Maigret

Tentokrát jsem nesdílela předsudky většiny, kupodivu jsem měla kladné předpojetí a Rowanu Atkinsonovi jsem důvěřovala, jakkoli jsem si byla jistá, že na Jeana Gabina mít nebude. No nemá, ale ani se o to nesnaží. Jeho Maigret je úplně jiný, stejně jako je jiný Poirot v podání Petera Ustinova a Davida Sucheta. Natolik jiný, že ho bez problémů akceptujete. Okouzlila mě navíc atmosféra i vizuální vytříbenost, je to vážně pěkně nasnímáno. Příběh je známý, ale tabák v dýmce nehasne a v zimním večeru příjemně voní. (05.01.2017)

Ve většině Maigretových případů (a přiznejme si, ve většině detektivních případů) se vyskytuje nějaký mrtvý muž. Tedy až na případy, kdy se to mrtvá žena. Jenže tenhle mrtvý muž je ale výjimečný tím, že je Maigretův jaksi víc než jiné mrtvoly. Maigret si ho bere osobně a pachatelům není co závidět. Jako ve většině případů. Jenže tady víc. (13.01.2017)

Hrozně jsem se bála Andersenova oka, resp. že si nestihnu zakrýt oči, až se objeví na plátně a uvidím ho. Brrr! Příběh napínavý a temný od začátku do konce, oběti mi nakonec bylo líto a o paní Maigretovou jsem se místy doopravdy bála. (31.01.2018)

Stejně jako na Poirotovi, i na Maigretovi se mi moc líbí jeho vztah k ženám, s nimiž jedná gentlemansky a s úctou. Ať jsou to manželky, milenky, ženy řádné i neřádné. Nesmírně sympatické je i jejich pochopení pro lidské chyby a pochopení, že svět ani život nejsou černobílé. Rozuzlení jsem čekala tajemnější, ale líbilo se mi to moc. Podíl na tom má i můj oblíbený Karel Heřmánek, který Atkinsona dabuje. Hluboké hlasy, to je moje. (31.01.2018)