kajas

Kvalitativně na stejné úrovni jako předchozí díl, jenom o něco temnější a osudovější. Závěrečné loučení s jednou postavou mě velmi překvapilo, na druhou stranu mi tenhle restart k srdci nijak nepřilnul a k Raimiho prvnímu pavoučkovi se tak nadále budu vracet nejraději.

Dva Američany trápí cizí město, cizí kultura a vlastní manželství. Coppola zdařile vyjádřila tu neschopnost interkulturní komunikace (čili neznalost jazyka a zvyklostí) a v Billovi se Scarlett našla bezvadnou oporu. Já jsem se do jejich příběhu ale nezamilovala. Hezké pokoukání, nic víc, nic míň.

Fuj, to jsem se lekla!

Slušný, ničím neurážející přenos jako každý rok. Letos ale musím vyzdvihnout znělku s panem Somrem v hlavní roli, která mě bavila po celou dobu festivalu. Ocenění jsem nejvíce přála panu Vorlíčkovi (i kdyby za svůj život natočil jenom "Arabelu", byl by pro mě stejně bůh), Bebjakovi za "Čáru" a Jacenkovi za Olega z "Arytmie".

Z letošní "Francie" na KVIFF jasný vítěz. Bavil mě režisérův způsob vyprávění přes obrazovky počítačů a mobilů (a odhalování, kdo je autorem videí a e-mailů) i netradiční řazení scén, které divákovi dají smysl třeba až na konci filmu. Nejvíc mě ale uchvátil výkon dvanáctileté Fantine Harduin, jejíž postava byla zaručeně nejzajímavější.

Příběh detektiva, který není zrovna vzorem ctnosti (což v daném prostředí asi ani nejde) a který odkrývá pozadí zločinu v nejvyšších politických sférách. Nebyla jsem uchvácena, ale v závěru mě docela zamrazilo.

S československou novou vlnou asi nikdy kamarádka nebudu. Jsem samozřejmě ráda, že mi organizátoři letošního KVIFF umožnili vidět naši první oscarovku (no, naši, spíš primárně slovenskou), ale kromě nějakého vhledu do historie samostatného Slovenského státu mi film vlastně nic nepředal. Jak hlavní hrdina dopadne, mi došlo asi v polovině (přemrštěné) stopáže, a ukřičená slovenština nebyla moc příjemná na poslech...

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017.

Už od prvních trailerů (herecké obsazení, hudba...) jsem si říkala, že by to mohla být pecka. Pak jsem se seznámila s Wrightovou tvorbou a přestala jsem si být tak jistá (vyloženě se mi líbil jenom "Pilgrim"). Jakmile ale začala půlnoční projekce v karlovarském kině Čas, moje obavy se rázem rozplynuly. Wright se mi poprvé absolutně trefil do vkusu a příběh čumáčka Babyho mě bavil od prvního do posledního tónu. Ta úvodní scéna! Ty kazetové mixáže, ach! Nejlepší film letošních Varů. WAS HE SLOW? Po druhém zhlédnutí musím hvězdičku sundat (a český dabing je fakt na facku), ale pořád se jedná o nadstandardní zábavu.

Bebjaka jsem zaregistrovala už díky fantastickým "Případům 1. oddělení", jeho další kriminální seriály (ať už "Mordparta" nebo "Specialisté") mě ale zaujmout nedokázaly. Ke slovenské filmové tvorbě navíc nemám přílišnou důvěru a "Čáře" jsem ve Varech dala šanci hlavně díky představiteli hlavní role Maštalírovi, slovenskému Dr. Houseovi. Projekci uvedla početná (tuším 21členná) delegace plná sympatických tváří od herců přes kameramana až k režisérovi a já jsem jim moc přála úspěch. Kromě Maštalíra potěšili hlavně Hryc s Kaňkovským, kterým to spolu šlapalo už v "Příběhu kmotra". Téma pašování nejen drog, ale i lidského "tovaru" bylo zpracováno pěkně, tvůrci dovedli i vhodně střídat dramatickou rovinu s komediálními prvky. Na druhou stranu mě rušily některé scény, které pro celkové vyznění snímku neměly pražádný vliv (cikáňata v růžovém autě, mrtvola v rakvi mrkající na kameru). Na Bebjakův další počin budu ale zvědavá. Skoro 4*.