Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Recenze (666)
V případě pohádky Byl jednou jeden král nelze hovořit o filmové adaptaci, ale spíš o werichizaci klasické pohádky Boženy Němcové...která se ovšem povedla na 110 procent. A to se psal hrůzný rok 1954. Je až neuvěřitelné, že tak krásný autorský, byť ,,jen" pohádkový film, natočil Bořivoj Zeman právě v téhle mezní době (každý jiný než pohádkový film by byl nutně dobově schématický...i když něco málo jako nutná úlitba režimu prosáklo i sem - zdegenerovaná šlechta, krále přechytračí prosťačka z podhradí a on se do prosté ženštiny též zamiluje atd.). Ale ono je to vlastně zákonité, že v těch nejhorších časech sahá těžce zkoušený národ po dílech ikony národního obrození, Babička byla brilantně zfilmována za protektorátu i v čase normalizace a v 50. letech nezbylo k úlevě národu než werichizovat klasickou pohádku s lidovými motivy Sůl nad zlato. Je v tom cosi hlubokého z národní historické zkušenosti... ()
"Já jsem vždycky litoval, že jsme neměli žádné loďstvo. Maminka, to byl rozený admirál." Co slovo, to perla. co věta, to životní moudro. "Já už jsem pochopil, že na odbornou práci maj bejt odborníci." Tyhle hlášky platily tenkrát a platí neméně i teď. "On nemyslí pomoct jim. On myslí pomoct nám." A pevně věřím, že se popis charakterů bude hodit i na lidi a vlády za stovky let. ()
Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát! Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu. S největší pravděpodobností nejpůvabnější adaptace klasické Soli nad zlato. Vtipné, ironické, příjemné, zábavné. A navíc s několika řádky veršů Jaroslava Seiferta. Napoprvé, opakovaně, stále. Pohádka s nezapomenutelnými dialogy, exkluzivním hereckým obsazením i nasazením. ()
Tak tenhle kousek patří jednoznačně do první ligy české pohádky, trošku mě ale vadí, jak se film mění podle toho jestli na plátně je někdo z dua Werich, Burian (v nejlepším případě oba dva) nebo ne. V tom druhém případě se náhle díváme na prachobyčejnou pohádku, ze které je cítit něco nepěkného... Naštěstí jsou ti dva pánové na scéně skoro pořád a když je nejhůř, zachraňuje situaci kuchař, případně princ Miloše Kopeckého... No tak kolik vám dáme, pane Zeman? "Přiměřeně, přiměřeně..." 80% ()
Perfektní pohádka, jedna z nejlepších, výborní herci..= ***** Maličký nedostatek, který ovšem nekazí dojem filmu - Když se Já I. topí v bažině, tak je namočen jenom po pás. Jakmile "najde pevnou půdu pod nohama" tak je jeho oblečení po pás od bahna. Ale v další scéně je od bahna až po krk. ()
Galerie (19)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (46)
- Pro film byly složeny tři písně: „Jménem pana krále“ – zpívá Vlasta Burian (rádce Atakdále); „Rybářova píseň“ – zpívá Vladimír Ráž (rybář); „Nech přeludů, jež v oblacích tě mámí“ – zpívá František Černý (kuchař). (sator)
- Sůl je skutečně nezbytná i pří přípravě sladkých pokrmů. Je to z toho důvodu, že zvýrazňuje chuť i aroma ostatních přísad. (vojtaruzek)
- Text písně „Jménem pana krále“ napsal Jan Werich a text písně „Rybářova píseň“ napsal Jaroslav Seifert. (sator)
Reklama