Muž jménem Otto

Silně mě mrzí, že jsem neviděl švédský originál, protože jsem kromě Oskara asi ještě nenarazil na americký remake, který by u mě překonal původní snímek. Do komfortní pohody mě nedostalo ani obsazení Toma Hankse, protože jsem už poněkud přesycen jeho spasitelských rolí. Naštěstí se hbitě ukázalo, že si budu s jeho protivným seniorem v mnoha ohledech rozumět, takže jsem na něj už krátce po začátku hleděl se sympatiemi, které u mě vzbudil, a nemohl jsem se ubránit myšlenkám na Volný pád. Postupem času se můj příjemný pocit vytrácel, protože se ve scénáři začaly vyskytovat mnou neoblíbené klišoidy a patosoidy v množství větším než malém, a celá nadějně rozjetá záležitost pro mě postupně stále více ztrácela glanc. Do reality mě definitivně vrátila postava Malcolma, díky níž se mi opět dostalo ujištění, že v současné (bohužel, už nejen americké) filmové tvorbě už nejde ani tak o kvalitní scénář, režii a herecké výkony jako spíš o propagaci módní politiky. Mně prostě vždycky vadilo a bude vadit, kdy je mi opakovaně něco cpáno takhle na sílu. No, a proto se žádné nadšení nekonalo, přestože film nepovažuji za ztrátu času. Asi si radši seženu knihu. / Poučení: Já vím, že je Jarek Nohavica v současnosti zlý vyvrhel (což je mi při poslechu jeho písniček zcela u kloaky), kdyby ale Otto znal slova Černé jámy, asi by se divil. (18.11.2023)

Působilo to na mě trochu jako vykrádačka Gran Torino (před projekcí jsem ještě nevěděl, že to je remake filmu Muž jménem Ove, což ho dodatečně ale v mých očích deklasovalo ještě víc), respektive pokus vystavět divácký hit z podobných ingrediencí a ozvláštněný tím, že hlavní postava jeví zřetelné známky lehkého autismu, resp. Aspergerova syndromu (sociální a komunikační neobratnost, dodržování rituálů, omezená mimika, preferování samoty, intenzivní zájem o motory a mechanické stroje, úzkostlivé lpění na pravidlech, geometricky zarovnané odhazování sněhu...), což ve filmu není kupodivu nijak tematizováno (zazní tam pouze informace o jeho zdravotních problémech se srdcem, což nakonec má i zásadní vliv na finální rozuzlení). V kinosále jsem občas slyšel dojaté posmrkávání a vůbec jsem se tomu nedivil, i já jsem byl trochu naměkko. Přesto mi přišlo, že Ottovi v životě všechno spadlo do klína až moc snadno, resp. že si to autor předlohy značně ulehčil, aby ten příběh sděloval to co chtěl - mladého Ottu sbalila sama jeho budoucí manželka, navzdory jeho zoufalé nepoužitelnosti v seznamování, a starému Ottovi se "bezpracně" do života hrnou noví přátelé, domácí mazlíček, netrpí bytovou ani finanční nouzí (když se mu zachce, koupí si nové drahé auto), a ani ty opakovaně sebevražedné pokusy mu samozřejmě nikdy nevyjdou, aby si mohl v závěru uvědomit, jak je život vlastně fajn, navzdory smutnému údělu vdovce (k naprosto kýčovitému happy endu by už chybělo snad jen to, aby si v závěru našel novou partnerku). Když to shrnu, neříkám, že je to špatný film, ale na můj vkus až moc sází na prověřené cestičky, jak z diváka dostat kýžené emoce, a na tenhle kalkul se mi nikdy moc přistupovat nechtělo. (02.02.2023)

Nic, co už by tu několikrát nebylo a lépe (ano, ukazuji na tebe, vynikající a syrové Gran Torino) zpracované. Hanks už s věkem celkem nudí a projekty si vybírá na míru svému herectví, ale starého a nerudného dědka jsem mu nevěřil ani za sklizený a vykouřený mák. Paradoxně to ale táhnul kupředu právě on. Což není zrovna pozitivní věc. Na mě to bylo málo příběhem a hereckým projevem. 2* a.k.a 45% (02.10.2023)

Dojemný a tolik pravdivý příběh. Tom Hanks je prostě sázka na jistotu a mrzouta zahrál bravůrně. Máme možnost nahlédnout také do příběhu Otta a jeho ženy, který nám odkrývá neskutečně hluboký vztah plný citu, porozumění a krásné manželské lásky v dobrém i ve zlém. Jsem rád, že se dnes ještě natáčí takové dojemné příběhy, které jsou takovým duševním i duchovním pohlazením. Jedna postava možná našroubovaná, ale velmi citlivě. Švédský originál jsem zatím neviděl, ale mám chuť si ho pustit taky. Hudba a songy na výbornou. Po delší době člověk odchází z kina nadšen a s pocitem radosti. (01.02.2023)

Hned jak se o snímku prvně doslechl, jsem neměl pochybností o tom, že to bude dobrý film. A jak jsem byl rád, že se takovému celku dokonce podařila předčít všechna má očekávání! Zahořklý Tom Hanks, agresivně reagující na jakékoli podněty svého okolí, byl ve své roli fenomenální a v mnoha momentech dokonce velmi připomínal nezapomenutelného Clinta Eastwooda z Gran Torina. Ať už je to jakkoli, i toto dílo má snad vše, co si na dobrém filmu tak cením. Příběh je dostatečně poutavý, hodnoty jednotlivých postav se zajímavě posouvají a vyvíjejí, celé je to přirozeně vtipné a přitom je to natolik vážné, až celá řada scén dokáže diváka mimořádně dojmout, někoho snad i rozbrečet. 90% PS: Takový konec pravděpodobně každý předem očekával, to však celkové kvality nijak nesráží. (11.03.2023)