ceskyhonza

Stále platí a já se pod to podepisuji, že žena vykonávající dobře svou práci, by jednoznačně měla mít mzdu stejnou jako muž na stejném místě a ve stejném zařazení !!! Film má ale i širší, obecnou rovinu. Často slýchám a i vím, jak na některých pracovištích je to nesnesitelné, nařízení porušující zákoník práce a pod., diskriminace, opravdu vykořisťování, tedy to, co jsme si mnozí, já alespoň ne, zde přiznávám svoji tehdejší naivitu, neuměli představit. Zároveň však často slyším, no, ale nejde s tím nic dělat. Ale jde, ale to "české - při zdi" by muselo jít stranou, musela by se oživit myšlenka, že v jednotě je síla a odložit poraženecké nálady, co většinou zvítězí předem. Dělal jsem to, tak si to snad mohu dovolit takto prezentovat. dělal jsem to i za bolševika a způsobil si tím obrovské problémy, přesto stále mám přesvědčení, že jinak to nejde. V těchto otázkách není film jen jakési retro, má svou aktuálnost i dnes a zejména na mnoha místech u nás. Není to film pro jednoduché konzumenty, nejde ani o žádnou zábavu, ale každému, kdo trochu přemýšlí i "mimo plátno" bych film doporučil. Z filmového pohledu pak hodnotím, jako velmi dobrý průměr a dávám ***. Škoda, že nejde dávat i 0.5, jak se snažím déle prosadit - dal bych ***.5.

** pro Michelle Williams za "neherecké" herectví, kterým vyjádřila tu křehkou dívku, co se snaží vstát, i když sudí už počítá do 10, * za scénář o prostém lidství, * za nenápadnou a přeci dobrou kameru a * i za celkový, autentický obraz prostého života v zemi "nekonečné svobody a možností", takové, že se jí snadno zalykáte, takové, která vás vystrká až na kraj, takové, která vás snadno zmáčkne až na dno, takové o které Pierre Richard říká, že žádnou svobodou není a já s ním souhlasím. Tedy, 2+3x1 = *****

Od roku 1972 jsem jezdil k přátelům do Jugoslávie, dnešního Chorvatska, kde jsem poznal i další přátele, Srby. Měl jsem rád celou Jugoslávii, kterou jsem měl možnost dost procestovat i její národnosti. I v Černé Hoře a jinde jsem vždy měl čest poznat jen dobré lidi. Někdy na první dojem tvrdé, jako krajina, kde žili, ale dobrosrdečné a charakterní uvnitř. Válku v Jugoslávii jsem bral jako strašlivou věc, jakou ostatně každá válka je. Zajímám se o ní, hlavně tu 2. sv., od svých cca 12ti let, ne proto, že bych k ní choval obdiv, ale proto, aby se nezapomínalo na hrůzu, jakou každá, i lokální válka představuje. Znal jsem národnosti Jugoslávie, které neměly žádné problémy se soužitím. Ti, co pamatovali i 2. sv., jako náš přítel, kterému jsem říkal dědo, Titův partyzán, tak ti, ale i mladší generace, ctili dané uspořádání a Tita, jako prozíravého "vládce", vysoce uctívali napříč národnostmi i dost dlouho po jeho smrti. Nacionalistické vášně, vyprovokované hordami šmejdů, za tiché podpory, či alespoň nicnedělání významných evropských vlád, přerostly ve válku, válečná zvěrstva, nepředstavitelná utrpení pro všechny zatažené, zejména civilisty. Promiňte delší úvod, ale film to vše citlivě připomíná na komornějším příběhu, jaké jistě všechny válečné situace přinášejí a jakých jsou ve válkách tisíce. Není důležité, kdo je jaké národnosti, či vyznání, když začne kralovat hrůza a zlo. Chvílemi jsem cítil silné dojetí, je to silný příběh. Snad s drobnou výhradou k úvodu jde o dobrý scénář, velmi dobře zpracovaný, zasluhující pokornou úctu, tak jako to, o čem hovoří. Sám si vždy znovu kladu otázku, zda je ve vesmíru jakási "síla", které říkáme Bůh. Myslím, že pokud ano, nebude to asi "dobrý, laskavý otec, který všechny miluje", jak jsem to jako chlapec slýchal od pana faráře. Při vší bolesti a utrpení světa si musím klást otázku, jestli je a jaký je? Filmy jako Savior mne k té otázce vždy znovu vracejí.

Krásný dokument o dokonalosti a harmonii přírody, pokud do ní nezasahuje člověk a ve své ješitnosti se nepasuje na moudřejšího, než tisíce let přirozených evolučních, přírodních procesů. Až neuvěřitelné dovednosti bobrů, vcelku drobných zvířat, která však mají úžasný, celkově pozitivní vliv na kontext krajiny a dalších druhů. Všem, kdo mají přírodu v úctě, rádi si rozšiřují poznání, kdy je jistě velmi pěkné se na tento film podívat třeba s dětmi, tak vám všem bych tento film jistě doporučil.

Byl by to film kategorie 2B, ale manipulace divákem v podobě hvězd jako Bruce Willis a Sigourney Weaver mne tak rozčílila - taková jména v takové "stelpanině" nemají co dělat, to je prostě klamavá reklama, že musím přitvrdit a prohlásit to skutečně ODPADEM!

Když jsem četl o přetočení letounu, nejprve jsem myslel, že to bude nějaká další americká volovina. Díky kamarádovi jsem ale film nakonec viděl a jsem za to rád. Je to sugestivní, silný příběh, drama o tom, jak se jednou ucho utrhne, o tom, jak alkohol i z velikánů dělá otroky chtíče, jak ničí vztahy, zahání ty, co skutečně mají rádi a chtějí pomoci. Tento příběh má v podstatě dobrý konec, alkohol bohužel takové konce připouští jen zřídka. Až příliš často totiž spláchne charakter a utopí svědomí. Ti, co nemají osobní zkušenost s alkoliky a alkoholismem, ty asi film tak neosloví. Mne oslovil silně a dal bych 4,5* (znovu bych se tu za takovou možnost přimlouval). Protože to nejde, dávám opravdu "poctivé" 4*.

Vidím hodnocení která mne překvapují, čtu komentáře z kterých jsem zaskočený. Také asi mnohé překvapím. Ten pořad sice není nic extra, má až tendenci k tv show, které nemám rád, když mnohé zneužívají nejnižší lidské pudy, ubohost, bídu a podobně, ale za "Poštu" jako takovou se přeci jen přimluvím a oko přimhouřím. Měla by mít ještě citlivější formát, ale to, že někdo celý svůj život touží najít mámu, že hledá kamaráda z dětství, že chce poděkovat "tetě" z dětského domova, na tom mne nic neuráží, naopak. Mnozí často už skutečně vyčerpali všechny možnosti a toto je ta poslední. Ti, kteří se tam jdou spíše předvádět, ty by měla produkce filtrovat, ale ty pokorné, těm to místo a prostor patří, za ty se přimlouvám. Nazývat pořad odpadem proto považuji za přiliš silnou kávu. Snad tu některým chyběla trocha tolerance, trocha toho zamyšlení, či hodnotí něco, z čeho možná až tolik vlastně neznají - neviděli. Také mám "ztracené kontakty", proto možná o tom uvažuji citlivěji, než jako onen citlivý lampasák, co má vojínovi Novákovi sdělit, že mu zemřela matka, ve starém, drsném vtipu, který nepochybně mnozí znáte.

Silný, emotivní příběh, který je nevhodný pro konzumní diváky. Příběh, jakých nepochybně reálný svět vytváří mnoho. Vždy se, když si to uvědomím, musím ptát, kolik bolesti je schopno vydržet lidské tělo a kolik jí může snést duše. Nutí mne to i k zamyšlení, zda existuje nějaká spravedlivá a laskavá síla ve vesmíru, o které slýcháme pod pojmem Bůh. Film je nejen silný svým obsahem a příběhem, ale i kamerou, střihem, nepochybně výkonem Ksenije Rappaport, ale také představitelky v dětské roli. Neodcházejte ani od titulků. I tam ještě můžete procítit výbornou hudbu "Pana Skladatele" Morriconeho, v které je opět vše. Výborný film, jakých není až tak mnoho.

Mňága a žďorp. (Kdo neví - vyGoogluje. Malá nápověda - ... a ta kapela to není.) xD

O válečnou historii se zajímám od cca 13ti let, tedy víc jak 35 let a znovu a znovu mne fakta z 2. sv. války utvrzují v tom, že Německo už nikdy nemělo být samosprávné, nemá na to jako národ sebemenší morální právo. Národy SSSR k nim byly přes vše vlastně milosrdné, porazily je a přes všechny hrůzy války, kterých se také dopouštěly, přeci jen nevykonaly pomstu, což je staví morálně u mne výš než Němce. Je ironií dějin a lidstva, že tento národ opět patří k velmocenským ... Nechápu dnešní generace a jejich obdiv k Německu, ten nikdy sdílet nebudu, nemohu, bylo by to pohrdání miliony umučených bez ohledu na to, zda šlo o ženy a děti. Je třeba tokovýchto dokumentů, aby se nezapomínalo, protože "ztráta paměti" nese riziko možného opakování hrůz.