Twister

Dvaja hollywoodsky meteorológovia, režisér Jan de Bont a vedúci výroby Steven Spielberg nám predstavujú unikátnu predpoveď počasia, v ktorej hlásia polooblačno až oblačno, silný vietor, pršať budú traktory, resp. iné dopravné prostriedky, lokálne miestami aj hovädzí dobytok. Nadmerný výskyt nadšenia nad týmto snímkom sa očakáva na celom území. Veľkolepé filmové dobrodružstvo, ktoré vás vcucne podobne ako samotné tornádo a ktorého intenzita sa znásobí na stupeň F 5 na veľkom plátne a v prítmy kinosály. Tam, kde ohromujúce príbehy ako je tento odjakživa patrili. (03.11.2010)

Já viděl divoké koně, letěli soumrakem, vzduch těžký byl a divně voněl tornádem. Letěli, letěli, bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, sper to čert, jaký twister je to zvedá za obzor. Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, Dorothy ještě neumírej, sil máme dost. V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, nebo je to Helen Hunt nemytá od včera. Stébla trávy sklaní hlavu, staví se do šiku, král počasí přijíždí na popravu vyskumníků. Chtěl bych jak Bill Paxton běžet, běžet, nemyslet na návrat, s konkurencí vyrazit dveře, to bych rád. (18.08.2015)

Stručně: otřepaná sbírka dějových klišé zabalená do povedených efektů. Nikdy mě nelákalo vidět tento katastrofický film podruhé, ani Helen Hunt a Bill Paxton pro mě nejsou dostatečně sympatickými tahouny. Mírný nadprůměr za slušnou audiovizuální stránku, v ostatních ohledech naprosto běžná americká produkce, tuctová jak dvouvrstvý hajzlpapír. 60% (31.05.2010)

Ve své době špička katastrofického filmu, dnes příjemné upomenutí na to, že v daném žánru jde tvořit i tak, aby se divák necítil podceňován nebo regulérně urážen schématickým patriotickým patosem s průměrnými efekty a přehrávajícími nebo přímo dřevěnými herci. I když jde stále o zábavu bez hlubšího smyslu, v Twisteru všechno funguje tak jak má, a proto stále stojí o třídu výš než Day After Tomorrow (a o straigt-to-DVD a televizních počinech, které máme zejména v okurkové sezóně to "potěšení" vídat o víkendových odpolednách, radši ani nemluvím). Zásluhou sympatické hlavní dvojice je nezpochybnitelná sedmdesátka povýšena na osmdesátku, a je nutné poznamenat, že jde zřejmě o poslední dobrý film Jana De Bonta:) (27.03.2011)

Tento film bol pre mňa v minulosti symbolom komerčných, amerických filmov vysielaných našimi televíziami. Ani ako dieťa som nedokázal prehliadnuť tie naivné a trápne scény. Vizuálne efekty boli podľa mňa ako na hojdačke a nominácie na Oscara mali podľa mňa hlavne kvôli tomu skvelému víru vzduchu. Dej mal spád, ale tie citové vzťahy, klišé, hlúposť a celková naivita mi znechutili film. (30.04.2012)