Recenze (2 828)
Monstrum (2017) (TV film)
Čekala jsem o poznání zajímavější zpracování tématu, o kterém jsem se poprvé dozvěděla na jedné vysokoškolské přednášce. Zpracování bez romantických odboček, mladého Polívky a Čtvrtníčka. O důležitých událostech si postavy pouze vyprávějí. Výborný Novotný (Stivínová neměla moc co předvést) si ale vysloužil ještě hvězdičku navíc. Loňský Hilsner se každopádně Polesnému podařil o dost lépe.
Občan Kane (1941)
S přihlédnutím k době vzniku jistě zajímavý, snad i přelomový kousek, na kterém ale dokážu ocenit jenom Wellesův herecký a režijní talent a výborné masky. Příběh mě za srdce nechytil, ale dovedu si představit, jak Hearst po uvedení filmu zuřil ;).
Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (2017)
Týden před premiérou jsem si zopakovala "Na vlnách podivna", a ačkoli jsem tento díl dosud přede všemi hájila, jeho nejnovější bratříček je lepší. A je dokonce lepší než dvojka a trojka. Má tak nějak zajímavější příběh (Barbossova dějová linka mě skoro až dojala), sympatické vedlejší postavy a parádního Bardema, ze kterého mi v jeho prvních scénách běhal mráz po zádech. Dvouhodinová stopáž také "Pirátům" sluší a film tak v žádném okamžiku nenudí. Bylo zkrátka moc bezva se po šesti letech zase v kině zaposlouchat do legendární Zimmerovy melodie a užít si parádní dobrodružství jako stvořené pro velké plátno. P. S. No, a závěr mě rozplakal. P. P. S. Musím pochválit i český dabing, na který jsem si troufla jenom díky tomu, že byli zachováni dabéři z původní trilogie.
Jednotka příliš rychlého nasazení (2007)
Lepší než "U Konce světa", ale taky horší než "Scott Pilgrim". První polovina opravdu velmi zábavnou formou popisuje střet aktivního policisty s nanicovatými venkovskými kolegy, v té druhé už se ale k čistokrevné komedii přidává téměř hororová a následně akční část a vzniká taková směsice všeho možného, až z toho oči přecházely, o dvacet minut kratší stopáž by mi asi stačila. Ale za první půlku a taky za Timothyho Daltona skoro 4*.
Proč právě on? (2016)
Smála jsem se opravdu hodně, ne že ne, ale ten požitek poměrně rychle vyprchá. Nemám ovšem problém se do Lairdova božího příbytku (toaleta a "ženská, co žije ve stropě" byly top) podívat zase někdy znovu.
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
Nic pro milovníky dějin a staromilce. Ritchie nám naservíroval zábavnou blbinku plnou rychlého střihu, ve které nechybí sympatický nabušený (nebo sympaticky nabušený?) hlavní hrdina, banda jeho hláškujících poskoků, charismatický záporák, ani David Beckham (no fakt!). V tomhle stylu bych si nechala líbit i pokračování (s Hunnamem bez košile). P. S. Povinnost pro fanoušky GoT.
Ploty (2016)
Na úvod bych asi měla podotknout, že jsem film jela asi na čtyřikrát, protože v kuse to vážně nejde. První hodina (plná kulometných dialogů o ničem) byla téměř k nesnesení a nevěřila jsem, že se do závěrečných titulků něco změní. Světe div se, dostavil se zajímavý obrat v ději a hlavní postavy měly konečně možnost ukázat, co v nich je. Závěr to ale zase zabil... takže 3* s odřenýma ušima.
Všichni prezidentovi muži (1976)
V době svého vzniku jistě velmi cenná výpověď o událostech, které přepsaly dějiny Spojených států. Abyste se ale orientovali ve všech jménech a datech, je potřebovat věnovat sledování filmu velkou pozornost, což jsem poněkud podcenila, a rozvláčný styl vyprávění mi také úplně nesednul. Když drama z novinářského prostředí, raději se vrátím ke "Spotlightu":
Uteč (2017)
Od předloňského "Dárku" jsem se v kině necítila tak nepříjemně. Peele dokáže na minimálně dvě třetiny filmu zarazit diváka do sedačky pečlivě vybudovanou atmosférou celého příběhu. Komediální vsuvky v podobě kamaráda hlavního hrdiny mi zde sice příliš neseděly (stejně jako závěrečné gore momenty), ale jinak hodně zajímavá podívaná.
Zahradnictví: Rodinný přítel (2017)
Kdyby kvůli ničemu jinému, tak za "Pelíšky" si Hřebejka s Jarchovským budu vždycky nesmírně vážit. Na jejich nový poměrně ambiciózní projekt jsem se tedy docela těšila a moje první dojmy byly veskrze pozitivní... dokud jsem se o filmu nezačala bavit s dalšími lidmi a neuvědomila jsem si jeho zásadní nedostatky. Délka: smrtící a navozující subjektivní pocit ČTYŘhodinové stopáže. Skalní fanoušci "Pelíšků" (já) se navíc v každé větě postav snaží najít avizovanou spojitost a přestávají se soustředit na děj. Ostatní diváci si film můžou paradoxně více užít a být překvapeni některými zvraty. Většina scén ale buď příběh vůbec neposouvá kupředu, nebo diváka zmate. Pochválit ovšem musím dobové kulisy a výpravu vystihující atmosféru dobu (to Hřebejk vždycky uměl) a také výkony většiny herců (hlavně dětí!). Na snímek se skutečně hezky dívá (i přes zmiňovanou délku) a já pevně věřím tomu, že mnohé otázky, které "Rodinný přítel" nahodil, v září zodpoví jeho pokračování. P. S. Vypořádat se s nejvýznamnější postavou snímku voiceoverem o jedné větě je fakt hrozná prasárna.