poster

Ten tajemný předmět touhy

  • český

    Tajemný předmět touhy

  • Francie

    Cet obscur objet du désir

  • španělský

    Ese oscuro objeto del deseo

  • slovenský

    Ten temný objekt túžby

  • anglický

    That Obscure Object of Desire

Drama

Francie / Španělsko, 1977, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • woody
    ****

    A tak si každý nosíme svůj plátěný pytel plný hoven. Zbožňuji, kterak dokázal Buñuel do každého filmu vetknout toliko životních pravd, až je z toho člověku stydno, že si jich většinu uvědomí, až během sledování. přitom to měl celý život na jazyku (a za 20 let na to budu nahlížet zase jinak, přeci jen jde o labutí píseň života znalého kmeta). Snad jen ty laciné oslí můstky si mohl odpustit, ale jistě to jen mé racionální divácké já nepochytilo surealistické metafory.(20.8.2010)

  • Radko
    *****

    Cesta vo vlakovom kupé môže byť klasickou tichou jazdou a postranným pozeraním na tváre a správanie spolucestujúcich, ale niekedy sa môže zmeniť na zaujímavé, plnokrvné rozprávanie. Buňuel sa vo svojom poslednom filme ústami postaršieho cestujúceho takto rozpráva zaujímavej spoločnosti v kupé (medzi ktorou preblesknú v úvode náznaky letmého poznania sa z minulosti) príbeh svojej poslednej vášnivej lásky, ako ospravedlnenie, či vysvetlenie svojho činu z úvodu, kedy vyleje mladej dievčine nastupujúcej do vlaku vedro vody na hlavu. Prestriedavanie dvoch prostredí: vlakového kupé a samotného príbehu, obsadenie jednej z hlavných postáv dvomi rôznymi herečkami, putovanie rôznymi prostrediami (od Paríža cez Švajčiarsko do Španielska), náhle absurdné zvraty, všetko v objatí všadeprítomného terorizmu sú poznávacími znameniami tohoto filmu. Filmu, ktorý je surrealizmom šmrcnutý navonok len zľahka, akoby bol len závanom niekdajších režisérových uleteností, ale v skutočnosti je surreálne srandovne vážnym viacvrstevným príbehom o vysnenej a znova sa vracajúcej, opakujúcej sa láske a zúfalstve, či dokonca nenávisti aké môže takáto fatálna láska vyvolať.(22.4.2005)

  • Ghoulman
    *****

    Strhující, místy však těžko snesitelné putování po křivolakých cestách touhy a posedlosti. Buñuel měl při natáčení svého posledního snímku dost možná z hlediska praktikování sexu odzvoněno, nicméně co by to bylo za praxi, která by se nedala v pozdějších letech shrnout do nějaké té (za)jímavé teorie. A ačkoliv slavný surrealistický filmař spadá (dle Ecova dělení) spíš ke skeptikům, než těšitelům, většinou se do jeho pesimismu míchá i špetka ironie. Hlavnímu hrdinovi (milionáři Faberovi) je jedno, že všude kolem něj probíhají nepokoje. Nevadí mu teroristické útoky, násilí, chudoba, či korupce. (No, ke konci filmu to popravdě vypadá spíš na totálního pád civilizace, ale s Faberem to stále nehýbá). Zajímá ho pouze jediné. Jak dostat do postele svoji překrásnou (a psychicky značně vyšinutou) služku Conchitu, která v příběhu postupně přestává být postavou a stává se „pouhým“ symbolem. Symbolem nedosažitelného. Přes veškerou laškovnost se tudíž Buñuelovo poslední dílo zabývá jedním z nejvíce tragických rysů lidství – neodolatelnou touhu získat něco, co je ze své podstaty trvale nedostupné. Abych to nějak shrnul, jestliže čekáte příběh, kde láska vítězí (popřípadě má alespoň nějaké pozitivní konotace), doporučuji spíš Casablancu. Pokud však ve svém jádru pěstujete zdravou míru cynismu, či jste v životě také už narazili na svoji vlastní „Conchitu“, jejíž jedinou nabídkou pro partnera je jeho absolutní (a jím podvědomě chtěná) destrukce, neváhejte. Z hlediska terapeutického je to podobná zkušenost, jako z toho estetického. Hořkosladká. Ale není takový i život sám? (To byla jen řečnická otázka, samozřejmě, že je :) ).(2.8.2016)

  • nascendi
    ***

    A na konci bič nezaplieskal. 77-ročný Luis Bunuel svoje dielo zakončil priemerným filmom na otrepaný námet. Pertraktované obsadenie hlavnej ženskej úlohy dvomi herečkami bolo skôr vynútené, ako zámerné, teroristické vložky samoúčelné a surrealistické návraty sa do príbehového filmu príliš nehodili. A tak som to vnímal ako ťažko uveriteľný príbeh o posadnutosti starnúceho muža mladou vychytralou dievčinou (i keď 40-ročný Fernando Rey nepredstavuje pre 20-ročnú Carole Bouquet, ani o dva roky staršiu Ángelu Molinu vetchého starca), ktorému ani pri úcte k slávnemu režisérovi nemôžem dať viac, ako tri hviezdičky.(2.5.2013)

  • PetrPan
    ***

    Už je to nějaký čas, co jsem ochutnal nezaměnitelný filmový rukopis páně Buñuela a Nenápadný půvab, který byl mou panickou ( od slova panic) premiérou mne tehdy když ne přímo nadchl, tak určitě okouzlil svým netradičním suchým humorem a surrealistickými eskapádami. Tato druhá ochutnávka však bohužel nepatří mezi ty nejvydařenější, tentokrát jsme si s mistrem nějak nesedli, souboj mužského a ženského principu je typickým autorovým surreálnem jen lehce šmrcnuta a suchý humor se taky někam vytratil. Potěšily mne však 2 herečky pravidelně se střídající v jedné roli, hezké ozvláštnění, navíc takto krásnými ženami, těsně u mě vítězí Angela Molina. Odcházím mírně zklamán, příště to snad bude lepší.(31.7.2013)

  • - Spoiler: Důvod pro obsazení Conchity dvěma různými herečkami, aby každá z nich představovala jinou její povahu, vysvětluje Buñuel takto - v roce 1977 pobýval v Madridu s producentem Serge Silbermanem a zvažovali finanční možnosti. Po dvou suchých Martini navrhl myšlenku dvou různých hereček jako vtip, protože to tak doposud ještě nikdo neudělal. Ale vtip byl vzat vážně a nakonec zachránil film. (NinadeL)

  • - Luis Buñuel si zahral malé cameo na začiatku filmu. Objavil sa v scéne pri prvom teroristickom útoku. Nasadol do auta, ktoré vybuchlo okamžite po tom, ako ho šofér naštartoval. (hradecek)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace