Režie:
Karel NovákKamera:
Adolf NavaraHrají:
Ilja Racek, Vlasta Chramostová, Viola Zinková, Blanka Bohdanová, Gabriela Vránová, Václav Bouška, Josef Bek, Radúz Chmelík, Josef Větrovec, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Vágner, Jaroslav Kepka (více)Obsahy(1)
Televizní zpracování jedné z nejslavnějších her evropské dramatické literatury o nenaplněných snech tří sester Prozorovových, živořících na provincii a toužících odjet do Moskvy. Společně žijí v jedné domácnosti s bratrem Andrejem (I. Racek). Tento chytrý a nadaný muž se nechal příliš ovládat čtyřmi ženami svého života, sestrami – nejstarší Olgou (V. Zinková), učitelkou, později ředitelkou školy, prostřední bezdětnou Mášou (B. Bohdanová) a nejmladší Irinou (G. Vránová) – a manželkou Natašou (V. Chramostová). A nakonec rezignuje i na vědeckou kariéru. Nenaplněný zůstává rovněž milostný vztah mezi Mášou a podplukovníkem Veršininem (J. Bek)… Jako málokterý autor dokázal Anton Pavlovič Čechov zachytit ubíjející všednost, která pomalu, ale neúprosně drtí životy jeho postav… (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Marthos to popsal v úplnosti. Dodat lze jen to, že jde o výklad předválečné generace. Dnes už je to jiné, živější a méně upjaté. ()
Ano. Marthos to popsal dobře. Snad jen doplním, že je zcela zbytečné na to koukat. ()
Živé mrtvoly. Hra plná nadějí, snů a hořkých zklamání, tento opus magnum slavného ruského dramatika, stále přitahuje nové generace režisérů i diváků. Televizní inscenace ze šedesátých let pod vedením nekompromisního Karla Nováka, jedné z nejvýznamnějších osobností českého divadla vůbec, zvýraznila nejen méně známý, přesto výtečný Fikarův překlad, ale především postavy, i to, jak se jejich úvodní nadšení začne proměňovat v sled deziluzí a tvrdých procitnutí. Novák, který tehdy působil v pražském Divadle E. F. Buriana, obsadil do hlavních rolí převážně členy tamější scény, své favority, na něž se mohl spolehnout a jimž důvěřoval – Blanku Bohdanovou, Violu Zinkovou, Ilju Racka či Josefa Větrovce. K nim připojil ještě Gabrielu Vránovou, která svou Irenu, nejmladší ze sester, vybavila nejen půvabem a bezbrannou křehkostí, ale i melancholickou skepsí, s níž nechává mizet za obzorem své sny o šťastném životě v Moskvě, Vlastu Chramostovou, jejíž přerod z prvu upejpavé, trochu směšné nevěstinky v nesnesitelnou, frivolní saň je otiskem bezcharakterní sobeckosti, Vladimíra Hlavatého, jehož Čebutykin, starý vojenský felčar, muž zdevastovaný kořalkou a cynismem, bloumá domem Prozorovových jako přízrak dávných křivd, nastavujíc tím zrcadlo pokrytecké morálce, a Josefa Beka v roli zkroušeného Veršinina, člověka zklamaného a zklamávajícího, neschopného vymanit se z bludného kruhu zraněných citů a vášní. Novákova inscenace, navzdory zhoršené kvalitě obrazu, je dílem stále živým, schopným proniknout i do duše současného člověka. A budeme všichni vědět, proč žijeme, proč trpíme... ()
Reklama