DooFooS

Pro mě nejlepší film od Tarantina a to především stylem vyprávění bez okázalých gest, jaká jsou k vidění v jeho ostatních dílech, ale hlavně orientací na všední starosti na pozadí nosného detektivního příběhu.

Úžasně vtipné, komické, parodující, přehnané a Belmondo k tomu… však víte.

K tomuhle filmu jsem se posadil s obavou, zda-li nemám raději nechat svou fantazii, aby volně klouzala na vlnách seriálu, jako jsem to měl udělat po prvním díle Matrixu, ale byla by to obrovská chyba. Jedná se o víc než důstojné vysvětlení seriálu a co víc… Vrátka pro toužebně vyhlížené pokračování seriálu zůstala otevřena a prostor pro fantazii zrovna tak. Závěrem si ještě neodpustím poznámku: V žádném případě nekonzumujte film s dabingem, neboť tak přijdete o pointu nejednoho rozhovoru a i význam je místy na můj vkus až necitlivě pozměněný. A ještě jeden postřeh po několikerém shlédnutí: Role Rona Glasse, jako tajemného kněze bez minulosti je částečně vysvětlena odklonem od bezhlavého poslouchání parlamentu v závěru filmu postavou ztvárněnou Chiwetelem Ejioforem - pomalu si dobráka kněze umím představit, jak se od parlamentu odvrátil po podobné zkušenosti a před tím byl stejně nemilosrdným vykonavatelem příkazů.

S prvním dílem jsem se musel poprat a chybělo málo, abych u něj i skončil, ale nakonec… Nakonec je to láska na druhý pohled a to ostatní si můžete pročíst v ostatních komentářích. Nejlepší je ovšem posadit se a nechat se unášet na velmi netradiční vlně.

Dvě a půl hodiny tápání a přemýšlení, na co že to vůbec koukám a na konci neodolatelné nutkání, podívat se na film znovu, zda-li jsem něco nepropásl… a nepropásl jsem lautr nic a stejně stále tápu, ale jdu dál a stále přemýšlím a vím, že nejkratší cesta nemusí vést vždycky k cíli, ale budu to pokorně zkoušet zas a znovu.

Ze začátku mě trošku odradila první potyčka, která byla děravá a přehraná, ale pak už mě pohltilo hudební pozadí i uhrančivé oči Olgy Karlatos a Franca Nera a já se nechal unášet na vlně nejzvláštnějšího westernu, jaká jsem kdy viděl.

Čtrnáct let mi existence tohoto filmu zůstala dokonale utajena a já si tak mohl bez jakýchkoliv očekávání odkoukat vyprávění, které dráždilo mou představivost a připravovalo si mě pro překvapivý závěr, který jsem sice ke konci začínal tušit, záhy se však ukázalo, že můj odhad nebyl správný, aby se pak na konec úplný potvrdilo. Nic z toho neubírá této kombinované konverzační kriminálce na svém kouzlu.

Viděl jsem už třikrát a stále přemýšlel, jaké hodnocení napsat a dneska jsem konečně dozrál k jednoznačnému závěru. Vzhledem k citlivému ději, výborným hereckým výkonům a hlavně vzhledem k zjištění, že už se těším na svou čtvrtou soukromou reprízu, tak nemůžu jinak, než udělit hodnocení maximální.

Na tohle se vždycky podívám rád znovu. Mám to sice spojené s dětstvím, ale čím jsem starší, tím víc si ujíždím na jiných věcech… Naposledy mě třeba rozsekala erotická scéna na plátně kina, kde se kuli Kodetovi svléká mně neznámá herečka a má ukázkově zarostlé podpaží… uff, úplně jsem zapomněl, že to tak bylo dřív běžné.

Už nikdy více! Krom sledování módních výstřelků doby, se jedná o film bez jakékoliv nosné informace.