale pořád se jedná o nadstandardní zábavu.

Bebjaka jsem zaregistrovala už díky fantastickým "Případům 1. oddělení", jeho další kriminální seriály (ať už "Mordparta" nebo "Specialisté") mě ale zaujmout nedokázaly. Ke slovenské filmové tvorbě navíc nemám přílišnou důvěru a "Čáře" jsem ve Varech dala šanci hlavně díky představiteli hlavní role Maštalírovi, slovenskému Dr. Houseovi. Projekci uvedla početná (tuším 21členná) delegace plná sympatických tváří od herců přes kameramana až k režisérovi a já jsem jim moc přála úspěch. Kromě Maštalíra potěšili hlavně Hryc s Kaňkovským, kterým to spolu šlapalo už v "Příběhu kmotra". Téma pašování nejen drog, ale i lidského "tovaru" bylo zpracováno pěkně, tvůrci dovedli i vhodně střídat dramatickou rovinu s komediálními prvky. Na druhou stranu mě rušily některé scény, které pro celkové vyznění snímku neměly pražádný vliv (cikáňata v růžovém autě, mrtvola v rakvi mrkající na kameru). Na Bebjakův další počin budu ale zvědavá. Skoro 4*.

Postava Terminátora je pro Cameronovu kariéru asi stejně důležitá jako byl Vetřelec pro Scotta. James navíc dokázal, že pokračování může ve všech směrech trumfnout původní film. Můj komentář samozřejmě nemůže být nijak objevný, pro mnoho lidí je tahle pecka už léta kultem, já jsem si ale až do letošní půlnoční projekce na KVIFF pamatovala pouze pár záběrů z psychiatrické léčebny, které jsem zahlédla v dětství. Arnold v kladné roli mi seděl mnohem více, jeho snahy o polidštění se (úsměv atd.) byly velmi zábavné a v závěru dojímaly. Patrickův chladnokrevný výraz pro mě bude ještě dlouho synonymem dokonale uchopené záporné role. Taky musím vyzdvihnout hudbu, protože titulní melodie má neskutečné grády. Nejvyšší hodnocení mi ale brání dát druhá polovina filmu, pro kterou je zřejmě "Den zúčtování" tolik milován, ale mě zkrátka nebavila tolik jako seznámení Johna s Terminátory a záchrana Sarah z léčebny.

S předlohou obeznámena nejsem a film mě k jejímu přečtení rozhodně nenavnadil. Samotný děj rozplizlý do dvou hodin hodně unavoval a nesympatické, nekonečně naivní hlavní hrdince přesvědčené o své pravdě skutečně nešlo držet palce.

Kdyby se stopáž zkrátila o půl hodinky a Chlebnikov divákovi předával pouze střípky z chodu ruské záchranky, mohla to být větší pecka. Vztah dvou ústředních hrdinů - lékařů - mě spíše rušil, motivace a chování Káti mi během celého snímku nebylo příliš jasné (tak chtěla se s ním rozvést, nebo nechtěla?). Olegův přístup k hypochondrickým pacientům i k byrokratickým nařízením byl ale velmi sympatický.

Po loňské "Elle" jsem se setkala s dalším zástupcem současné francouzské kinematografie. Ozonovo dílo mi některými prvky (manipulativní hlavní hrdinka, otevřenější erotické scény) "Elle" připomnělo, první polovina snímku dokázala zaujmout působivým snímáním (točité schody, zrcadlová hala) i dějovou linkou, ve druhé polovině už se ale bizarnost lepila na bizarnost a hra s publikem zamotala hlavu nejednomu divákovi v sále Puppu.

Dva relativně sympatičtí Íránci žijící ve Francii se na letním tripu (bez drog) snaží přesvědčit třetího z nich, aby se nevracel do rodné země. Tento obézní knírač mě bohužel přiváděl k šílenství a já jsem se těšila na každou scénu, ve které bude chybět. Docela problém. Ani zábavná debata o třech typech prdů to nezachránila.

Velmi milé překvapení. Žádná komedie s dramatickými vsuvkami, jak poslední roky vypadá snad 90 procent české filmové produkce (ne že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale tahle žánrová změna je velmi osvěžující). Z Liškovy postavy jsem měla během celého filmu velmi nepříjemný pocit, a i když tvůrci postupně dávkují náznaky jeho skutečné povahy, ze "záchodové scény" mě až mrazilo. Potěšily ale výkony i ostatních, méně okoukaných herců. Námět je navíc opravdu zajímavý, o těžbě vltavínů jsem do té doby neslyšela. Škoda jen poněkud useknutého závěru, který s odhalenou pointou už dále nepracuje, pár minut navíc by filmu nemuselo uškodit. Přesto jsem velmi ráda, že jsem se ke "Zlodějům" dostala alespoň díky projekci na KVIFF.

Předfilm ke snímku "Zloději zelených koní". Koloběh života, smrti a možného dalšího života už byl zpracován i působivěji, s animační technikou malby na sklo jsem se nicméně setkala poprvé a hlavně díky ní udržel tento kraťas mou pozornost po celých 15 minut.