Vitex

Zaujalo mě, že ve zvukové stopě občas chybí atmosféry (šum okolí) nebo ruchy z prvního plánu (např. zvuk kabelky dopadající na postel). Nepovažuji to ale za tvůrčí záměr jako u Godardova Vojáčka, ale prostě za zfušovaný mix. Pod "sound designem" je v titulcích mimochodem podepsán kameraman / producent / střihač filmu Jiří Markvart, což vysvětluje mnohé... Ale jednou jsem se zasmál dokonce i na místě, kde jsem opravdu měl! :-)

Nevím, jak pečlivě scénáristé téma prostudovali, nebo nakolik se naopak spolehli na licenci "inspirováno", ale nepřipadá mi to celé vůči sektě Dvanáct kmenů moc fér. Já o nich určitě nevím zdaleka tolik, co autoři (teda aspoň doufám, protože znám jenom historky své ženy z farmářských trhů na Míráku), ale příběh na mě nepůsobí věrohodně. Představte si, že jste farmář, který se rozhodl žít stylem 19. století (ano, včetně nedůvěry k evoluční teorii, sexuální výchově už ve školce a představě, že se s dítětem domluvíte bez "řízené frustrace"), chcete si v klidu pěstovat svoje biopotraviny, dojit krávy a zpívat náboženské písničky, a pak (prý o vás) někdo natočí snímek, kde máte bejvák jako milionář, chováte se za každé situace jako ve filmu THX 1138 a mlátíte své dítě rákoskou bez jakéhokoli důvodu. Taky celý náboženský kontext chybí. Není to fér, ten titulek na konci... Film samotný je dost náročný na udržení pozornosti - až tak, že jsem se v půlce několikrát úplně odpojil a místo sledování děje myslel na své věci. Předposlední scéna v jednom záběru je naopak filmařsky fakt super.

Havlíček a Sabina v jednom, ale ve 20. století. A taky trochu Faust. Zapomenutý příběh, na kterém by se přitom daly krásně vykládat naše dějiny od 50. do půlky 90. let jako po másle. - https://plus.rozhlas.cz/jindrich-fairaizl-kazde-reseni-krome-smrti-je-jen-zdanlivym-resenim-6541809

Není to vůbec špatné. Nejvíc film drhne asi ve vykreslení toho, co hlavní postava cítí k své sestřence a co se jí honí hlavou - celou první půlku to není moc jasné, ale vlastně to nakonec ničemu nevadí. Nevadí ani jistá rozředěnost scénáře, díky které těch pár zásadních vět a motivů zůstávají v paměti, nejsou zaneseny žádným balastem. Nejsilnější sdělení ale pro mě bylo vždycky v třetím plánu - chování sluhy k ostatním "níže postaveným", nechápavé pohledy číšníků, víceznačné dialogy jako "Ano"-"Ne."-"Ano."-"Ne..."-"Ano."-"Ne...", na kterých pak vlastně stojí celé vyznění filmu. (spoiler) Takový stručnější, holčičí a optimističtější Sladký život.

Tak spokojené diváky jsem dlouho neviděl...

Až do scény v letadle to bylo na pět (Arnieho moudra!!!)

Nebezpečí je evidentní, ale dalo by se s tím ještě ledacos dělat. Nikdo s tím ale nic moc nedělá, nikdo ani pořádně neutíká, všichni zbytečně trnou v hrůze a navíc zapomínají na zadní vrátka. Jenom Tom Waits se chová "normálně". Symbolika poměrně jasná. Vystupte ze Samsáry, debilové.

(spoilery) Dlouhodobě mě zajímá představa filmu o někom, kdo toho od sudiček do života nedostal moc či skoro nic - ať už jde o fyzickou atraktivitu, rodinné zázemí, duševní zdraví nebo talent k čemukoli. A. Fleck je prostě celoživotně beznadějná existence a zdá se, že ani realizace v prostředí zločinu mu souzena není (přestože samozřejmě víme, co bude jakože následovat) - nedokážu si představit, že by tato postava, jak byla ve filmu vykreslena, mohla terorizovat celé město, střádat komplikované plány, oslňovat černým humorem, zkrátka nemá nic společného s Jokery J. Nicholsona a H. Ledgera (proto mi závěrečná scéna v léčebně přišla nadbytečná). A toho si zatím cením nejvíce. Toho, že tento Joker vlastně absolutně není cool, nebere zlo jako svou seberealizaci, ale spíš jako tu jedinou věc, co mu zbyla, přičemž dost dlouho váhá, než se nechá pohltit (pokud se vůbec kdy nechá pohltit, nechává se spíš jen několikrát vyprovokovat, v show chtěl podle mě původně zastřelit jen sebe). Joker je pro mě především působivým vykreslením beznaděje - a jde o to, že to není beznaděj jakkoli patetická, ani dramatická, a vlastně ani zajímavá - je to ta nejhorší beznaděj, která je prostě jen konstantní a blbá. Ano, je pravda, že Arthur mohl najít světlo, začít pracovat třeba v charitě a být šťastný, scénáristé mu to jenom nedovolili. Scéna s "propuštěním liliputa" pro mě ale podobné námitky vyváží. Bez ní by byl film poloviční.

Myslím, že vidět film dřív, asi bych měl s mnoha motivy problém. A bylo by to správně. Ale jak stárnu, mám čím dál víc pochopení pro momenty, kdy se prostě "oprávněně fakt naserete"...

Ze všech výhrad, které k Ptáčeti mám a které se týkají snad všech složek filmu kromě zvuku a kostýmů, zmíním jen jednu - podivný, nefunkční rytmus. Ptáče prý odkazuje k staré kinematografii, prý k Vláčilovi, Kachyňovi, Tarkovskému, Klimovovi. Ale jděte. Je to naprosto dokonalý představitel současného "festivalového stylu", který se vyvinul nepochopením, ale přesto napodobováním Hanekeho, Dardennů a kluků z Rumunska. Ptáče je vyprávěno jako každý druhý "festivalový film" a průvodním jevem je právě kodrcavý rytmus spojený s neschopností vést diváka k nějakému hlubšímu uvažování nad dějem nebo čímkoli jiným. Divák si prý vše domyslí sám, jenže v tom filmu není podnětů, které by nebyly jen banální, není herců, kteří by zavadili o dojem autenticity, snad kromě Dyblika a Peppera (a toho koně). Neurážejme Vláčila, Kachyňu, Tarkovského, ale hlavně, HLAVNĚ, v tomto konkrétním případě hlavně neurážejme Klimova srovnáváním jeho sofistikovaného expresionistického díla s připrdle mondénním Nabarveným ptáčetem.