rekkky

Už úvodní letecké záběry s pohledem na siluety New Yorku slibují šťavnatou podívanou a úvodní scény to je potvrzují. Nevraživé soupeření Jets a Shars jsou po umělecké stránce atraktivně zachyceny, čímž film dostává svou charakteristickou tvář hlavně, co se choreografie týče. Děj se z venkovních kulis přesouvá do prostor místní tělocvičny, která se stává útočištěm pro zásadní motiv lásky a Tony se tak konečně střetne s tím, co jej mělo čekat za pomyslným rohem. Maria jeho sympatie opětuje a ústřední zápletka nabírá na obrátkách, až do osudové bitky dvou znepřátelených klanů, která se odehrává v prostředí, tak příznačném pro New York - pod dálnicí. Muzikál od tohoto okamžiku výrazně změní ráz a dramatická smrt dvou leadrů klanů nasměruje dění do zcela jiných emotivních projevů. Závěr je zkonstruován bez větších zádrhelů a celý tento dnes již legendární příběh, zakončen bez větších nesmyslností. Plynulý průběh příběhu, ale také obdivuhodné herecké výkony hodnocení jen pomáhají a jednotlivé složky filmu vytvářejí muzikál, který stojí za vidění.

Existují filmy, které svým posláním překračují rámec specializovaného umění, jakým film bezesporu je. Míra autentičnosti pocitů je bezkonkurenčně zachycena a jednotlivé záběry či scény jsou dech beroucím způsobem na obrazovce podány. Dějinné události spoluvytvářejí osobní příběhy, které svou charakteristikou zapadají do celkového průběhu toku času a životní úsek Romea Dallaira je výjimečný. Bez přehánění se jedná o film, který o lidské rase vypovídá v mnohém, ať už v pozitivním či silně negativním směru. V nepřeberném množství válečných konfliktů se může zdát ten ve Rwandě jako jeden z mnoha, ale opak je pravdou. Opravdové zločiny se jen těžko přenášejí na filmová plátna, ale pokud existuje způsob, jak připoutat diváka do sedadel, tak režisér Roger Spottiswoode jej bezpečně našel a vytvořil kvalitní snímek s tím, že potvrdil nutnost zabývat se i velmi kontroverzním a zneklidňujícím námětům.

Heaven je svým způsobem dramatický příběh, ale zároveň s happy-endem, jehož provedení je velmi zarážející. Nicméně, děj začíná tragickou vraždou, přičemž divák neví všechny indicie k tomuto činu, ale o nic nepřichází a režisér Tom Tykwer dává důraz na vyšetřování, kde svou důležitost hrají herecké výkony hlavních protagonistů. Samotný útěk a následné stíhání doprovázejí věci, které nejsou až tak zajímavé. Výsledná podoba filmu je průměrná, kdy nejlepší na tom vše je režie, kamera a také hudba. Cate Blanchett podává skvělý herecký výkon.

Co se povedlo v seriálu, to je ve filmu sestříháno do ještě koncentrovanější podoby a všechno náramně funguje. Ve filmu se objevuje pohotovost, zajímavosti, perfektní humor, nádherné scenérie a vůbec věci, které nejednoho cestovatele musí nadchnout. Trabantem až na konec světa je ojedinělým příkladem toho, že když si někdo něco umane, tak ono to jde dotáhnout, až do úplného konce. Přejet s takovými vozy celou Jižní Ameriku a ještě se u toho takhle dobře bavit je hodné maximálnímu obdivu. Ukázky z cesty jsou jedinečné a vůbec celý tento projekt nejenže inspiruje, ale zároveň přináší radost, protože i z ČR může vzejít něco tak přelomového.//Letní kino - Autokemp Frenštát pod Radhoštěm//30,-.

Emir Kusturica vytvořil málo srovnatelné epické dílo, které v sobě obsahuje tolik vjemů, že jeden se nestačí divit invencím, jaké musel vynaložit, aby dohromady poskládal něco, co se naprosto vymyká všem konvencím. Herecké výkony jsou naprosto fenomenální a jednotliví představitelé se vůbec nedrží na uzdě, naopak svými plameny ošlehávají všechny záběry. Střih, kamera, hudba, scénář, režie, kulisy a vůbec všechno do sebe zapadá takovým způsobem, že závěrečná pointa děje je neskutečně zarážející a pro samotné obyvatele Balkánu naprosto poučující. Dějiny 20. století na území Evropy jsou v tomto filmu pojaty velmi neortodoxně, ale to dává filmu neskutečně živou půdu pod nohama.

Po technické stránce filmu se jedná o průměrnou zábavu, ale není sporu o tom, že osobní příběh hlavní postavy je skvělá látka na zfilmování. Ve filmové verzi není děj ideálně chronologicky poskládán a jednotlivé dílky puzzle do sebe nezapadají, tak jako v jiných mnohem kvalitnějších životopisných snímcích. V závěru celé vyprávění dostává zcela jiný rozměr, to ano, ale i tak hodnocení je horší díky jiným aspektům. Na všem je nejlepší hudba, která perfektně zapadá do vyprávění.

Velmi vydařená bajka o vnitřním monologu jedinců, kteří koketují s myšlenkami týkajících se vyhraňování a překračování "normální" rámec myšlení. Ač se to nezdá, tak děj filmu má povedenou pointu a celý se posouvá do určitého místa, kde už každý dostává prostor pro svou vlastní interpretaci chování jedince ve společnosti, která je řízena určitými pravidly. Doprovodná hudba je svérázná a dává filmu zvláštní osobitost. Nespočet záběrů má poetickou atmosféru, která dokresluje příběh. Putování jednoho racka má v podstatě několikanásobnou rovinu významů a filmová adaptace je tak dostatečně bohatá a nabízí dostatek na to, aby naplnila 120 minut zábavy.

Portrét zaměřený konkrétně na osobu Jaroslava Duška představuje nejen jeho názory, postoje, vidění světa, ale také velmi vkusně a umně předkládá argumenty toho, jakým způsobem žije. Hlavní devízou dokumentu z roku 2010 je to, že časové ukotvení není vůbec důležité, protože vyslovené myšlenky jsou natolik hutné, že dokonale zapadají do konceptu sebe-prezentace. I kdyby si člověk odmyslel, že sleduje vynikajícího herce, tak zůstává opravdu kvalitní materiál s mnohými věcmi, které dokáží zaujmout. Když kámen promluví je v každém případě zajímavý počin s atraktivním, přímočarém vyprávění člověka, který umí vyjádřit život.

Na české poměry nadstandardní podívaná, která v sobě obsahuje prvky dokumentárního seriálu, reality show a zároveň road movie. Naprosto vyvážené díly nabízejí vhled do kultur Jižní Ameriky takovým způsobem, že co díl to další perla. Svou bohatou škálou informací tento TV seriál dosahuje vysoké atraktivnosti a natočený materiál je vkusně sestříhaný, protože zvolená hudba i jednotlivé kompozice perfektně doplňují průběh cestování v trabantech. Personální složení této dobrodružné pouti jen podepisuje notnou dávku humoru, kterou lze při sledování jednotlivých částí nalézt. Výborné.

Před shlédnutím tohoto dokumentu, který v sobě nemá ani špetku objektivity a je to vysloveně portrét Věry Čáslavské z pohledu její kamarádky Olgy Sommerové, doporučuji si přečíst tuto knihu: http://eshop.knihydobrovsky.cz/eshop-proste-zabil-jsem-sveho-otce-562527.html. Ambice udělat z Věry Čáslavské národní ikonu naopak způsobila to, že tvůrci vytvořili naprostý paskvil, který nejenže úplně nesmyslně adoruje všemu, co hlavní postava v životě udělala, ale také překrucuje fakta a důležité výpovědi ohledně případu smrti Josefa Odložila. Dokument svým obsahem bohužel vykrádá jméno Věry Čáslavské a na její památné a obdivuhodné sportovní výkony hází špatné světlo.