Satan

Far from Home má jednu velkou vadu: kostrbatě přepíná mezi středoškolskou komedií a superhrdinským dramatem. První půlka je tak docela utrpení a ani různé fórky nezachrání fakt, že se mlátí prázdná sláma. Od zvratu v polovině už nám Watts servíruje klasický blockbuster se všemi atrakcemi. Gyllenhaal je super, Holland taktéž, ale ten vtip a šmrnc z Homecoming je pryč. Docela výrazná sekvence v Praze potěšila. [Přesná stopáž: 129 min]

Velkolepé zakončení, luxusní rozlučka s legendární dvojicí postav a jeden velký milostný dopis všem fanboyům, geekům a nerdům, které Feige a spol. posbírali za poslední dekádu. Má to spoustu pamětihodných situací, pomrknutí, easter eggů a docela i razantních řešení, ale dramaturgicky je to až příliš děravé, nesoudržné, rozevláté a vše je podřízeno oné velké rozlučce. Proto je potřeba u některých zvratů a logických lapsů zavřít obě oči (Nebula, cestování v čase) a u cheesy momentů mávnout rukou (ženská formace při závěrečné bitce). Mně se to podařilo tak napůl, ale emoce tam jsou, to ne že ne. [Přesná stopáž: 182 min]

Opodstatněnost tohoto sequelu je v podstatě díky potitulkové scéně, jinak se jedná o zbytečné pokračování, které občas pobaví a má jednu pěknou automobilovou honičku. Oproti prvnímu svěžímu dílu nebo hostování v jiných filmech nemá ale plnohodnotný Ant-Man moc nabídnout. [Přesná stopáž: 118 min]

Co udělal Waititi u třetího Thora si představuji, že by udělal Quentin Tarantino u Star Treku (a co trochu udělal Rian Johnson u Star Wars) - svůj humor a osobní vklad vložil do kánonu populárního univerza. Ty pestrobarevné kulisy a synťáky připomínající osmdesátky korespondují s cheesy zábavnými momenty. Bohužel, v druhé polovině už se tak trochu ty dva přístupy (vážný a hrdinský vs. parodický) bijí a těch sebeshazovačských a ironických momentů, kdy jedna postava něco řekne/chystá se udělat, aby se to v následující scéně znegovalo, už je ke konci přespříliš a ztrácí to jak na momentu překvapení, tak na zábavnosti. I tak ovšem nejlepší díl Thora. [Přesná stopáž: 131 min]

Má to podobné ambice a feeling jako první Thor (utajený svět, family issues), ale když si odmyslíme tu propracovanou etno-future audiovizuální stránku a černošský manifest, vypadne nám z toho podprůměrný produkt, který nestrhne ani akcí, ani scénářem. Je to tak zoufale trapně vážné a uprděné, že i těch pár naroubovaných vtípků nefunguje a působí jako pěst na oko. Tohle nebavilo. [Přesná stopáž: 135 min]

Nejlepší MCU origin hned z několika důvodů - MISTRNÉ zakomponování postavy, která má za sebou už 5 celovečerních filmů do fungujícího univerza, skvělý casting (Hollandem počínaje, středoškoláky konče), geniální záporák (jak na papíře, tak zahraný Keatonem) a výborně zvládnuté tempo, kde není nouze o překvapení (twist s Keatonem), humor (zkoušky funkcí obleku) ani thrillerové momenty (auto). To vše zabalené do krásného audiovizuálu a pohodové šmrncovní atmosféry toho Spider-Mana ze sousedství, který se zoufale snaží o svůj hrdinský podíl. Nakonec do sebe vše krásně zapadne a i přes občasné klišé (romantická linka, závěrečný souboj) si staronový Spider-Man zaslouží absolutorium. [Přesná stopáž: 133 min]

Po první půlce jasně nejlepší origin celého MCU. Pak se ale začne zatápět pod kotlem, měnit se dimenze a světy, cestovat časoprostorem, mlátit se s astrálními těly a celá pečlivě vybudovaná první půlka najednou sklouzne do naprosto generického a schematického bordelu o záchraně světa. Je to škoda, Cumberbatch je skvělý a často je to i zábavné, ale jakmile jde o akci, zájem diametrálně klesne. Jako představení nového hrdiny a možností však v rámci MCU výborný tah a kvituji i střízlivou stopáž. [Přesná stopáž: 115 min]

Castingová trefa do černého a hrozně pohodová podívaná, která se nebere moc vážně a vedle Strážců Galaxie se opět shazuje celý koncept MCU (závěrečná bitka). Paul Rudd není vůbec otravný a Michael Peña je jeden z nejlepších sidekicků v MCU. Kromě klasického šablonovitého záporáka a zobecněných témat o hrdinství se jedná o živou vodu v celé sérii. [Přesná stopáž: 117 min]

Na celém MCU se mi líbí, že se berou v potaz důsledky činů všech postav a každá z nich má své niterné pocity, cíle a motivace, které se jako nit táhnou všemi filmy. Po druhém zhlédnutí je to i zde mnohem více vidět. Na druhou stranu kde potěšil vývoj postavy (Hawkeye), tam zamrzely určité podzápletky (Black Widow + Hulk) či průměrní noví hrdinové (Quicksilver ani zdaleka není tak cool jako v X-Menech). U Age of Ultron jde vidět, že se tvůrcům celá zápletka sype pod rukama a potřebovali by aspoň půl hodiny navíc, aby vše dovysvětlili a zdárně odargumentovali. Postavy mizí a vrací se na scénu jak režisér potřebuje, akční sekvence jsou rutinní (vrcholem je Hulk vs. Hulkbuster po hodině filmu) a ani ten záporák není tak zajímavý, jak se původně jevil. Pokud je nejlepší scénou ta, jak se přiopilí Avengers snaží zvednout Thorovo kladivo, pak je něco špatně. [Přesná stopáž: 141 min]

Větší, nabušenější a barevnější než minule. V podstatě tučný upgrade jedničky, který jde jak do šířky, tak i do hloubky. Skvělé je prokreslení postav a prohloubení vztahů mezi nimi (Nebula vs. Gamora, Star-Lord a jeho původ). O komické vsuvky se stará především Drax a malý Groot, ale i tak je toho někdy až moc a over-the-top za hranou (časové skoky, velký Pac-Man...). Je to bláznivé, ztřeštěné, ale asi to tak má být, protože jako alternativa k příběhům ze Země to funguje velice dobře. [Přesná stopáž: 136 min]