Tři přání pro Popelku

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. (26.12.2023)

Krásná severská pohádka, která se odrazila od Vorlíčkova česko-německého kýče a nahradila ho přímočarou linkou o moderní dívce, jenž se ani po setkání s princem nemusela hned nutně zamilovat a posléze provdat. Podobně skvělé poselství nabízí taky Princezna a Švadlenka (2004). Všechny ty proklínané zdejší odlišnosti, jako je obsazení černocha nebo jeden letmý gay polibek, jsou zde zařazeny jen tak mimochodem a kdyby z nich malicherná česká média neudělala téma, tak by si jich ani nikdo nevšiml. (15.09.2022)

Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (20.01.2022)

Česko/Německý originál "Tři oříšky pro Popelku" byl nejlepší verzí v době, ve kterém vznikl. Norsko/Litevský remake "Tři přání pro Popelku" je nejlepší verzí doby dnešní. Nechává to nejlepší a to přežité mění tak, jak se společnost posunula od dob originálu. A skvěle mění. Upřímně se k této verzi budu vracet raději, než k verzi originální. (01.02.2022)

Celý ten Popelčin příběh mi přijde divný a nelíbila se mi zatím žádná varianta od černobílé, přes Vorlíčkovu a ani tahle není moc dobrá. Minimum humoru, který v pohádkách mnohdy marně hledávám a nelogické kotrmelce, které kazí i to málo dobrého. Parádní jsou norské exteriéry (myslím krajinu) a krutopřísná je taky macecha. Jinak je to nuda a takové nijaké. Co člověk nadmíru docení je genialita herců malých rolí, kteří mnohdy zachraňují nejen záběr či scénu, ale ve výsledku se bez nich celý film drolí. Například tady chybí Jan Libíček. Má tu sice svého norského dvojníka, který je ale jen šašek... (22.12.2023)