xenopus

Doopravdy na tohle někdo může koukat? Svět se v pr*** obrací... Stačí jeden díl, aby člověk věděl, na čem je. Jo a proč se dabuje slovenština? Když už nic jiného, můžou se mladí, co si s tímhle jazykem ještě moc netykají, něco přiučit. Ani tento možná jediný legitimní důvod proč by se na to dalo koukat, nezůstal... To i ta reklama na dámské vložky co běží během reklamy uprostřed mi přijde lepší... Ble.

Jednoznačně nejslabší z celé trojice zfilmovaných pohádek, a to i přesto, že existuje jako jediný ve verzi 3D. Kvalita klesala v průběhu celé série, stejně jako počet pohádek v jednotlivých filmech (5-4-3). Ještě, že jich o moc víc není, ale pořád hrozí, že to na jeden film dá: zbývají Královna Koloběžka První, O rybáři a jeho ženě, Líná pohádka, Tři veteráni, Pohádka o zasloužilém vrabci a Úsporná pohádka - ještě štěstí, že dvě už byly zfilmovány a Líná pohádka a Úsporná pohádka by délkou vydaly spíš na večerníček. Technická kvalita zdaleka nejlepší, ale příjemnost zpracování... -> slabší 4*. Btw. personifikace Rozumu a Štěstí jakožto seriózního starého plešatého Ouředníčka a oproti tomu vlasatého hipíka s kytarou je trefná.

Jednička byla lepší, a to jednoznačně - pestřejší v nápadech i zpracování, i celkový počet pohádek byl o jednu vyšší. Zůstaly přece jen "druhořadé" pohádky z Fimfára a to nejlepší z animace - jenže to je právě ono: různorodost animace v jedničce byla jednou z jejích devíz i z hlediska udržení pozornosti. Nemohu se ubránit dojmu, že tvůrci chtěli vytěžit co nejvíce (i financí) z popularity jedničky, a tak angažovali více režisérů (každý dostal jeden příběh) kvůli co nejkratšímu natáčecímu času a vzali z ní to divácky nejúspěšnější. Jenže už to tady tak dobře nefunguje. Pořád výborné, ale první díl je prostě jen jeden. Hudba: Vladimír Merta. Celkově slabších 5*.

Geniální pohádková kniha Jana Wericha se dočkala filmového zpracování taktéž geniálního. Originální loutkové pojetí, velmi pracné na výrobu, perfektní hudba a ohromné množství skvělých nápadů výtvarníků, které skvěle doplňují poťouchle ironický charakter pohádek. První a nejdelší pohádku Až opadá listí z dubu následují tři kratší a "světštější" tři pohádky, závěr obstarává v podstatě filozofická pohádka Fimfárum doplněná melodií z úvodních titiulků. Chápu, že někomu nesedne styl animace nebo Werichovy pohádky, ale tady výsledek oplývá nevídaným souladem obsahu i formy, že nelze hodnotit jinak. Detaily jsou perfektní a přitom celek působí soudržně. Podle mě nejlepší český animovaný film všech dob.

Taková srandička... docela se mi to líbilo, když mi bylo asi šest a my jsme po obědě se školou šli do DDM na páteční odpolední promítání (tehdy v roce 1993 stálo tuším 2 koruny). Když se na to člověk koukne jako starší, ztratí to svoje kouzlo, ačkoliv tam "kouzel je na tisíc". Navzdory tomu, že to vlastně ani tak pohádka pro malá děcka není - mladá čarodějnice poznává lásku, hlavní hrdinové jsou teenageři, jde tu i o vztahy rodiče-potomci a učitelé-žáci - se ale domnívám, že dnešním odrostlejším se přece jen líbí víc Harry Potter. Ačkoliv film rychle ubíhá a pořád se tam něco děje, filmové triky hloupě nepůsobí, sem tam lze slyšet povedené seky (třeba od bláznivé švagrové děda Vševěda Kudláčkové - H. Růžičková), není to prostě něco, co by se mi vrylo do paměti dlouhodobě jako jeden z těch povedených filmů. Lepší 3*.

Kdo zná originál divadelní hru, musí uznat, že film je vyprávěn téměř doslovně, bez odchýlení v ději a s častou doslovnou citací. Jenže jako film to moc nefunguje. Vypadá to, že tvůrci si zcela neujasnili koncepci, a proto nevím, zda sleduji filmovou interpretaci hry jakožto národní báchorky nebo sociálněrealistický obraz českého venkova s výrazným folkloristickým podtextem. Kouzlo českého venkova poloviny 19. století se ztratilo s rozoráním mezí, takže exteriéry s lány v pozadí dojem trochu kazí, zvlášť, když je všude přítomná režisérova snaha o zachycení poetiky venkova. Jestli je lepší film nebo hra, to si musí rozhodnout každý sám; rozhodně ale není špatný nápad kouknout spíš na film - zvládnete to doma, za kratší dobu a klidně v pyžamu s pivem na břichu. Josef Mixa (Švanda) je herecky zastíněn jak Peškem (Kalafuna), tak i Hrušínským (Vocilka). Ho(r)dy divých žen až tak divé nejsou, zkrátka jediný důvod, proč se na to podívat, je spíš kulturní a historicko-literární hodnota předlohy.

Dost možná právě díky tomuto seriálu, na který jsem v první třídě koukal a pak jsme následující den ve škole s kamarády horlivě probírali co jsme v něm viděli, se moje osobní zaměření zájmů dále ubíralo směrem k přírodovědě obecně. A když si tak promítnu obsah jednotlivých dílů, je to vlastně geografie. Hodně spojená s biologií. Geografii a biologii jsem studoval i na VŠ. Že by náhoda?

Je to smutné, nebo je to veselé? Předně je to hrozně lidské. Bez nějakých odboček film doslovně vypráví to co chce a bez nějakých dalších odboček Robert De Niro a Robin Williams hrají přesně to co po nich dáma na režisérské stoličce chce. Musí to být zdrcující být dlouho mimo, pak si náhle sáhnout na veškeré radosti života, ale následně je všechny opět ztratit... Ale nejspíš i my máme v životě určité stimuly, které nás duševně probudí. Jenže pro nás narozdíl od obyvatelů léčebny mohou být těmi určujícími; stačí jen zachytit je včas a včas se jim poddat, neboť nás opětovné usínání nečeká. A s radostí a otevřeným srdcem můžeme čekat na další podněty a naše další probuzení. A to nemusí být nic velkého - vždyť život se skládá z maličkostí, takže "Let us begin." Pěkných (ale nikoliv absolutních) 5*.

"Tak se hejbej, dobytku, dyť to je věčnost!" Je pravda, že je to filmově trochu nezvládnuté - zejména závěr postrádá grády, ale pořád je to super zážitek. Groteska z dob Cimrmanových dívčích let nebo pražský panteon obrozenců na jedné ulici jsou nezapomenutelné, stejně jako spousta hlášek. Prostě tenhle Cimrman je majstrštyk. A to podepiš. Jestli to nepodepíšeš, tak tě uškrtim.

Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie...