rekkky

Perfektní komediální drama postavené na bizarních dialozích, situacích a neméně těžící z absurdnosti děje. Stěžejní postava Ivana je svou povahou sama o sobě unikátní filmový počin a celý obsah se o ní odvíjí. Je to vskutku pozoruhodná podívaná, přičemž po určité době sledování si na nenormálnost hlavních postav zvyknete a o to víc začínají bavit. Adam skvěle funguje jako ztělesnění zla a dodává ději spád, který vede ke spoustě humorných scén. Zřejmě nejlepší na celém filmu je to, že za vším stojí jistý podnět k zamyšlení a vůbec několik paralel k životu na venkově v dnešním globalizovaném světě.

Pátý element překypuje originálními nápady a vizuálními vychytávkami, které v roce 1997 v mnohém prorokovaly blízkou budoucnost. Výborné jsou prostřihy, při kterých se navzájem časově propojí dějové linie a obsah díky tomu získává na atraktivnosti. Multi žánrové sci-fi je nabité všemi možnými vjemy a prim hraje i skvělý scénář. Kvalitní ztvárnění hlavních postav jen nahrává k vysokému hodnocení a závěrečná pointa má dostatečnou sílu výrazně podtrhnout tento výborný biják.

Kvalitní komedie s naprosto odzbrojujícím způsobem humoru, který je okořeněn prostředím ruské stepi. Absurdními scénkami a gagy se to je hemží, což zaručuje dokonalou zábavu.

Od začátku až do poslední minuty se jedná o pozoruhodný severský film. Film obsahuje velmi pestrou škálu prvků, které dodávají oběma dějovým linkách náboj, ze kterého sálá exkluzivní zábava. Retro spektrální podívaná na životní příběh Allana Karlssona začíná pozvolna nabývat na síle až do samého závěru, kdy se jednotlivé dějové linky protnou prostřednictvím starého známého přítele Olega a samotné vygradování probíhá na ostrově Bali. Kdo by to byl čekal, že z nevinného odpálení nálože společně se škodnou liškou, může vylézt taková paráda, která je nápaditá, zábavná, pestrá a v jistém smyslu poučná. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, nejenže zaujme chronologií popisující nejdůležitější události 20. století, ale také představí osobnostní rovinu jednoho velice (ne)normálního švédského občana.//Kino Kopřivnice//110,-//30.5.2014

V lecčem rozporuplný snímek, ale na hlavní myšlenku se nabaluje dostatek vedlejších mini příběhů, což je jeho hlavní plus. Rozhodně se jedná o kvalitní drama, ve kterém lze spatřit nejen obyčejné strasti čtrnáctiletého chlapce, ale zároveň poukazuje na podstatné souvislosti institucionalizovaného prostředí, přičemž rodinné záležitosti také hrají svou nezastupitelnou roli.

Po prvních dvou částech přišla další a dle mého názoru nejhorší, co do kvality. Dialogy, na kterých je film postaven, již nejsou výživné a dochází k určité plytkosti rozhovorů, kde ani uvolněné prostředí Řecka nepomáhá ke zkvalitnění obsahu. Myslím si, že divák, který každých 9 let čekal na další pokračování filmu s ním zestárnul přirozeně, ale zároveň mu na mládí rozhodně nepřidalo samotné sledování, jelikož Před půlnocí je hrozná nuda. Děj se strašně vleče a jednotlivé scény jsou absolutně nezajímavé, přičemž nalézt v někdy nekonečném rozhovoru nějakou zajímavost, dá kumšt. Tohle se prostě nepovedlo a shlédnutí do konce proběhlo z mé strany jen z určité dávky zvědavosti, protože předchozí díly byly poněkud divácky atraktivní.

Zdánlivě nesouvisející příběhy dostávají v záběru společné rysy a film je tak zarámován. Jednotlivé zápletky jsou natolik břitké, že představitelé hlavních postav ani nemusejí vynakládat přehnané úsilí, aby celek zaujal svou nápaditostí a počáteční neprůhledností. Způsob zpracování je opravdu vyšperkované.

Subjektivní reportáž o příběhu jednoho ze statisíců zaměstnanců veřejné správy, který doplácí na způsob nastavení legislativy v ČR. Volený orgán se zbavuje v kauze Opencard veškeré odpovědnosti za rozhodnutí a obvinění za předražený tendr padá na nejnižší možné místo pomyslné pyramidy, která představuje rozdělení kompetencí v rámci rozhodování o veřejných penězích. Jiří Chytil, díky tomuto dokumentu a tvůrcům, jasně volá do světa, že je jen oběť systému a na výsledku výběrového řízení nemá absolutně žádný osobní zájem. Ivo Bystřičan natočil něco, co má vlastnosti publicistické reportáže, ale mnohdy toto vymezení nestačí.

Zpomalené záběry nejsou efektní ani efektivní, naopak navozují pocit, že člověk sleduje paskvil s nesourodou koncepcí. Těžko hledat v dokumentu přínosy, protože z hlediska režie, scénáře a vizuální podoby není o co stát. Bohužel, zpracované téma nenabízí dostatečný počet rozhovorů, názorů, výpovědí nebo pohledů na to, aby obsah zhutněl a proto nezbývá než hodnotit s takhle nízkým hodnocením.

Forman zpracoval téma puberty v tvrdém socialismu precizně s velkým důrazem na mezigenerační střet názorů, přičemž scénář je to pravé koření pro vytvoření zajímavého filmu s někdy až moc absurdní atmosférou. Ve filmu se objevují nápadité invence, ale zároveň je to rozkouskované natolik, že svět tohoto filmu se vzdaluje ambicím podat reálnou dokumentaci vztahů, poměrů a sociálních vazeb.