Baxt

Jak téma přímo vybízí k rekapitulaci proč (ne)věříme a proč byla víra v symbióze s takovými hrůznými procesy, Vávrova vize na tyto otázky odpovídá pohanským tajtrdlíkováním bezbožných církevních hodnostářů, kteří se nedrží brutálních cílů jménem božím, ale jménem mocenských intrik a tělesných rozkoší. A jelikož absentuje křesťanský bůh, bytost to milosrdná a odpouštějící, nevzniká kontrast a čarodějnické procesy "jen" poukazují na lidské podlé a destruktivní přirozenosti. Natočené je to zručně, ale bez vkladu, Vávra zůstává řemeslníkem, jehož středověké scenérie nesahají Bergmanovi a Tarkovskému ani po kolena.

Zdůraznit v ryze socialisticky-propagandistickém dramatu důležitost jednotlivce a a jeho matky? Dirigovat montáž jako Ejzenštejn v nejlepších letech, třebaže k tomu zvolené téma vůbec nevybízí (pomineme-li pár scén, zejména v druhé polovině)? Podivné. Naopak si vážím nejednostranného vykreslení společenských poměrů v předrevolučním Rusku, dát do opozice hrdinova otce a vůbec všechny stárnoucí muže, na to musel mít Pudovkin pořádně neotřesitelné postavení. Ale Stávka je přeci jenom jinde.

Film konstruovaný odshora, první se vymýšlejí dech beroucí scenérie, které posléze postavy vyplní svou existencí. Zároveň nefunkční vize soběstačného zvířecího světa, způsobená nikoli logikou, ale omezeným Simbovým viděním, jež film nikdy neopustí a nikdy se nepohybuje mimo linii z A -> B -> A. Dojetí ovšem zaručeno.

Ozvláštněný Chaplin. Vytržení tuláka ze špinavého předměstí a platonická personální láska k morálně pochybné ženštině nejsou věci v Charlieho vesmíru často viděné. Proto si Zlatého opojení vážím víc než oceňovaného Kida. Ze zbytku bych ještě rád vypíchnul mimořádně povedené archivní triky.

Vampyr vyvolává i po osmdesáti letech nejistotu, strach a i nějaké to napětí, ne protože by zkoumal obzvlášť děsivé téma, on přímo deformuje divákovu představu o bezpečném filmu. Dreyerovo experimentování s obrazem a kamerou (úplně se zřekl detailů z Panny Orleánské), přetáčení, skromná zvuková stopa a kontroverzní casting hlavního hrdiny, daly za vznik právoplatné hororové klasice skoro až náhodou. ___ Vampyr byl evidentně vyšlechtěn ze Stokerova "textosběrného" Drákuly, Murnauovy filmové fascinace Upír Nosferatu, populárních Lovecraftovských povídek a dalších hororových odrůd. Tu si přisvojuje vyprávění a shromažďování informací, tu si expresionisticky hraje se stíny, tu nechává "šedého" hrdinu potápět se do hlubin snů a představ, které v důsledku předčí všechnu realitu světa. Je pak přirozené, že se dostaví záhadná deprese, která nemá původ v dění na plátně, ale mezi okénky filmového pásu.

Zaslouží si žena nepřetržitou dominanci muže? Má právo vzepřít se roli, jaká ji byla přírodou přidělena? V osudech Zampana a Gelsominy lze spatřit alegorii - muž ženu "prodává" na svých kočovných cestách, což je samozřejmě v pořádku a žena svůj úděl přijme (přeje si být atrakcí), ale jen do té doby, než je zabit jiný muž. Pak se stává sobeckou, rozcházejí se a až po letech dojdou k závěru, že si byli vzájemně prospěšní. Fellini v mých očích konečně přestal být kontroverzním šťouralem a pouťovým bavičem zároveň.

Dokud divák nedokáže nahlédnout pod fenomenální obrazovou stránku, čeká ho barevné nic. Singhova geometrická přesnost, s jakou ve spolupráci s debutujícím (!) kameramanem nakládá s mizanscénou, je neskutečný útok na divákovo estetické vnímání, bez další podpovrchové vrstvy by ale film zničil sama sebe. Jaká radost dozvědět se, že Singh zachází ve skutečnosti ještě dál, než Burton s ambiciózní Velkou rybou. Vznikly dvě hodiny na téma "vyprávění a vizuální interpretace posluchače", kde se zároveň střetává mysl dítěte s dospělým. Krásně jsou zvýrazněny problematické úseky, kterou se sebou obtížný posun z diegésis na mimésis nese. Neodvážím se odhadnout, kolik studií lidské fantazie a paměti tenhle scénář ke zhotovení potřeboval a kolik jich ještě podnítí. Jistě jen vím, že další zhlédnutí je nutností, minimálně abych si ujasnil, nakolik do toho ještě zapadá závěrečné dumání nad místem kaskadéra v procesu natáčení (které se celý film tvářilo jako vedlejší kulisa).

Demytizace ideálu antického hrdiny a nedotknutelných božstev ve vizuálně nejpodmanivějším filmu od Avatara. Pochybnosti si strčte někam.

Pilulka na spaní pro Amíky, co mají stále potřebu truchlit nad smutnou stránkou svých krátkých dějin. Tržby dokazují, že toto téma má pořád potenciál přitáhnout do kinosálů miliony kajících se poutníků, třebaže z kostlivce ve skříni zbyla už jen ohlodaná žebírka. ___ Stále mě překvapují i reakce českých diváků, kteří neváhají vpálit vysoké hodnocení čistě na základě věrohodného psychologického vykreslení charakterů, ač sám národ nemůže ve své historii najít skoro žádnou paralelu. Ale hádám, že ty revoltující feministky to minimálně pro ženské publikum činí zábavné. ___ Dramatická potřeba Skeeter napsat objektivní pravdu o nepřijatelných podmínkách "Výpomoci" mi přišla neopodstatněná, samotný proces tvorby knihy fádní, nudný, navíc takřka bez překážek, které by příběh zajisté obzvláštnily. Za povšimnutí také stojí fakt, jak vážně a šlechetně se na situaci snaží scénárista dívat, ale ten největší startovní konflikt stejně plyne z nejzákladnější lidské potřeby jít na záchod.

Jistá tendence amerického filmu. Lahůdka pro zasvěcené a nebýt tematicky spřízněné Falešné hry s králíkem Rogerem, tak pravděpodobně i nejlepší hollywoodský film 80. a 90. let.