Aky

Řemeslně skvělé, je na tom vidět spousta usilovné práce; místy až moc usilovné. Z mého pohledu tkví však hlavní problém v tom, že obsahově mě tenhle film příliš neoslovuje, což nijak neubírá jeho kvalitám.

Starý western poznamenaný časem, který se nemůže rozhodnout, jestli chce být dramatem nebo komedií. Ne, že by to byl mix žánrů, opravdu působí dojmem, že se nemůže rozhodnout. Nejzajímavější je v něm Hugo Haas a mladý John Wayne..

Jakýsi synek docela hezky veršuje, jenže chlastá první ligu, takž je dost nesnesitelný. Problémy tohoto filmu prohlubuje, že nikoho z tamních básníků neznáme a jejich osudy jsou nám tím pádem celkem ukradené.

Ve filmu exceluje zejména Alena Mihulová, která vytváří a šíří sympatie. Myslím že zdejší hodnocení v modrých číslech filmu křivdí. Námět je samozřejmě omšelý, nicméně příběh je značně osobitý a koktejl humoru a smutku je namíchán velice vkusně.

Slabých 80%. Pěkný námět, pěkně vystavěné příběhy, solidní herci. Jen se mi to chvílemi zdálo trochu nepřehledné. Postav a sobě podobných událostí je navršeno pro klidné sledování malinko nadmíru.

No jo. Německá komedie. Vlastně je to protimluv.

Autoři honí mnoho zajíců (demenci, synovskou lásku, partnerskou lásku, gangy a krimi), až je z toho seriálová smrt.

O hirošimské katastrofě je zdánlivě známé všechno. Když se to ale vypráví na konkrétním příběhu o konkrétních lidech, kterým bomba vstoupila do života, do jejich plánů, nadějí, zkroutila jim budoucnost, je rázem jiné. Intenzivnější, bolavější, pravdivější.

Učitelských filmů byly natočené stovky. Filmů o chudácích dětem vyrůstajících v děsivém prostředí tisíce. Přesto si autoři našli polohu, v níž jsou originální.

Nepříliš známá, ale nadmíru povedená věc. S lehkostí zvládnutý kompilát úvah o vinách, mstě, odpuštění, vzdoru, zbabělosti...