South Park: Peklo na Zemi

Chtěl bych začít úplně od začátku tak se prosím nezlobte za tak dlouhej komentář. Hodnocení tohoto filmu bude někde v závěru označeno. Když se v létě roku 1993 potkali na Coloradské univerzitě dva tamní posluchači, budoucí režisér Trey Parker a o dva roky mladší student matematiky a filmové produkce Matt Stone, padli si nejspíš okamžitě do oka. Zejména díky svému prakticky totožnému smyslu pro humor. A humor v jejich podání nejsou úsměvné scénky Billa Cosbyho, inteligentní legrace Woodyho Allena ani typicky Simpsonovský humor Matta Groeninga. Humor podle Parkera a Stonaje především ohromná kopa sprostých slov, brutálních násilností a navrch spousta flatulentně skatologických nechutností (pokud nerozumíte, zkuste slovník). A tak zatímco jejich spolužáci promrhali své potenciální talenty v intelektuálních břečkách, černobílých, existenciálních výpovědích o svém rozháraném nitru a filmech o homosexuálních kovbojích pojídajících puding, Parker a Stone se rozhodli natočit veselý, barevný, primitivní, nevkusný a vulgární animovaný film. Protože ale neměli peníze na profesionální počítačovou animaci, vystříhali si z barevného papíru postavičky a ručně naanimovali dva krátké snímky. American History, za který získali Cenu studentské akademie, a zejména později proslavený Frosty vs. Santa Claus (Sněhulák versus Santa Claus). V tomto svěžím, novátorském dílku si čtveřice malých chlapečků (naši budoucí hrdinové ze South Parku) postaví sněhuláka, který díky kouzelnému klobouku obživne a následně se pokusí své stavitele zabít. Naštěstí ale na poslední chvíli zasáhne Santa Claus a sněhulákovi v masakru zabrání. Animace byla i na tehdejší dobu neuvěřitelně primitivní, ale to, co se tehdy zdálo pouhým východiskem z nouze, se dnes stalo jednou z největších předností a poznávacích znamení South Parku. V roce 1994 natočil Parker svůj první celovečerní film Cannibal! The Musical (Kanibal! Muzikál). Je to roztomilý muzikál o skupině horníků, kteří uvíznou v horách, a když jim dojde jídlo, začnou se mezi sebou za doprovodu chytlavých melodií navzájem pojídat. Kromě režie si Parker ve filmu zahrál také hlavní roli. Složil k němu i hudbu, která je jeho koníčkem už od dětství. Jako malý kluk se naučil hrát na piáno tím, že imitoval Eltona Johna, a dodnes spolu s Mattem Stonem skládají všechny písničky pro South Park sami. Ostatně i celovečerní South Park: Peklo na zemi je vlastně natočený jako muzikál a právě písničky jsou jedním z jeho největších kladů. Snímek Cannibal! The Musical se mimo jiné zalíbil Brianu Gradenovi (jednomu z ředitelů FOXe), a tak když o rok později přemýšlel nad originálním vánočním přáním pro své přátele a náhodou se mu dostala do ruky videokazeta s Frosty vs. Santa Claus, požádal Parkera a Stona, aby pro něj natočili něco podobného. Protože oba neměli momentálně v kapse ani floka, tak si s Gradenem plácli. Za 2000 dolarů (z nichž 750 utratili za barevný papír) natočili dnes už kultovní Spirit of Christmas (Duch Vánoc), pětiminutový film, v němž si to Ježíšek a Santa Claus rozdávají o to, kdo z nich má větší morální právo na Vánoce. Parker a Stone se z nějakého záhadného důvodu pod svůj film ani nepodepsali, ale Spirit of Christmas se záhy stal v Hollywoodu velmi populárním. Později dokonce získal Cenu losangeleských filmových kritiků za nejlepší animovaný film. Nejvíce nadšen jím ale nejspíš byl herec George Clooney, který videokazetu se Spirit of Christmas namnožil a poslal všem svým známým, včetně ředitele kabelové televize Comedy Central. Ten neváhal ani chvilku a navrhl jeho autorům, aby pro něj natočili celý seriál. Oba tvůrci už předtím odmítli jiné televizní stanice jako MTV nebo HBO, protože se vcelku oprávněně obávali, že pod jejich bedlivým dohledem a cenzurními zásahy by toho z jejich představy o South Parku mnoho nezbylo. Nabídka společnosti Comedy Central jim ale zaručovala téměř absolutní tvůrčí svobodu. Po chvíli váhání Parker a Stone kývli, a tak se o prázdninách roku 1997 objevil na obrazovkách šokovaných amerických diváků South Park, který se záhy stal jedním z nejdiskutovanějších a nejsledovanějších televizních pořadů vůbec. K nám dorazil pod názvem Městečko South Park o rok později na kabelové televizi HBO. Masovou popularitu však získal, když jej v dalším roce uvedla televize Nova. Hlavními hrdiny South Parku jsou čtyři přátelé ze základní školy ve stejnojmenném malém horském městečku: vůdce party Stan, místní tlusťoch Cartman, židovský chlapec Kyle a samozřejmě také Kenny, dítě z chudé rodiny, které v každém díle nějakým velmi brutálním způsobem zemře. Seriál diváky okamžitě po svém uvedení rozdělil na dva nesmiřitelné tábory: jedni jsou naprosto nadšeni nepřetržitou záplavou nechutností, obscénností a úchylností, které se na ně z televizní obrazovky valí, zatímco druzí jsou tímtéž zcela šokováni a považují seriál přinejmenším za neklamnou předzvěst nadcházející apokalypsy. Po dvou velmi úspěšných sezónách televizních epizod Parker se Stonem usoudili, že nažral čas k přechodu na stříbrné plátno, a začali pracovat na scénáři k celovečernímu filmu South Park: Peklo na zemi. Od samého začátku natáčení trvali na tom, že musejí mít právo závěrečného sestřihu a film bude mít rating „R", což znamená, že americké děti na něj smějí jít pouze v doprovodu dospělých, ale zato se v něm může „svobodně" nadávat a publikum je ušetřeno cenzurních pípání, která se jinak na místech sprostých slov vyskytují. Paramount původně nechtěl o ničem takovém ani slyšet, ale když oba tvůrci jasně řekli, že v takovém případě žádný film nebude, nezbylo mu nic jiného než ustoupit. Radost z toho určitě neměli, protože film s ratingem „R" vydělá mnohem méně peněz. Ostatně z amerického systému hodnocení filmů si Parker a Stone dělají legraci hned v jedné i úvodních scén filmového South Parku, kdy děti přemluví neznámého opilce, aby jím za deset dolarů koupil lístky do kina na nepřístupný film s Terrancem a Phillipem. Podle vlastních slov se Parker a Stone velmi snažili, aby natočili plnohodnotný film, a nejenom delší epizodu televizního South Parku, což je největší nebezpečí, jaké na filmové přepisy úspěšných seriálů čeká. O tom, jakou práci filmu věnovali, svědčí mimo jiné i to, že jeho příprava včetně psaní scénáře jim zabrala přes jeden a půl roku. Přitom natáčení jedné televizní epizody trvá asi tři týdny. Během psaní scénáře se také museli rozhodnout, zda zaměřit film na lidi, kteří původní seriál příliš nesledovali (jako byla třeba filmová verze Akt X), nebo na fanoušky. Nakonec se naštěstí rozhodl i pro druhou možnost. Film se měl původně jmenovat South Park: All Hell Break Loose (South Park: A propuklo peklo), ale americká filmová asociace, jež provádí cenzurní dohled nad obsahem filmů, prohlásila, že slovo „hell" (tedy peklo) se v názvu filmu nesmí objevit. Parker a Stone tedy přišli s názvem South Park: Bigger, Longerand Uncut, což znamená Větší, delší a nesestříhaný. Ale je to také slovní hříčka, neboť jeden z dalších významů slova „uncut" je „neobřezaný" (takovýto název už asociaci připadal naprosto v pořádku). Naštěstí ale ze samotného filmu nemuselo být vyškrtnuto téměř nic. Dokonce se v něm naopak vyskytuje řada scének, které musely být vystřiženy z televizních epizod, a to přestože South Park si jako první animovaný seriál v americké historii vysloužil označení MA (Mature Audience - Jen pro dospělé diváky). Komentář k filmu:Pokud znáte televizní South Park, tak jistě dokážete velice dobře odhadnout, co vás v kině čeká, a pokud ne, tak vězte, že to je hlavně lavina sprostých slov, nechutností a urážek metaných na všechny strany. Filmový South Park si bere na mušku snad každého: rodinné hodnoty, politickou korektnost, homosexuály, tělesně postižené, Kanaďany nebo Billa Gatese. Žádný cíl není nedotknutelný, všechno je tu dovolené. Místy se dokonce zdá, že tvůrci Parker a Stone skutečně jenom zkoušejí, kam až mohou beztrestně zajít. U některých scén jednoduše nevěříte vlastním očím a uším, což nic nemění na tom, že se u nich prohýbáte smíchy. Problém je ale v tom, že nekonečný proud vulgarit, explicitních sexuálních narážek a záchodového humoru, který perfektně funguje na televizní obrazovce, prostě dost dobře neutáhne celovečerní film. Zpočátku ďábelské tempo se postupně zpomaluje a ke konci už South Parku pomalu, ale jistě dochází dech. Z tohoto pohledu je jednoznačně největším záporem vedlejší zápletka se Satanem a jeho homosexuálním milencem Saddámem Hussajnem. Jejich scény jsou vesměs nudné, podobají se jedna druhé, a zcela zbytečně zdržují děj. Naproti tom u jako velmi prozíravé se ukázalo rozhodnutí natočit South Park jako muzikál. Vynikající písničky, kterými je prošpikován (nebýt textu, je Uncle Fucka jasný kandidát na přední místa hitparád), nejenže skvěle parodují Disneyho rodinné filmy, ale nezřídka také pozvedají místy lehce upadající spád filmu. O kvalitě hudby svědčí mimo jiné také cena amerických kritiků a nominace na Oscara. South Park je zkrátka film, který bezpochyby značnou část diváků nadchne, a ještě více jich naprosto znechutí a urazí - pokud vám přes 300 sprostých slov za 80 minut připadá moc, tak na něj rovnou zapomeňte. Každopádně pro všechny ostatní to rozhodně stojí za zvážení, protože něco takového hned tak zase neuvidíte: kde jinde se dočkáte Kennyho bez kapuce, obřího klitorisu v nadživotní velikosti a Winony Ryder, jak předvádí svůj trik s pingpongovými míčky? (27.10.2004) (méně) (více)