Podezření

Základní osa příběhu je notoricky známá, protože to není tak dlouho, co případ zdravotní sestry Marešové rezonoval ve všech médiích. Potud tedy nic překvapivého. Samotné odbočky zabývající se rodinnými poměry či intrikami uvnitř nemocnice byly sice tím správným kořením, ale ani tady není nic, co by člověka vystřelilo z ponožek. To se ovšem mění ve chvíli, kdy nastoupí na scénu někdo z trojice Melíšková-Hanuš-Barešová. Tihle tři hrají naprosto famózně a Ivan Trojan tu vlastně jen přicmrndává. Netvrdím, že je to režijně nebo scénáristicky špatné, ale soudím, že bez výše zmíněné trojice by se jednalo jen o mírně lepší průměr. 80% (31.03.2022)

Minisérie Podezření je jasným dokladem toho, jak snadno dokáže společnost zadupat do země jedince, který se nechová podle jejích představ. Klára Melíšková podává v ústřední roli fascinující herecký výkon, nutno ovšem podotknout, že Denisa Barešová, Miroslav Hanuš a Ivan Trojan jí výtečně sekundují. Veškeré dění navíc provází naprosto zdrcující atmosféra podbarvená velmi příhodnou hudbou. Moc si nedovedu představit, že by u nás letos někdo dokázal trumfnout tento mimořádně zdařilý seriálový počin. (95%) (31.03.2022)

"A nemám snad právo na to bejt taková jaká jsem?" Máš - ale pak se nediv těm důsledkům, když na tom svém právu takhle lpíš. Výborná česká mini série o tom, že člověk dostane vždycky úplně přesně to, co si zaslouží. Spravedlnost kupodivu funguje, jen trochu jinak, než by člověk čekal a jen pro někoho. Být "sám sebou" a nesnažit se zapadnout si člověk může dovolit pouze pokud má dostatečně schopnosti profesní nebo sociální anebo pokud prostě nepotřebuje lidi - čti "rozhodl se, že je nepotřebuje". Bohužel tohle rozhodnutí se může někdy pěkně vymstít, když člověk náhodou zjistí, že by se mu nějaké ty sociální vazby zrovna hodily a když to, zda stráví zbytek života ve vězení závisí na tom, jak moc oblíbeným je v kolektivu. (18.07.2022)

Kdybych byla stejně upjatá jako Hana Kučerová, musela bych zmínit naprosto zbabranou scénu převzetí doporučeného dopisu od doručovatelky. Zřejmě bych musela zmínit, že listonoška by po odtržení podala Kučerové dodejku, nikoliv dopis. Ale rozhodně bych musela zmínit ještě mnohem větší ptákovinu. Kučerová si prohlíží obálku proti světlu a to má bohužel tu vlastnost, že obsah papírové obálky poněkud ozřejmí. Kdybych byla Kučerová, chladně bych se se sevřenými rty zeptala, proč do obálky nedali kluci a holky od filmu alespoň jeden papír, aby nebylo vidět, že je prázdná. Jenže já Kučerová nejsem. Takže musím ocenit výkon Kláry Melíškové, jejíž Kučerová měla tak jasné rysy, že si ji umím představit i v jiných situacích, než v kterých mi ji ukázala kamera. Blaškovi se povedlo nejen vedení herců, ale i výtečná tíživá atmosféra. (01.04.2022)

Rukopis této televizní inscenace je zaměřen na postižení postavy thomayerovského typu, který sice dává svým pacientům všechno, co jim dát může, ale současně neupouští od strohosti, za kterou jako introvertka skrývá své křehké lidství i nesnadný vlastní život; jen mimochodem je vidět dobře vychovanou dceru, která má sice ke své matce poněkud odtažitější vztah, ale v kritické chvíli jejího života stojí na matčině straně a pomáhá jí ze všech svých sil. V tomto ohledu je dcerou své matky, v jistém ohledu dcerou příkladnou. Zajímavá je i postava obhájce ex offo, který ve vztahu k drsné ženě jde dalekosáhle za hranice svých povinností. Jinak řečeno jde o koncert trojúhelníku Melíšková, Barešová, Hanuš a mistrovsky zvládnuté režie Michala Blaška. (27.03.2022)