jcall2bad

Tarantino si dával na čas, když si liboval v tomto příběhu. Někdy je to dobrá věc, jindy je to přehnané. Nicméně, Kill Bill je fenomenální úspěch. Nyní stojí blízko vrcholu těch nejlepších filmech o pomstě, které byly kdy natočeny. Kill Bill je prostě zábavný. A opakovaným shlédnutím je to jen a jen lepší. Všiml jsem si určitých vhodných odstínů, které pouze příběh ještě vylepšily, když jsem se na obě části podíval podruhé. Kill Bill dokázal, že Tarantinův dlouhý odpočinek nijak neubral na jeho talentu. Stále je jedním z nejlepších režisérů, jehož budoucí práci budu neustále očekávat s velkým vzrušením.

Existují různé pověsti, proč byl Bill rozdělen do dvou částí. Někteří za to viní "nůžky smrti" Harveyeho Weinsteina, jiní říkají, že Tarantino jednoduše nebyl hotov s editováním tohoto epického projektu. Svět se to asi nikdy nedoví. Tento film rozhodně stojí za shlédnutí, a při jeho sledování jsem již netrpělivě očekával vydání i druhé části. Napadlo vás někdy spojit obě části a zkouknout to celé bez jediné přestávky? Dostane se vám jednoho z nejskvělejších akčních filmů vůbec.

Když Chapmanovy slova nedávají jakýkoliv smysl, když je jeho fixace na Holden Caulfield pochopena jako něco, co nemá jakýkoliv hlubší význam, než velmi základní zřetelný puberťácký pocit úzkosti, tak už mě napadá jen jediná otázka: Jaký je cíl tohoto filmu? Pokud měl objasnit důvody akcí tohoto šílence, pak selhává, jelikož prostě zesiluje fakt, že Chapman jednoduše zešílel.

Berg inscenuje několik poutavých akčních scén, s celým třetím aktem fungujícím jako jedna prodloužená záchranná sekvence. Začíná to útokem na konvoj FBI, zatímco jedou po dálnici; to vede k honičce, jejíž cílem je záchrana uneseného FBI agenta, po čemž následuje léčka ve stylu jasného a přítomného nebezpečí. Zatímco Berg exceluje v těchto akčních kouscích, zároveň nikdy neztrácí přehled nad těmi dramatickými kousky příběhu. Zajímáte se o postavy a není vám šumák, co se s nimi stane, a příběh samotný je dostatečně realistický na uznání faktu, že všechno nemůže být milé a pěkné. V Království je jeden vystřízlivějící, melancholický moment - poznáte ho, až ho uvidíte - který hovoří výmluvněji o cyklu tragédií ohledně násilné odplaty, jež by mohl mít každý filmový vzkaz. Jak seriózní a intelektuální Království je, dokazuje, že studiová produkce nemusí být otřelá, aby byla příjemná.

Tento film by měl vykonat to, v co fanoušci Lohanové nepochybně doufají: přesvědčit obecenstvo, že dokáže utáhnout film, který není jen pro pubescenty. Otázkou ale zůstává, kolik lidí tento film vyhledají, aby to mohli zjistit.

Nechci kompletně zašlapat Johna do země, jelikož vidím, že byl natočen s těmi nejlepšími úmysly. Ale jen protože to bylo myšleno dobře ještě neznamená, že se na to kouká dobře. Respektuju Cassavetese za to, že se chlapsky postavil záležitostem, které vyzdvihuje v tomto fimu - možná by dopadl lépe, kdyby se rozhodl natočit dokument, kde by mohl konfrontovat skutečnou bytost -, ale on místo toho maskuje podezřelým dramatem.

Invaze je téměř příliš zmatená na to, aby byla skutečně špatná, jakoby všichni zúčastnění doufali, že hrstka mizerných potenciálních nápadů může stačit na vytvoření alespoň jednoho ucházejícího. Mluvím-li o fraškách ohledně mimozemských invazí, Transforméři nejspíš nebudou zesazeni ze svého trůnu: i když jsou jeho nápady rozporuplné, nedotažené nebo nějak jinak nemožné, alespoň mají dostatek slušnosti a rozptýlují vás během sledování filmu takřka extrémně masivními efekty. V porovnání, Invaze vás pozve na dekonstrukci jejích nedostatků již od první scény, a nakonec vás přiměje cítit se, jakoby jste shodou okolností spolkli sendvič tak nesytící, že byste raději vůbec nejedli.

Příležitostně tento film opravdu baví a dává divákovi takový ten hřejivý, chmýřovitý pocit, který cítíte, když vám dělá společnost vaše milovaná filmová postava. Nicméně až moc momentů selhávají při vytváření určitého dopadu, a přespříliš nápadů jsou bohužel zklamávajícně dopečené pouze polovičně. Avšak fatální chybou tohoto filmu je naprosté postrádání dramatického napětí a absence smyslu nebezpečí a dobrodružství tak vitálního, jaké bylo v předešlých dílech.

Na konec je těžké vyhnout se té "hm" reakci po shlédnutí Iluzionisty. Tak skvělé obsazení, skvělý příběh, hodně hustá magie. Musí v tom být ale něco víc, že? Je to zábavný film, se kterým čas krásně uplyne, ale zapůsobení trvá mnohem kratší dobu, než jsem doufal.

Záleží na tom, pokud máte pravdu nebo nikoliv, ve tváři tragédie této sorty? A obzvlášť pro osobu zažívající takovou ztrátu, jaký účel má přemítání nad názorem? V tom momentě nic neznamená, kdo donutil koho udělat co a kde, ne v porovnání s tou vší bolestí a smutkem, kterými si pozůstalí procházejí, a Strouse moudře zvýrazňuje spíše dopad války na člověka, než její řečnické či politické hodnoty. Nakonec je pochopitelné, proč mnoho diváků pravděpodobně nebude profoukávat filmové police jen proto, aby viděli Grace Is Gone, ale ti, kteří to přece jen udělají, budou náležitě odměněni filmem chytrým, citlivým a hluboce lidským.