Ten tajemný předmět touhy
Cet obscur objet du désir
Ese oscuro objeto del deseo
Ten tajomný objekt túžby
That Obscure Object of Desire
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Carole Bouquet, Ángela Molina, Milena Vukotic, Julien Bertheau, Jacques Debary, Mario David, Bernard Musson, Piéral, André Weber, David Rocha (více)Obsahy(2)
Historie jedné nepomíjející lásky. Mathieu Faber se zamiluje do své služky, mladé Conchity. Ta jej však neustále odmítá, zatímco jeho vášeň se stupňuje. Conchita nakonec odejde ze služby, ale oba se náhodně potkávají v různých městech Evropy. Conchita Mathieua provokuje s jinými muži, což v něm jen upevňuje jeho touhu. Tato neústupnost, která vede až k násilí, je nakonec spojí nezlomným poutem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (107)
Úchvatný pohled na lehce se odkrývající krásné ženy. A velmi poučný pohled na tokajícího posedlého člověka, který snese hodně ponížení, aby získal naději na přiblížení se milované osobě. ()
Nenápadně vtipné drama s charakteristickým Baňuelovým rukopisem. Možná bych uvítal kdyby tam bylo více hudby, Moriccone by tam seděl, jak víno. Příběh je to banální a scénář místy až naivní, možná proto je to tak dobré... ()
Trošku zklamání, takových filmů o tomto tématu již bylo natočeno spousta a tento není nijak přelomový. V pohodě zapadne do šedého průměru. Děj ani herci nemají čím překvapit. ()
Zajímavý nápad ztvárnit hlavní postavu dvěmi herečkami, každopádně kdyby Conchitu hrála Ángela Molina po celý film, byl bych mnohem radši a určitě by to na atmosféře přidalo. Carole Bouquet je sice trefně kontrastní, ale narozdíl od Moliny se mi nelíbila a postrádala charisma, tudíž jsem se pokaždé těšil, kdy se vystřídají a to pak docela kazilo celkový dojem z filmu. ()
Tak tohle je ten slavný Bunuel?! No výborně, aniž bych věděla, o koho se jedná, velmi jsem si to užila. Byla to legrace, která mne chytla a nepustila, stejně jako vášeň Matheiu ke Conchitě. ()
Film o nepoučitelných lidech, pro ty ostatní ale poučný. Hlavní hrdina se zprvu jevil jako sympatický suchařípovský chlívák-bonviván (viz Faunovo velmi pozdní odpoledne), ovšem postupně mi svítalo, že tohle bude tragičtější povaha, lapená do pastičky a utopená ve sklenici vína stejně jako živočichové, kteří mu to marně naznačují. Je ovšem zábavné a zlomyslné to sledovat, obzvlášť když režisér téměř hmatatelně přibližuje Mathieovu trýzeň tím, že nám (i jemu) naplno ukáže, co z Conchity je nebožákovi odpíráno, a když je to navíc celé v jemně humorném tónu - Mathieovy zoufalé pohledy, jeho protřelý sluha, liliputův hbitý úprk před nebezpečím a rámec příběhu coby líčení intimních strastí v kupé cizím spolucestujícím včetně malého děvčátka. Vztahy jsou politika, některé pak terorismus. I když, to vyprávění ve vlaku je vlastně přece Mathieova verze událostí... ()
Poslední film Luise Buňuela je zároveň jedním z mých nejoblíbenějších. Nejspíš třetím po "Zapomenutých a Krásce dne". Luis tu rozehrává slušné drama s jedním, jak by řekla moje máma, starým vypelíchaným kocourem, kterému se zachtělo mladého masíčka, no a pak s tím mladým masíčkem, z kterého se ale vyklube pěkně zákeřná mrcha. Dědek toho vydrží opravdu hodně, to bych já nedal, kdyby mi nedala. Mladé masíčko je ale neskutečná femme fatale. Nápad se ztvárněním této role dvěma herečkami byl výborný a přesně se tam odrážejí její nálady. Celkově se tak jedná o důstojné završení kariéry jednoho velikána filmu, kterému jsem já na chuť ale až na výjimky nepřišel. ()
Další Bunuelova studie posedlosti. V Bunuelových filmech se v rámci vzahu muže k ženě snad nikdy neobjevuje láska, ale vždy jen iracionální posedlost bez špetky romantiky nebo nějakých citů. To bude asi tím, že jeho filmy se většinou odehrávají v afektovaně kultivovaných vyšších společenských vrstvách. Tenhle film je okořeněn jendu kuriostikou: jedna z hereček z projektu v polovině vycouvala kvůli nějakým neshodám. Zdálose se, že film nebude nikdy dokončen. Buňuel tenkrát zcela nevážně prohodil před producentem, že by to mohla dohrát nějaká jiná herečka a producent se toho nápadu překvapivě chytil. A tak hlavní ženskou postavu hrají 2 herečky, které si vůbec nejsou podobné. V jiném filmu by to nešlo, ale do Buňuelovského světa tohle skvěle zapadlo. Navíc to hezky vyjadřuje dvojakost a nečitelnost té postavy, se kterou člověk nikdy neví na čem je. A taky zaslepenost hlavního hrdiny - při své posedlosti si vůbec neuvědomuje, že ta žena se co chvíli fyzicky mění. Kdyby tam nebyly ty dvě herečky, tak by to ztratilo mnoho ze svého kouzla. Vlastně by asi vzniklo dost obyčejné drama. Řada jiných Buňuelovek mi sedla podstatně víc, ale i tenhle film mi pořád stojí za to, abych ho občas zkouknul. ()
Ženská manipulace nejhrubšího kalibru aneb jak jsme my muži naivní. Pozoruhodný a znepokojivý snímek tehdy již sedmasedmdesátiletého Buňuela. Silné čtyři hvězdy za originální studii nevyrovnaného vztahu a skvělé herecké výkony. ()
Buňuel jako režisér mě zatím nikdy nezklamal a kdyby bylo zapoojení Conchity do teroristické bandy ve filmu vysvětleno více polopatisticky, dal bych i pět hvězdiček, takhle musím jednu ubrat. Fernando Rey i Carole Bouquetová jsou výborní herci, navíc mám slabost pro Španělsko i Paříž a záběry na madridské nádraží Atocha ve mně probudily kus nostalgie. Musím přiznat, že kvůli své špatné schopnosti rozeznávat tváře jsem ani nepostřehl, že Conchitu hrají dvě různé herečky. K závěrečnému atentátu došlo ovšem až v Paříži, ale i tak si člověk musel připomenout, že právě na nádraží Atocha došlo později k největšímu teroristickému útoku na území Španělska. Předlohu neznám, a proto jsem zřejmě chybně došel k závěru, že Conchita naivity a zamilovanosti stárnoucího zbohatlíka využívá ku prospěchu teroristické skupiny zřejmě už od samého počátku. Příběh je vyprávěn spolucestujícím ve vlaku ze Sevilly do Madridu, což možná skutečně nebylo scénáristicky nejšťastnější. Divák však s napětím čeká, kdy bude vysvětlena krev na prostěradle z opuštěného pokoje na začátku filmu i polití Conchity vodou z rozjíždějící se soupravy... Ale to ještě nebyl konec... ()
Úchvatný film vyjadřující vztah mezi mužem a ženou ve svých plnných nuancích a hodnotách. Upřímně můžu říct, že mě zaujal a odzbrojil víc, než BANGER., který následoval ihned po něm. (LFŠ 2022) ()
Málo kontroverzní. ()
Zaslepená honba za přeludem, který mění tváře, a ze svého lovce dělá směšnou a pošetilou figurku ztrácející smysl pro realitu. Pořád se připomínající zprávy o teroristických útocích a živelných pohromách a projevy násilí obklopující hlavního hrdinu aniž by jim věnoval pozornost, vnímám jako metaforu jeho odtržení od skutečných problémů a upnutí se na stále unikající objekt jeho chtíče a iracionální touhy. Možná se ale mýlím a jsou tam opravdu jen kvůli znepokojující atmosféře, u Buňuela jeden nikdy neví. Jeho filmy se málokdy dají interpretovat jednoznačně, zaměstnávají hlavně mozek, emoce už méně. Surrealistická východiska jeho tvorby jsou i tady patrná v různých bizarních detailech, přece jen už ale není po formální stránce tak šokující jako dřív. Rozhodně je ale pořád daleko od nějaké neškodné usedlosti. ()
Co všechno ze stárnoucího seladona může udělat všemocný ženský klín. V mým případě by kýbl asi přišel na řadu dřív :) Starý pán byl na konci kariéry poměrně ve formě! ()
.. a já furt čekal, kdy mu dojde, že jsou to dvě jiný ženský ()
...ty ženský sou furt stejný... a chlapi taky. Ten mix hlavních představeňkyň dává filmu maximálně mysterizující nádech. Zpětná reflexe v 77 je zajímavá, dnes přejedeným chlebem. ()
Úplně normální film o poblázněnosti starého chlapíka k jedné vyšinuté mladici, ale výborně vyprávěný. Teprve v půlce filmu jsem si všiml, že v něm hrají 2 různé ženské tu samou a vzhledem k tomu, že to je Buñuel, tak jsem pátral po nějakém skrytém významu, který tam ale žádný nebyl.... ()
Zajímavé zpracování kantovské teze o neuchopitelnosti věci o sobě. ()
Vztaženo k očekáváním, která jsem na film měl, se jedná o jeden z mých nejhorších zážitků z poslední doby. Co to jako je? Nazvěte mě ignorantem, co neví o filmu ani ň, analfabetem, kterej nepozná umění, ani když ho s ním praští po hlavě, nebo klidně rouhačem, ale téhle ukrutné nudě, kde se celej film chlípnej prachatej dědek snaží dostat mezi nohy manipulátorský huse, již navíc hrajou dvě herečky, který maj ve dvou asi 2 vteřiny po sobě následujících scénách ještě navíc odlišný i šaty, prostě víc dát nemůžu, přestože je pod ní podepsanej režisér takového jména. Tak a je to venku. Lepší ignorant než pokrytec, kterým bych byl, kdybych dal více. Tím končím svůj buranský komentář. ()
Stejné téma zpracoval Mika Waltari v knize Egypťan Sinuhet. Ach ty ženy, ty nám dávaj. Tedy spíš nedávaj... ()