Zayl

Alexandre Bustillo a Julien Maury složili svůj debut na výbornou. Ze začátku jsem měl strach, zda může jednoduchá zápletka s minimální možností odbočení unést celou stopáž celovečerního filmu. Odpověď zní: ANO! À l'intérieur je brutální gore jízda s naprosto vynikajícím hudebním doprovodem, která nenechá diváka vydechnout. Je vidět, že stále kvalitnější hororové přírůstky přicházejí právě z Evropy.

Policejní kriminálka o korupci v policii dle jasně načrtnuté osnovy. Ve své základní premise film přichází s příběhem již stokrát viděným, jenže ze stojatých vod se ho daří vytáhnout alespoň díky dobrému hereckému obsazení. Přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že není využito plného potenciálu filmu, což potvrzuje i fakt, že zde není scéna, která by mne nějakým způsobem zasáhla. S postupným průběhem děje se film snaží jakoby působit na city, což mu v konečném důsledku nejvíce podráží nohy, jelikož právě nadhled, který byl v první polovině, působil mnohem důvěřivěji. Pozitivem je však dobře zvládnutý závěr s pomíjivým happyendem. S něčím podobným přišel snímek Street Kings, který přeci jen byl lepší, na druhou stranu se Pride and Glory nedá upřít nabídka průměrné podívané.

Romero po vynikající Noci oživlých mrtvol natočil svoji druhou zombiárnu, přičemž kvalitativně určitě ztrácí. Existují hned dva aspekty proč. Prvním je přepálená stopáž plná nudných momentů, než se film vůbec dostává do supermarketu. Druhým jsou masky. Zombíci vypadají vyloženě trapně, takže z toho vzniká jakási komedie. Přeci jen černobílá kamera měla své kouzlo. Na druhou stranu přidává Romero do obyčejné zombie vyvražďovačky motiv kritiky aktuálních problémů konzumní společnosti a to především v nepodstatnosti supermarketů v životě lidí, což důmyslně reflektuje právě na zombies. Taková nadsázka se jen tak nevidí. Nebýt celkové roztahanosti, která zapříčinila řidší atmosféru vycházel by tento snímek nadmíru dobře, takhle je to spíš jen zábavná podívaná, která začíná uprostřed děje. Vyždímat se ale dalo mnohem víc.

Bezesporu přelomový film, jenž definoval subžánr zombie hororů. George A. Romero porušuje četná tabu a nebojí se ani zobrazování násilí. I když logicky s postupující dobou film ztrácí na své děsivosti, tak stále disponuje vynikající atmosférou. Jako prvek strachu zde není využito převážně zombies, ale právě lidí, kteří se v mezních situacích chovají jako zvěř hnaná pouze pudem sebezáchovy. Romero tak předvádí hraniční situaci vyvolávající myšlenky, co by člověk dělal kdyby… Kult v žánru zombie hororů a z Romerovské trilogie jasný vítěz.

Neuvěřitelně trapárna s nulovým napětím. Herectví žádné, vraždy nezajímavé... Vlastně všechno špatně.

Kathryn Bigelow ukázala, že sice má na to, aby dokázala natočit kvalitní snímek, ale skončila tak na půli cesty. The Hurt Locker se vydává trošku jinou cestičkou, než řada jiných válečných filmů. Nesnaží se do vyprávění vtěsnat co nejvíce akčních sekvencí, nýbrž komorně pojednává o skupince amerických pyrotechniků a nahlíží do jejich duší. O tom, jak riskují své životy při zneškodnění bomb a počítají každý den, který si mohou odškrtnout, aby zítra mohli znovu vstát a zneškodnit další. Kladem určitě je, že se film neubírá pouze k strohým militaristickým pohnutkám a i přesto, že se více mluví než střílí, dokáže udržet divákovu pozornost. Celkově se tedy kolíbá na pomyslné hranici válečného až dokumentárního ražení, což někdo může ocenit a někdo se u toho může nudit. U mě je to něco mezi.

Další promarněnej čas u americký trapnosti. Už jen to, že za tohle dokáže někdo utrácet peníze, aby se to vůbec natočilo, je s podivem.

Ztřeštěná sportovní komedie, kde trapnost převažuje nad humorem.

Dokonalý trik pracuje s atraktivním tématem ztvárnění magického světa kouzelníků a iluzionistů. Film je obestřen dávkou tajemna a zjevně si vyžaduje divákovu pozornost. Hlavními aktéry jsou dva kouzelníci, jejichž rivalita je patrná od začátku do konce. Právě to umožnilo velký herecký prostor pro oba. Ovšem největším trumfem je příběh štěpící se hned do několika linií, což vyvolává spousty otázek. Ty dostanou rozuzlení v samotném závěru. I když to na plný počet není, čtyři hvězdy si to s přehledem zaslouží.

A máme tu další fantasy, v němž ústřední dvojici tvoří děti, kterým jsem od začátku do konce nemohl přijít na chuť. Příběh je o podzemním městě, jehož generátor začíná vypovídat službu a oni se tomu snaží přijít na kloub. Naprosto nevyužitý potenciál, který takovýto příběh skýtal. Ono by stačilo aspoň trochu rozvést zápletku, jenže vše je strojově nalajnované a zabalené do pohádkových barviček. City of Ember je tak oddychovou záležitostí, kterou možná více ocení děti.