MrHlad

Spisovatelka Elly Conway zjistí, že její knihy o špiónech mají s realitou společného víc,, než si myslela. A že jejich hrdina Argylle je dost možná skutečný. Jenže proč ji najednou chtějí všichni zabít? Matthew Vaughn natočil další poctu špionážním akčňákům, která je plná nápadů a originálních akčních scén, ale tentokrát možná divoká tak moc, že to pro někoho může být za hranou snesitelnosti.

S první Dunou jsem měl zásadní problém v tom, že jsem v ní jen těžko hledal byť jen jednu jedinou postavu, jejíž osud by mě zajímal. Byl to krásný, ale chladný a prázdný film. Dvojka však zvládne sérii v tomhle smyslu napravit reputaci poměrně rychle. Hrdinové konečně něco zajímavého dělají, povídají si spolu, ty debaty mají pointu a Villeneuve to navíc celé balí do ještě o kousek hezčího vizuálu. Druhá Duna je krásnější, ale taky akčnější, svižnější a diváčtější. Dokud najednou není. Villeneuve jakoby si po nějakých sto minutách uvědomil, že má před sebou ještě opravdu hodně věcí, které musí vyprávět a že to do té zbylé hodiny prostě nenacpe. Takže šlápne na plyn a film je najednou zbytečně uspěchaný, utíká od zajímavých témat, protože musí ještě doříct to či ono. A i když závěrečná bitva vypadá skutečně pompézně, opět jsem měl se závěrečnými titulky pocit, že za tím krásným filmem je dost možná i skvělý příběh, který se ani tentokrát nepovedlo odvyprávět takovým způsobem, jaký by si zasloužil. Na rozdíl od prvního dílu jsem se tentokrát nenudil, ale jestli někdy dvojku uvidím znovu, tak až před premiérou případného třetího dílu. I přes všechny kvality tu totiž jistá pachuť nedodělku pořád zůstává.

Na filmové nebo seriálové zpracování Fallout jsem čekal přes dvacet let. Stojí dost za prd.

Kong v Duté Zemi objevuje civilizaci, kterou terorizuje obří monstrum. A protože na něj sám nemá, musí spojit síly s Godzillou. No a celou dobu se to všechno strašlivě řeže. Nový příspěvek do Monsterverse je totální pitomost, jenže režisér Adam Wingard ji zaplnil spoustou fajn bitek, hezky barevným světem a zbytečně se s ničím nezdržoval. Ty dvě hodiny jsou fajn hlasitý akční výplach. Nic víc. Ale v nic víc snad ani nikdo nedoufal.

Osmdesátková klasika, Gyllenhaal ve formě a ve stoprocentním nasazení, Doug Liman za kamerou, Prime Video jako streamovací služba, která jde těmhle chlapským výplachům naproti… výsledek? No řekněme, že zůstal za očekáváním. Nový Road House je film, jehož tvůrci jakoby nepochopili, v čem tkví kouzlo přímočarých akčňáků z osmdesátých let a sami si podrážejí nohy. Přepálenou délkou, nefunkčním hrdinou, jenž se celou dobu usmívá a tváří jako nejhodnější člověk minimálně na Floridě, ale my víme, že tam někde to trauma je… jenže když to víme, není nutné čekat sto minut, než se to vyřeší. A mezi tím trávit čas s nudnými vedlejšími postavami, které jsou stejně pitomé jako v originálu, jen tu bůhvíproč dostávají mnohem víc prostoru a vypráví o svých životních bolístkách. A hraje k tomu sakra moc muziky a zasněně se čumí do blba.    Zdržuje to od bitek. I když to možná není zase až tak velký problém. Gyllenhaal se namakal, McGregor si svého šílence užívá a zbytek chlapského osazenstva je tu jen proto, aby dostal přes držku a Daniela Melchior kvůli tomu, aby hlavního bouchače nepokrytě balila. To je v pořádku. Ale to, jak Liman akční scény pojímá, co za kraviny vymýšlí s kamerou a jak moc vehementně se pokouší být jiný a novátorský, jen aby mu to obvykle vybouchlo do ksichtu (fakt se na to nekouká moc hezky), je poslední hřebík do rakve zklamání. Nový Road House vlastně nedělá vyloženě dobře prakticky nic. Něco dělá průměrně, něco málo lehce nadprůměrně, ovšem většinu času je prostě úplně mimo. A u toho nudí.

Kaskadér Ryan Gosling musí najít ztracenou filmovou hvězdu, aby zachránil film své lásky Emily Blunt. A kvůli ní si projde peklem. David Leitch natočil zábavnou poctu kaskadérskému řemeslu a všem, kdo se mu věnují. Kombinuje skvělou akci s překvapivě ještě lepší romantikou, příjemným nadhledem a humorem a očividnou radostí z toho, že může blbnout na place s kamarády, se kterými strávil celou kariéru. A skvěle se na to kouká.

Popravdě musím říct, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal. A i když jsem nevyhlížel zázrak, rozhodně jsem si hodlal v kině užít chytrou, dobře vypadající dobrodružnou sci-fi a to taky Wes Ball dodal. Jde o první díl nové plánované trilogie, takže spousta času se tu věnuje budování světa (ten se oproti minulému filmu dost změnil) a představování hlavních hrdinů. A stačí hned první scéna s nimi člověka strhne, protože Království Planeta opic vypadá nádherně a Ball navíc skvěle využívá atraktivní prostředí zničených měst, které si příroda bere zpátky. Jenže to je jen začátek. Na jeho novince je nejzajímavější samotná opičí společnost, naznačování, jakým způsobem a jakými směry se vyvíjí nová civilizace a jednotlivé opičí komunity. Noe je navíc vcelku sympatický hrdina, jiný než Caesar a do jisté míry trošku obyčejnější a s jednodušší motivací, ale jako průvodce při putování po světě, který vlastně musíme znovu objevovat, poslouží skvěle, stejně jako jeho lidská parťačka Freya Allan, u které dlouho není jisté,jak s ní budou tvůrci pracovat.    Jediná potíž tak tkví v tom, že kvůli dlouhé expozici a představování světa není příliš času na samotný děj, který je v poslední třetině trošku uspěchaný. Nejednoznačný záporák by mohl předvést s lepším scénářem ještě zajímavější věci a víc prostoru by si zasloužily i morální otázky, před nimiž někteří hrdinové stojí, ale zase rozumím, že do dvou a půl hodiny se nedá narvat všechno. To, co tam Ball narval, na povedenou dobrodružnou sci-fi, která bez problémů obstojí vedle předchozích dílů, bohatě stačí. A já doufám, že bude mít šanci ve vyprávění svého příběhu pokračovat.

Svět je v ohrožení, protože se na scénu vrací dávný duch, který chce všechno proměnit v led. A musí ho zastavit Krotitelé duchů, ti mladí, i ti staří. Nebo spíš hlavně ti staří. Pokračování úspěšně restartované série se totiž odmítá posouvat dál a všechno sází na nostalgickou kartu, což ovšem přestane fungovat někdy po půl hodině. A pak to začne být zlé. Tvůrci totiž neřeší děj, nové postavy nebo nápady, ale jen hledají způsoby, jak se odkazovat na něco z původních filmů a zapomínají na to, že film by měl nějak gradovat, k něčemu vést a o hrdiny byste se měli zajímat nejen proto, že jste část z nich viděli před pětatřiceti lety. Zbytečný film, který dost možná celou sérii pohřbí.

Po zjišťuje, že jeho dny plné rvaček končí, protože se bude muset stát duchovním mistrem. Spolu s mladou zlodějkou se tedy rozhodne vydat na poslední dobrodružství, ale netuší, že proti němu bude stát protivnice, která by mohla být nad jeho síly. Kung Fu Panda 4 je neurážející animovaná akce, sérii však nikam neposouvá. Na jednu stranu dostaneme fajn bitky i hláškujícího hlavního hrdinu, vedle toho ale také minimum nových nápadů a povážlivě chybí spousta starých známých. Na lehce nadprůměrný animák to stačí, ale jestli může tahle série nabídnout i něco víc, tím už si úplně jistý nejsem.

Komiksovka Madam Web je jako ty pornoparodie superhrdinských filmů, ze které ale někdo vystříhal všechen sex a zůstaly jen mizerné triky, příšerní herci a směšné dialogy.