Vrah Rosemary

Někomu evokují kozy a vidle farmu, někomu tenhle břitký slasher Josepha Zita, který si po právu vydobyl status žánrového kultu. Znepokojivá Einhornova hudba, poctivé gore při explicitních mordech, maskovaný zabiják s bodnými zbraněmi a glancem, šerifův zástupce s rachitickým hrudníčkem a očima Cilliana Murphyho, jeho neodbytná chráněnka a dreamlike náladička ala Noční můra z Elm Street. Epilog ve sprše uprostřed rajské hudby a zastřených záběrů byl stejně pitomý jako brilantní. Tom Savini to považuje za svou nejlepší práci a já se o tom se Sexy Strojem rozhodně nehodlám přít.. (09.12.2019)

Predlžovaná smrť. Predlžovaná pomsta. Reflexia patálií bežného života (pridlhé umieranie príbuzných, nezvládnutý život v dôsledku subjektívne pociťovanej krivdy) v napohľad jednoduchej vyvražďovačke. Skôr ako horor to pôsobí ako opakujúco sa nočná mora bez tváre, ktorá Vás pozvoľne, no stále neodbytnejšie pozýva k vstupu do priestoru vyhradeného mŕtvolám. (22.03.2013)

Na slasheroch ako takých ma najviac priťahujú okrem gore scén mladé slečny (študentky/maturantky...a iné dievčiny), ktorých pohodové užívanie života je narušené príchodom, po väčšinou “starého“ známeho (nie však pre diváka) chlapíka, ktorému sa v minulosti nejakým spôsobom ukrivdilo a po rokoch akumulovanej nenávisti vracia úder. Toť jedna zo základných kostier slasheru, ktorú Joseph Zito v Prowlerovi na slušnej úrovni použil. Hlavným lákadlom pre mňa u podobných druhov filmov zostáva postava hlavného vraha. Zaujímavé na tom je práve to, že to môže byť prakticky hocikto. Či už zmyslená obluda, mutant alebo skutočný človek z rôznej spoločenskej vrstvy bez vekového obmedzenia. Predstavivosť a vynaliezavosť nepozná hranice. Síce v niektorých prípadoch je to až na úkor reality, ale inak by som to ani nechcel. Pozície hlavného kata (lovca) sa v tomto prípade zhostil jeden ostrieľaný mariňák oblečený vo vojenskom a s plným vybavením. Pravé hovado! ### Slasher starej školy a zlatej éry, žiaden slaďák. (06.03.2009)

Zito výborne pracuje s atmosférou a hudbou, že by mu aj veľký Hitch mohol závidieť. Síce ja som mu ako skúsený hororový divák na jeho falošné ľakačky neskočil, ale takúto mrazivú atmosféru som zažil len v pár hororoch. Na rozdiel od Alfreda ale nenecháva vraždy na divákovej predstavivosti, ale ukáže ich vo všetkej ich kráse nádherne zblízka. A žiadne švihnutie nožom popod hrdlo alebo pichnutie vidlí pod pazuchu, ale čistý záber, ako nástroj vniká do živého mäsa, úplná delikatesa pre hororového fandu. Divím sa, že tento frajer v maskáčoch sa nestal rovnakou legendou ako Freddy či Michael Myers a že z tohto nevznikla ďalšia nekonečná séria. Každopádne tento podarený slasher radím na úroveň jedničiek Halloweenu a Nočnej mory z Elm Street. (25.03.2021)

Je vidět, že Prowler vznikal v době, která slasherům přála nejvíce (ne, děti, nejsou to devadesátá léta) a pod vedením člověka, který je uměl točit, což ostatně dokázal i svým zářezem do série Pátek 13. Největší devizou jsou jednoznačeně jednotlivá zabití, vždy nádherně vyvedená, realistická a působící dostatečně odporně, aby se ani otrlý divák (nic společného se srazem preudointelektuálů) neušklíbal. Vrcholemm pro mě je vidličkovaná ve sprše a jedno moc luxusní podříznutí. Trochu zamrzí rozkolísanost tempa, kdy především prohledávání obrovského baráku nudí znatelně, ale naštěstí se voják včas vrátí, aby do situace vnesl pořádek. Vzniknout tenhle film o dva roky dříve, tak má dnes deset pokračování a alespoň jeden remake. Naštěstí byl první Pátek 13 a tak to odskákal on. Prowler zůstal jediný a jedinečný. (03.02.2011)