Zoku Zatóiči monogatari

Druhé pokračovanie šermiara - maséra Zatoichiho ( Shintarô Katsu ) sa odohráva rok po skončení prvej časti a uzatvára ju. Príbeh je ďaleko živší, poskytuje mnoho súbojov, ktoré sú choreograficky geniálne rýchle a jednoduché. 4+ Tu je predchádzajúca časť a nasledujúca časť. (24.02.2012)

Slepý masér, co mistrně ovládá katanu se vrací, a krom padouchů a protivníků se tu tentokrát utkává i s vlastní minulostí. A oboje je skvěle zkombinované, protože scény, kdy se Zatojči ohání ohání čepelí a krájí alespoň půltuctu šermířů najednou a ty, kdy vypráví o tom, co se událo v dobách dřívějších se krásně doplňují a jsou dobře natočené (v případě soubojů) a napsané (v případě dialogů). Jednoduše - povedená samurajárna, s velmi dobrým hlavním oponentem, který tu má asi patnáctkrát vyšší charisma, než titulní hrdina a jejich vzájemné interakce jsou tak díky tomu ještě o řád lepší. A má to neskutečně kurevsky dobrej závěr, muhahah. (07.03.2015)

Druhý film o Zatoichim je přesným příkladem toho, jak má film o slepém samuraji a příležitostném samuraji vypadat. Není v něm nouze o akci a film je hlavně zábavný snad ve všech momentech, kdy je Zatoichi na scéně. Akce jsou jako přes kopírák. Typicky slepce obklíčí partička sebevědomých grázlů, které pak během dvou, tří vteřin Zatoichi bez velkých okolků vyřeší. Je jedno kolikrát se to opakuje v podání tohoto Shintaro Katsu, je to pořád prča. Film nemá větší ambice než pobavit, ať již akcí, nebo originálním jemným humorem. Ale to nijak nevadí, protože zábava je to kvalitní. Samurajský film, bez samurajské filosofie. (31.07.2012)

Druhy diel Zatoichiho je skvely v mnohych aspektoch. Dockame sa mierneho nadviazania a dodatocneho vyvrcholenia prveho dielu a tak isto aj konfrontacie so Zatoichiho minulostou v podoe jeho brata Yoshira, s ktorym ma nevyriadene ucty. Perlicka je, ze Yoshiro, v respektive jeho predstavitel Tomisaburo Wakayama je aj skutocnym bratom Shintara Katsu (Zatoichi), a tak isto je velkou hviezdou samurajskych filmov, znamy hlavne zo serie filmov Lone wolf and cub. Jednoruky Yoshiro je podobne ako ronin Hirato z prveho dielu, siroko daleko jedinym samurajom, ktory sa moze rovnat sermiarskym schopnostiam Zatoichiho. A finalna konfrontacia je naozaj brilantna (okorenena aj tym, ze Shintaro a Tomisaburo boli vo svojich profesionalnych karierach velkymi rivalmi). Tak isto sa dockate aj v skutku masivnej bitky, kde sa slepy Zatoichi postavi voci hadam dvadsiatim samurajom. Ako inak, vsetci skoncia pod cepelov jeho meca :) Skvely kusok! (9/10) (02.09.2007)

V druhom diely ma prekvapilo, ze dej sa do velkej miery vracia k udalostiam z jednotky. Cakal som, ze naväznost medzi jednotlivymi dielmi bude minimalna. Uz od druheho dielu sa zacina rysovat sablona podla ktorej budu pravdepodobne natocene aj ostatne diely. Ichi niekam pride. Najprv je za vola, aby nasledne bandu zloduchov ponizil alebo dokonca zabil. Zakazdym po nom nepochopitelne šalie nejaka buchta. No a nesmie chybat nejaky vyrazny super s ktorym si to na konci Ichi rozda, ale ten super nesmie byt jednorozmerny zloduch, ale musi skryvat nejaky tragicky pribeh. Tentokrat je to dokonca Ichiho vlastny brat s ktorym ma nejake nezmyselne nezhody z minulosti. Tato linia mi pripadala debilna a vôbec sa tam nehodila. Aj ked je stopaz kratsia tak ma to uz trochu prestsavalo bavit. Samotny predstavitel Ichiho je charizmaticky a solidny herec, ale nieco mi na nom vadi. Najväcsim kladom su znatelne lespie bitky. Uz nie su k smiechu. Prave naopak. Aj ked su zaberane jednou kamerou, tak su prevedene tak bleskovo, ze som si ich musel pustit opakovane, aby som pochytal vsetky chvaty, ktore Ichi predvadza. Je to fakt frajer. Oproti ostatnym ma u mna tato seria zatial klesajucu kvalitu. 6/10. (05.07.2018)